Ztracená

By -mravenecek_susenka-

2.4K 301 134

Mladému páru bohů se narodí dcera. Ale bohužel se ztratí. Co když mladá dívka jménem Kira se dozví co je zač... More

Prolog
1.Chapter
2. Chapter
3. Chapter
4. Chapter
5. Chapter
6. Chapter
7. Chapter
8. Chapter
9. Chapter
10. Chapter
11. Chapter
12. Chapter
BÁSNICKÁ CHVILKA
13. Chapter
14. Chapter
15. Chapter
16. Chapter
17. Chapter
18. Chapter
19.Chapter
20. Chapter
22. Chapter
23. Chapter
24. Chapter
25. Chapter
26. Chapter
27. Chapter

21. Chapter

39 6 1
By -mravenecek_susenka-

Kira
Stráže se se mnou zastavili a jeli se mnou zpět k Velmistrovi a otci.

"Co se děje? Nelíbí se ti můj vyzyvatel?" zeptal se Velmistr mého otce.

"No jenom že... Ona... " nemohl to ze sebe otec dostat.

"Když se tak na vás dívám jste si hodně podobní. Nejste náhodou z jedné rodiny? " zeptal se zamyšleně Velmistr.

"Je to můj otec ty opičí mozku!!! " zařvala jsem na Velmistra.

"Ouuu. Hmmm tak to alespoň uvidíme jak tě tvůj otec naučil bránit. A po kom jsi zdědila schopnosti? Hmm? " řekl pobaveně Velmistr a já tak trochu zbledla.

"Velmistře nemohl by jste prosím pustit mou dceru? Najdeme vám jiného vyzyvatele!! Lepšího! To slibuji " řekl otec prosebně.

"Uuuuuhh nejsem si jist jestli bude ještě lepší vyzyvatel než tento. Omlouvám se ale ona je ten nejlepší!! Rozlučte se a pak moji stráže odvezou tvoji příbuznou do cely. Mějte se!! " řekl Velmistr nekompromisně.

Když odešel otec ke mě hned přišel a začal se vyptávat na různé otázky.

"Kde jsi se to naučila? Co všechno ještě umíš? Musíš mi všechno říct!! Ale teď tě odsud musím dostat!! " řekl vážně otec.

"Za prvé naučila jsem se to sama. Za druhé tohle je zatím všechno co umím. A konečně za třetí to se ti nepovede. Umím se bránit a srovnám toho jeho šampiona že ani nemrkne!! " řekla jsem otci sebevědomě do obličeje.

"Ani náhodou dostanu tě odtud a odejdeme. Na jinou planetu. A budeme mít klid. " řekl vážně otec.

"Mám tě ráda otče ale tohle se ti nepovede. Uvidíme se až to skončí a já vyhraji" řekla jsem vážně a rozhodnutě.

To už mě stráže začali odvážet pryč. Otec na to nic neřekl. Ale bylo mi to jedno. Zvykla jsem si na samotu a nezájem o mě. Stráže mě vstrčili do nějaké místnosti. Byla do oranžova a na zemi sedělo několik podivných bytostí. Byl tam nějaký kus kamene, tříhlavý týpek a nějaká přerostlá housenka.

"Ehhmmm... Čau? " řekla jsem nervózně.

"Jee čau já jsem Korg a tohle je Mick!! Jsme tady jako bojovníci Velmistra. A co jsi zač ty? " zeptal se mě ten kus kamene.

"Já jsem Kira Lokidottir jsem tu jako vyzyvatel Velmistrova šampiona" řekla jsem už víc klidně.

Vypadali jako přátelé takže se zatím není ničeho bát.

"No tak to hodně štěstí!! Je hodně surový!! Bude zázrak jestli to přežiješ" řekl smutně Korg.

"Jinak za chvíli všichni půjdeme na takový menší trénink. Aby jsme se připravili na večerní zápasy" řekl mi informaci Korg.

"Dobře. Alespoň doufám že tam mají dobré zbraně" řekla jsem s odfrknutím.

V tom zabouchal někdo na dveře a všichni co tu byli se mnou zavření začali vycházet ven. Proto jsem se k nim připojila až jsme došli na velký plac kde už cvičili různí tvorové kteří budou s někým bojovat.

"Aaaaa tady tě máme!!! Jsem na tebe zvědavý!! Uvidíme co všechno umíš! " řekl někdo daleko za mnou.

Když jsem se otočila za tím hlasem uviděla jsem tam na nějakém balkoně Velmistra společně s mým otcem. Jenom jsem se ušklíbla a došla ke stojanu se zbraněmi. Jediné co tam stálo za to byli větší nože které jsem si hned vzala.

"Vidím že jsis už vybrala zbraň. Co říkáš na to že by jsme ti udělali takový těžší trénink? Stráže?! Bojujte s ní!! " zakřičel Velmistr a já se otočila směrem kde začali vybíhat stráže.

Ušklíbla jsem se a začlo to. Jako první jsem použila vodu na to aby jsem první stráže odrazila do stěny. Už se nezvedli. Hned potom jsem se rozběhla naproti zbývajícím vojákům. Bylo jich tam asi patnáct. Prvního jsem bodla do břicha. Druhého do ramene a třetího do hlavy. Když už jich tam moc nezbývalo nechala jsem do vzduchu vyletět zbraně a ony se rozletěli směrem ke strážím. Všichni padli k zemi. Otočila jsem se na Velmistra který mi začal tleskat.

"Bravo!! Bravo! Tohle je vyzyvatel jak má být!! Už se těším na večer!! " řekl nadšeně Velmistr a otec na mě jenom debilně koukal.

V tu chvíli co to Velmistr dořekl jsem ucítila jak mnou projíždí elektřina a já upadla do bezvědomí.

Vzbudila jsem se zpátky v cele a nade mnou stál Korg.

"Musím říct že to tvoje představení se mi hrozně líbilo!! Jak jsi to udělala že všechny ty zbraně letěli? " zeptal se se zájmem Korg.

"Tomu se říká magie milý Korgu" řekla jsem šťastně Korgovi.

Tento večer bude ještě zajímavý!!

Taaakže doufám že se vám to líbilo!! Omlouvám se že kapitola nevyšla v neděli nestihla jsem to a v pondělí jsem jela pryč. Doufám že se těšíte na další!!

Bye bye!!

-mravenecek_susenka-

Continue Reading

You'll Also Like

2.4K 358 21
Mladá Leontine měla vždycky velké cíle. Život ji neustále háže klacky pod nohy, ale ona pořád dokazuje, že důležité je se nevzdat. Když ji ale postav...
15.1K 669 72
Příběh se odehrává roku 2016 v Bratislavě, ale pokračuje až do součastnosti. Netuším co napsat, jestli chceš, tak čti🎀 {ff Stein27}
35.5K 1.4K 48
,,Jsou příběhy, které dokáže napsat jenom sám život."
3.5K 335 114
Rhaenyra požádala svého strýce Daemona aby jí pomohl zastavit pochyby o tom jestli její syn Jacaerys je bastard. Jeho žena Laena s tím neměla problém...