Jeon JeongGuk
Položím kufr na zem a potom si upravím mikinu. YoonGi položí batoh na vršek zavazadla a podívá se na mě. Vyměníme si dosti utrápené pohledy.
Potom však můj a i jeho zrak pomaličku přejde k osobě, která stojí kus od nás a kouká po rozlehlé hale Edinburského letiště. Jarní prázdniny jsou v plném proudu, ale tady je liduprázdno.
Nastane ticho. Myslím to ticho, které zacpe uši.
,,Ashley!" ozve se od dveří a k tomu i rychlé klapání podpatků. Všichni tři se jako na povel otočíme za dívčím hlasem.
,,Ash," nízká blondýnka znovu osloví Ashley, ,,ahggg, tolik jsem se bála, že to nestihneme." zamumlá udýchaně a vletí do její náruče.
,,Kde jste byli tak dlouho?" řeknu a Alvin na mě koukne.
,,Trochu jsme to- neodhadli-" vydechne hnědovlasý chlapec a koukne k zemi. Prohlédnu si jej. Má dosti oteklé oči a vypadá unaveně. No jo, to jsou ty ranní lety...
,,Hlavní je, že jsme to stihli, ne?" vyleze z JiMina a máchne rukami. Já jen po kývnu hlavou.
Edit pomalu pustí Ashley odstoupí. ,,Máš všechno?" začne a tmavovláska kývne.
,,Úplně všechno? Kartáček? Nabíječku? Sluchátka?" pokračuje a Ash zase kývne.
,,Jsi si tím jistá?" kvákne ještě nakonec.
,,Ano, Edit, mám úplně všechno." odpoví tiše. Sleduji celou její maličkost - nervózní prsty zamotávající se do tkaniček od mikiny, nemotorně přešlapující nohy, lesklé uslzené oči.
Je statečná... Upřímně, já už bych ronil krokodýlí slzy... Ale ona ne...
,,Pokud ne, zapomeň na to, že bych ti to snad posílala." zavtipkuje ještě Edit. Nižší brunetka se pokusí o úsměv, ale jenom pitomec by jí to věřil.
Potom na sebe jen koukají a to dost dlouho. Když Ash nakrčí pusu a už to vypadá, že nějaká ta slza ukápne, Edit tiše vydechne.
,,Ash, prosím tě, hlavně neplakej." zamumlá tiše blondýna a zase si ji přitáhne k sobě. Konejšivě ji pohladí po zádech.
,,Budete mi všichni hrozně chybět." kuňkne tiše Ashley.
,,Hrozně mě mrzí, že se nemůžu rozloučit i s Taem." dodá ještě a pevně drží svoji kamarádku. Trhaně se nadechne, aby zahnala pláč.
,,S TaeHyungem jsi se už loučila v pátek. Asi už bude dávno v Koree." řekne tiše YoonGi. Já do něj jen drbnu loktem, protože se mi nezdá jako ten nejlepší nápad o tom takhle mluvit.
Ashley se ohlédne na velkou tabuli nad terminály. Potom si nasadí kapuci.
,,Už bych raději měla jít-" řekne a na konci věty se jí lehce zlomí hlas.
,,Zavoláš nám, až budeš v New Yorku." řekne Alvin.
,,A až budeš mít klid, zavoláme si všichni, i s TaeHyungem." dodá ještě, a já se nad jeho nápadem musím usmát.
Ashley pustí Edit a natáhne se k němu. Obejme jej. On ji pevně chytím a jemně pohladí po lopatce.
Přes jeho rameno koukne na JiMina, který stojí hned za ním. Min jí věnuje chabý úsměv.
,,Drž se." šeptne blonďák a Alvin ji pomaličku pustí, aby mu mohl dát prostor. JiMin ji chytí za rameno a já je bedlivě sleduji, YoonGi kouká do země.
,,Budu se snažit." uchechtne se Ash. Natáhne k němu dlaň a opatrně jej pohladí po tváři.
,,Ty se taky drž." zašeptá tiše a pokýve hlavou.
Natáhne se k ní a opatrně ji líbne na tvář. Lehce se zamračím, ale potom kouknu ke stropu. Nechtěl jsem se zrovna teď dohadovat s JiMinem.
,,Mrzí mě, co se tehdy stalo." řekne tmavovláska po malé chvíli, když od něj odstoupí. Já zkřížím ruce na hrudi.
,,Co se stalo, stalo se. A jsem rád za všechno, co se stalo." usměje se Min a opatrně ji pohladí po předloktí. Věnují si poslední pohled, než se její zrak stočí ke mně s YoonGim.
Vydá se pomaličku k nám a JiMin její ruku pustí. Prohlédnu si ji a narovnám se. YoonGi se postaví.
Postaví se přímo před nás a zhoupne se na nohách. Nepatrně se usměji.
,,Ahoj." řekne Ash a YoonGi se pobaveně usměje.
,,Ahoj." řeknu tiše a prohlédnu si ji.
Zhluboka se nadechne a potom dlouze vydechne. Koukne na svoje tkaničky.
,,Nechci se loučit." zamumlá a já se smutně usměji.
,,Tak se nebudeme loučit." vydechne YoonGi a natáhne k ní ruku. Pohladí ji po vlasech a já se zhluboka nadechnu.
Bezmyšlenkovitě Ash chytím kolem ramen a YoonGiho kolem pasu. Přitisknu je k sobě.
,,Budete mi hrozně chybět." zamumlám Ashley.
,,Tohle neříkej. Budeme si každý den psát, volat. A až to půjde, tak se uvidíme." zašeptá tiše YoonGi. Poslouchám jejich hlasy a snažím se uklidnit svoje myšlenky. Z toho všechno mi už bylo špatně.
Naposledy jsem na malou chvíli zesílil stisk a potom je oba pustil, abych se na ně mohl podívat. Nepatrně jsem se usmál, i když mi posledních pár hodin bylo do pláče. Nemohl jsem spát, nechtěl jsem jíst. Vždyť mi odejde...
Sleduji její ruku, kterou natáhne k YoonGimu. On na ni koukne.
Položí mu ruku na tvář a potom se k němu nahne. On nečeká ani vteřinu a opatrně ji políbí. Chvíli tak nepřítomně sleduji jejich rty, než potom kouknu směrem k ostatním.
,,Hlavně buď opatrná." zamumlá YoonGi. Já na ně zase kouknu. Rukou vjedu Ashley do vlasů a skloním se níž. ,,Do New Yorku dorazíš večer, takže si dávej po cestě dávej pozor." dodá.
Jen pokýve hlavou a po očku koukne i na mě. Já se k ní natáhnu a když si toho Ash všimne, vyjde mi vstříc. Než ji políbím, ruku mi položí na tvář.
,,Miluju tě, my oba." zašeptám jí do rtů. Ona se usměje.
,,Taky vás oba miluji." kuňkne tiše a když se odtáhne, koukne na Giho. YoonGi rukou sjede po jejích zádech.
,,Kdykoliv, cokoliv. Volej, piš. A o prvních prázdninách za tebou přijedeme." řekne nejstarší. Já se musím usmát, když uvidím její úsměv.
Ona potom couvne. Stále pevně držím její ruku, ale když se vymaní z mého sevření, tak trhaně se nadechnu a ucítím takový divný pocit.
Vezmu svůj batoh, hodí si ho přes rameno a chytí rukojeť svého kufru. Zhluboka se nadechnu a upraví si kapuci.
,,Mějte se."
× O HODINU DŘÍV ×
Edita Moon
Ucítím jemné doteky na mém rameni. Dlouhé prsty jezdily přes moji paži a předloktí nahoru a dolů. Do mě donutilo k úsměvu.
,,Dobré ráno." těsně vedle mého ouška uslyším hluboký mužský hlas a v břiše se mi rozletí stovky motýlků. Pomalu otevřu oči a otočím se.
,,Dobré ráno." řeknu tak spokojeně a otočím se. Dlaň položím na jeho tvář a vjedu do jeho rozcuchaných vlasů.
,,Jak ses vyspala?" šeptne a skloní se blíž. Vezme si ode mě jeden opatrný polibek a já se tak hloupě uchechtnu.
,,Naprosto dokonale." řeknu tak spokojeně a olíznu si rty. Pořádně si ho prohlédnu.
Chytí mě za zátylek, přidrží a líbne na čelo. ,,Tak pojď, bude 10, už bychom si měli dát snídani." řekne.
,,Jo." vydechnu jen, ale potom se zamyslím. Chvíli tak nepřítomně koukám.
,,Cože?!" vyjeknu znenadání.
,,Co? Co se děje?" řekne poněkud vystrašeně, když tak hlasitě vyjeknu.
,,Ashley za hodinu odlétá. Já to nestihnu!" začnu stresovat. Sesunu se z postele a hned mířím ke skříni. Vyberu jen černé oblečení, protože teď opravdu nemám čas na vybírání nějakého propracovanějšího outfitu.
,,Nestresuj, hodím tě tam." nabídne se.
,,Tak ale dělej, Joone." zavrčím, když vidím, že furt leží.
Alvin Nolan
Tmavovlásek v bílo šedé košili se opře o auto a já ho přes čelní sklo v naprosté tichosti sleduji. Celý se napnu a hlasitě vydechnu, než rukou hmátnu vedle sebe a otevřu dveře od auta.
,,Hobi," zašeptám tiše do šumu lesa a opřu se o otevřené dveře. Jen povytáhne obočí a sleduje prázdnou cestu kolem před ním.
,,Je mi to líto." zamumlám.
,,Alvine, už radši drž hubu," vydechne frustrovaně. Semknu rty k sobě a sleduji jeho ruce, kterými se zapře o kapotu auta za svými zády.
Koukne nahoru k nebi a přivře jedno oko. Tak uznale pokrývá hlavou a potom zafuní.
,,Možná-" začne a já z něj nespouštím oči.
,,Možná to je prostě znamení."
,,Znamení?"
,,Možná se to prostě stalo z nějakého důvodu." objasní mi. Já jen čumím a stojím jako kůl v plotě.
,,Asi bychom se nad tím měli zamyslet a něco s tím udělat." odsune se od auta a kopne do kamínku.
,,Cože? Jak zamyslet? Co udělat?" zakuňkám zmateně.
,,Co tím myslíš?" dodám.
,,Měli bychom to prostě ukončit." řekne naprosto jednoduše. Já se celý napnu a udělám krok zpět. On pohled stočí ke mně.
,,Už to koluje mezi studenty. A jestli se to dozví nějaký učitel-"
,,O tohle ti jde?" řeknu ostře.
,,Problém je v tom, že jsem tvůj student anebo to, že jsem kluk?" řeknu a on mě tak překvapeně sleduje.
,,Alvine-"
,,Fajn." ceknu jen. Otočím se zpět k autu a otevřu dveře za spolujezdcem. Čapnu můj batoh za poutko nahoře a pomalu zavřu.
,,Co to děláš? Sedni si do toho auta."
,,Ne, já jdu na letiště. Mám tam kamarádku a chci se s ní rozloučit." zamumlám. Hodím si batoh přes rameno a prásknu dveřmi.
,,Odvezu tě tam." řekne hned a vydá se ke mně.
,,Já jdu pěšky. Je to odsud už jen 20 minut."
,,20 minut autem, Alvine." řekne a chce mi vzít batoh, ale to ho od sebe odstrčím. Zavrávorá, ale když najde stabilitu, koukne na mě. Zůstaneme na sebe koukat jak opaření.
Rychle zamrkám, utřu si nos a sklopím zrak. Obejdu ho velkým obloukem.
Park JiMin
,,NamJoone, ale dupni na to trochu!" kvákne Edit. Uchechtnu se a pobaveně je sleduji.
,,Počkej, já vystoupím a půjdu říct přímo řidiči toho červeného Mercedesu:
Jo, můžete sjet z cesty, prosím? V tom autě sedí taková malá naštvaná blondýna, a chce abych na to dupnul, ale vy mi zavazíte. Vážně? Děkuji." když tohle NamJoon řekne, musím se zasmát.
,,Tak budu řídit já."
,,Ne, jen to ne." vypadne z Joona. Jen si zkřížím ruce na hrudi a s pobaveným úsměvem je sleduji.
,,Máš problém s tím, jak řídím?" uchechtne se edit.
,,No, o tom by se dalo spekul-" vydechne jen Joon, ale edit ho přeruší docela nečekaným:
,,Není to Alvin?"
~~~~~
Ashley Wood
Podívám se na letenku a potom na sedačky. Hledám číslo 66. Přibližně v 10 řadě číslo mojí sedačky najdu.
Když se přiblížím k trojici míst vpravo, všimne si mě černovlasý pán sedící uprostřed. Hned se postaví, abych se mohla dostat k okénku a já poděkuji a prolezu až dozadu.
Posadím se a tašku si položím do klína. Opřu se o sedačku a podívám se ven z okénka. Chvíli jen tak koukám, ale potom si z kapsy vytáhnu sluchátka. Pustím si můj oblíbený playlist a telefon potom předělám do letadlového režimu.
Jen co uslyším první tóny jedné z mých nejoblíbenějších písniček, do očí se mi nahrnou slzy. Pohled zabodnu do budovy letiště a nechám slané kapičky stékat po mých tvářích.
V tom se přede mě natáhne ruka s kapesníčkem. Sundám si jedno sluchátko a kapesník si převezmu.
,,Děkuji." zašeptám a utřu si oči.
,,Špatný den, co?" řekne velice výrazným britským přízvukem. Já se uchechtnu.
,,Dalo by se tak říct." řeknu a potom se trhaně nadechnu.
,,Loučení." objasním.
,,Ahhh." uznale přikývne hlavou.
,,Takže se vracíte domů?" snaží se pochopit.
Podívám se k oknu a zhluboka se nadechnu. Setřu si z tváří nové slzy. ,,Právě naopak."
~~~~~
Min YoonGi
Posadím se naproti JungKookovi a batoh si položím vedle sebe. Jeon se vyvalí na sedačce a koukne ke stropu.
Jen ho sleduju. Našpulím rty a dlouze vydechnu.
,,Pánové," dojde k nám servírka, ,,co to bude?"
Začnu přemýšlet, protože asi ani nemám na nic chuť.
,,Dvakrát jahodový shake." řekne JungKook nadále sledujíc strop. Ona si to zapíše a jak se objevila, tak zase zmizí.
Kook se potom narovná. Zatne dlaně v pěst a lehce se zamračí, s čímž kouká přímo na mě.
,,Nechceš mě teď doufám praštit, že ne?" řeknu a on se uchechtne. Potom se zapře o stůl a přesune se na místo vedle mě. Já ho jen bedlivě pozoruji.
,,Jak bych mohl?" šeptnu a chytí moji ruku. Překvapeně ho sleduji.
,,Jsi to poslední, co mi zbylo." zamumlá.
,,Poslední?" zašeptám taky.
,,Kdyby nebylo Ashley a tebe, nemám nic. A ona mi teď odjela." vyblekotá za sebe. ,,A ty-"
Když uvidím, jak se jeho oči zalesknou slzami, chytím jej za zátylek a přitáhnu si ho k sobě. Hlavu si opře o moje rameno a ruce obtočím kolem mě.
,,Promiň." zamumlá rozechvělým hlasem. ,,Dělám ti tu os-ostudu."
Jen se uchechtne. Rukou vjedu do jeho vlasů a začnu jej jemně hladit.
,,To doopravdy neděláš, JungKooku."
× O DVA MĚSÍCE POZDĚJI ×
Edita Moon
,,Jo, je to tu fajn. Bydlím kousek od Central parku, takže tam často chodím. A cestou do školy mám úžasnou kavárnu, takže tam trávím dost času. Pracuje tam dosti milá paní."
,,A co bydlení?" řeknu.
,,Jo, je to tu- hezké. A velké." kývne hlavou.
,,A mám super spolubydlícího. Jmenuje se Peter a je zatraceně chytrý." řekne a ohlédne se. ,,Teď tu ale není, vždycky se někam vypaří." vydechne a zamyslí se.
,,A hned naproti přes chodbu bydlí jeden super pán, který dělá u police. Má super syna, Connora."
Potom nastane ticho. 7 lidí na hovoru, ale nikdo neřekne ani slovo. Tedy než ho Ash prolomí.
,,Už budu muset jít." zašeptá. ,,Musím jít se spolužačkou dělat projekt. Každou chvíli přijde a já ti sedím v pyžamu."
,,Nemáš vstávat tak pozdě. Vždyť bude jedna hodina." uchechtne se YoonGi.
,,Ty máš co říkat." rýpne si Kook.
,,Večer nebo zítra si ještě zavoláme." řeknu.
,,Jo, zavoláme." řekne a usměje se Ash.
Potom jsme spolu prohodili pár posledních slov a rozloučili se, než se jsme se jeden po druhém začali odhlašovat z hovoru. Nakonec tam zůstanu jen já a Ash.
,,Už- jsi to Joonovi řekla?" řekne po krátké chvíli ticha. Já jen zavrtím hlavou.
,,Měla bys mu to říct. Měla bys mu to říct dřív, než bude pozdě."
,,Ashley, on mě zabije."
,,Co mi máš říct?" ozve se za mnou a já se uleknu. Celá sebou cuknu a ve strachu zaklapnu notebook.
,,Co tu děláš?" kváknu a vstanu ze židle tak rychle, že skoro sletí na zem.
,,Co mi máš říct?" řekne znovu a vejde do místnosti.
,,Nic. Ch-Chtěla jsem tě překvapit na narozeniny, ale když už to víš, tak-"
,,Překvapit? Proto tě zabiju?" lehce se zamračí. ,,Na narozeniny? Které jsem měl před měsícem? To plánuješ dost dopředu." udělá pár kroků blíž. Když zaujme ten jeho typický postoj s rukami založenými na hrudi, tak vím, že je to můj konec.
,,Joone, já-" kuňknu.
,,A mluv." cekne naštvaně.
Zhluboka se nadechnu a dlouze vydechnu. Moje srdce se začne ozývat tak nahlas, že ho snad musí slyšet i on.
,,J-Já jsem těhotná-"
××× KONEC ×××
Vážení, je to oficiální. Tohle je konec.
Chci všem nehorázně poděkovat, za trpělivost, kterou jste měli s vydáváním nových kapitol, protože i když věčně nic nedělám, jsem nehorázně zaneprázdněný člověk. Je dost možné, jako u mojí předchozí knížky, že někdy vydám nějaké bonusové díly, ale nic neslibuju (já už neslibuju nic s mým vydáváním 😹😹).
Moc se omluvám, že je konec takhle na rychlo, ale někdy to skončit muselo. Já vím, že jsem příběh Edit a Joona hodně odbila, Hobiho s Alvinem jsem utnula rychleji než to začalo, ale nemám na to kapacitu. Nebo jo, asi jako mám, ale tímhle tempem by knížka měla 100 kapitol a já bych pořád nebyla u konce.
A ano, já vím, že je to ode mě dosti hnusný konec, ale já takové konce doslova MILUJU.
A tímhle se loučím, sluníčka, zlatíčka, prdelky.
Pa pa pa. ✌️
Kookie