Please, don't forget... (Snamione)

XXII.

„Hermiono! Tak rád tě zase vidím!"

Harry Potter s úsměvem od ucha k uchu se k ní přihnal, vzal ji do náruče a nadšeně se s ní zatočil, načež ji pevně obejmul. Hermiona téměř šokem zamrzla na místě. Nebyla ten typ, který se rád ukazoval na veřejnosti a pak si to sem v tichosti nakráčí a její nejlepší kamarád ji uvrhne přímo před pohledy všech lidí v baru. Vypadalo to však, že si toho Harry ani nepovšimnul, možná byl na pozornost zvyklý natolik, že je proti tomu skutečně jaksi imunní. Draco se naproti tomu choval velmi společensky, ale zbytečně na sebe nepoutal pozornost. V tomhle se tenhle pár od sebe lišil, Harry dříve pozornost nevyhledával, kdežto Draco se v ní běžně pohyboval, nyní je to naopak. Usmála se na své přátele a oběma vlepila lehkou pusu na tvář. Společně se usadili ke stolu a hned si objednali pitivo.

„Tak co? Jak jste dopadli u holek?" zeptala se na otázku, která ji asi momentálně zajímala nejvíce.

Nějak neměla čas, aby Ginny navštívila a vlastně aby kamkoliv chodila. Byla úspěšně zaměstnaná v Bradavicích a skutečně ji mnoho volného času nezbývalo. Všechen volný čas využívala k relaxaci po náročném dni a neměla energii kamkoliv chodit a už vůbec ne na návštěvy. Občas se stávalo, že k ní nevyžádaná návštěva přišla sama. To potom neměla šanci uniknout, pokud ji po nějakém čase nevysvobodila Minerva, která bytostně nesnášela tyhle neohlášené vpády do Bradavic, vždy jí to spustilo jakýsi alarm, že někdo narušil bezpečnost a tak dál. Hermiona neměla nikdy tolik potřebné koncentrace, aby Minervu vyslechla do konce. Nebo ji zaměstnával jeden nejmenovaný černovlasá čaroděj, což?

„Mohlo to být lepší. Že vy, ženské, to vždycky všechno takhle komplikujete, to asi nepochopím." Zareagoval s úšklebkem.

Hermiona ho společně s Harrym zpražila pohledem.

„Nebo to je snad jen kolejí?" přisadil si ještě a vysloužil si tak bouchnutí do ramene od svého partnera.

„Vždy tak impulsivní a urážlivý lev."

„No jistě, hadi zase neví, kdy přestat." Konstatovala s úsměvem Hermiona a pak se podívala na Harryho, protože tušila vysvětlení z jeho strany.

Harry se pustil do vypravování, jak to celé museli vysvětlit svým tehdejším bývalým polovičkám a jejich reakce. Přetrhaná pouta a tak. Vztahy a tyhle věci kolem nich.

Přesně v tenhle moment jí došlo, že vlastně jako jediná nemá partnera. Nebo má? Ale ten je zasnoubený s jinou ženou. Těhotnou ženou. Vlastně by Jean docela ráda poznala, ale asi by to nebylo vhodné vzhledem k jejich minulým střetům. Asi si tak úplně nesedly. Ale Severus o ní mluvil velmi hezky, tak asi nebude špatná, ne? Navíc, Severus by s ní nic neměl, kdyby byla pro něj nevhodná. Snad. Vskutku měla velmi rozporuplné pocity, ale nemohla se zabvit pocitu, že tady něco nehraje. Navíc ta paměť. Když si Severus nic nepamatoval a stalo se to zrovna, když byl s Jean ve svých komnatách, tak-

„U Merlinových vousů!" vykřikla poněkud hlasitěji, než zamýšlela.

Její dva přátelé se na ni vyděšeně dívali, stejně jako zbytek hospody.

„Vážně se omlouvám kluci, ale budu muset odejít. Slibuju, že se spolu domluvíme na jindy. Já teď fakt musím!"

Popadla kabát, který si teprve před chvílí nechala sundat a uháněla pryč. Harry s Dracem se na sebe jen podívali, než se prostě usmáli a jemně zakroutili hlavou.

„Prej kluci." Odfrkl si pod nosem Draco.

„Cítíš se snad býti ženou, Dracomilo?" zašeptal Harry, než ho políbil na tvář.

Udělali si hezký a příjemný večer i bez Hermiony...