Please, don't forget... (Snamione)

XV.

„Albusi, co udělat pro to, aby se profesorský sbor více, jak to říci, stmelil? Zdá se mi, že každý tady jede sám na sebe, nikdo s nikým nemluví, pokud se nejedná o nějaký exkluzivní drb.“

Toho večera měla ředitelka Bradavic pořádně podrážděnou náladu. Nejen, že musela řešit rvačku mezi Filiusem a Severusem, ona musela vyřešit i spory mezi jejich kolejemi. Nechápala to, vždy byly konflikty především mezi Zmijozelem a Nebelvírem, avšak očividně se zmýlila.

Už ji unavovaly všechny ty spory, které se vedou snad již od jejích školních let. Nutno podotknout, že po druhé kouzelnické válce se situace zklidnila, neb nezbylo mnoho studentů, ale také tady byl jakýsi projekt dotovaný ministerstvem na vzájemné spřátelení se.

Jenže tohle? Tohle už je vrchol! Když je to čistě mezi studenty, budiž... Ale, že se před zraky všech možných kolemjdoucích, porvou i profesoři? Je toto vůbec možné? Není to tak trochu na hlavu?! Dospělí kouzelníci a místo, aby to vyřešili nějakou nenásilnou cestou, tak se porvou jako dva paviáni uprostřed chodby, ze které se vchází do Velké síně!

Ach, Merline, čeho jsme se to dopustili, že nás takhle trestáš?!

Kdyby to alespoň nevypadalo tak komicky. Celé škole budou teď pro smích. Maličký Filius a Přerostlý Severus. Už několik takových transparentů musela ručně strhávat ze zdí!

„Uklidni se, Minervo. Není třeba se nějak znepokojovat. Zvlášť ne ty. Jsi hlava celé školy. Nesmíš dát najevo jakoukoli obavu, či starost. Jednoduše s nimi někam vyraz. Vezmi je všechny třeba do hor, nebo k moři. Jako hráčka famfrpálu jsi jistě taková místa navštívila. Zkuste společně strávit týden nebo dva. Víc si dovolit nemůžete. Věř, že prvních několik dní to bude příšerná katastrofa. Ale ke konci by mělo dojít k nějakému zlepšení.“ 

„Jsi si jistý? Já bych spíš řekla, že to bude ještě horší. Ještě teď je Filius na ošetřovně a Severus u sebe. Ještě, aby se nám porvala Hermiona s Rolandou a můžeme slavit zavření školy!“

Brumbál se pobaveně uchechtl, což, jak se o chvíli později ukázalo, nebyl nejlepší nápad.

„Přijde ti na tom něco k smíchu, Percivale?!“

„Neříkej mi Percivale, Minervo.“

„Řekl sis o to! Tobě to snad přijde v pořádku, že se profesoři mezi sebou takhle přou? Už kdysi jsme řešili spory mezi Pomonou a Irmou, teď Severus a Filius, co bude dál?“

„Má drahá, nyní se opakuješ. Zkus být naprosto klidná, ano? Chováš se momentálně zcela nejobjektivně. Jak jsem řekl, vem je všechny pryč. Prospěje to vám všem.“

***
„Bastard! Nebude mi říkat, co mám dělat! A už vůbec ne- Ne! Prostě ne!“

„Uklidni se, Severusi! Když sebou budeš takhle házet, ničemu to nepomůže!“ rozkřikla se po celých jeho komnatách mladá čarodějka.

„Gragerová, neječte!“

„Hlavně, že ty můžeš, co?“ odfrkla si, ale přece jen se ztišila.

„Mohla byste, prosím, přestat s tím tykáním? Není mi to moc příjemné."

„Omlouvám se, ještě jsem si nezvykla.“ sklopila raději pohled k jeho odhalené hrudi, která zářila všemi barvami. Doslova.

Začínala mu modrat, zelenat, fialovět v okolí řezných ran. Jak si však stačila povšimnout, tetování zůstalo netknuté. Slabě se pousmála.

„Nevíte, kde jsem k tomu přišel?“ otázal se, když si povšimnul, kam směřuje její pohled.

„Ty... Ehm, chci říct, vy... Si to nepamatujete?“

„Kdybych si to pamatoval, neptal bych se, Grangerová.“ odsekl se zaťatými zuby, neb Hermiona právě dezinfikovala jeho poranění.

Hermiona již nepromluvila. Severus na ní visel pohledem, ale netázal se znovu, beztak by ho nějak utřela. A to on nechtěl! Neskutečně ho to frustrovalo. Ta žena mu tyká, oslovuje ho jménem a celkově se k němu chová jako by jí snad patřil.

„Tak hotovo. Měl bys. Měl byste se prospat, ale to vy jistě dávno víte, stejně tak i to, že bysme.. byste neměl se svou snoubenkou provozovat intimní záležitosti, a taky-“

„Mlčte, Grangerová.“ zašeptal a zachytil její předloktí, když vstávala ze židle, kterou si sem přinesla jen-ona-ví-odkud.
„Jak jsem přišel k tomu tetování?“