Please, don't forget... (Snamione)

XXIII.

„Severusi! Tak sakra Severusi! Otevři ty zatracený dveře!“

Udýchaná klepala na dveře. Co klepala, spíše bušila. Jestli takhle vzbudí polovinu obyvatel tohoto hotelu, nejspíš se nebude ani moc divit.

Co tam ten Severus krucinál dělá?! Potřebuje se ho zeptat na tolik věcí a ten idiot neotvírá! Proč si sakra nevzala klíče? Nevěděla, kdo na tom má větší podíl viny, jestli ona sama nebo Severus.

Co když spí? Přece jen už je pozdě večer. S hlasitým zafuněním se vydala zase ven. Obešla skoro celý hotel, aby se dostala pod jejich okna.  Jeden pohled jí stačil na to, aby se ujistila, že tohle je jeden z dalších šílených nápadů. K jejímu štěstí nebo neštěstí, se poblíž jejich oken nacházel hromosvod. Vzhledem k tomu, že Hermiona uznala, že neváží snad víc, než je ten kus plechu nebo čehosi schopen unést, neváhala příliš dlouho. Odhodlaně začala šplhat po tenkém hromosvodu vzhůru. Po pár přitáhnutí už začínala pochybovat, sice ne o své váze, ale spíše o své vytrvalosti. Taky ji mohlo napadnout použít nějaké kouzlo, aby ji zatraceně nebolely dlaně od hran, které se zdály být stále ostřejší! Pomalu se chystala to vzdát, ale jakmile pohlédla dolů, došlo jí, že udělala pěknou pitomost. Menší závrať se jí sice podařilo zahnat, ale dokáže vůbec vylézt až úplně nahoru k oknu? Nebo spadne jak shnilá švestka a rozplácne se to zem? A zůstane tam ležet až do skonání světa, protože jí nikdo nepůjde posbírat a vyhodit na kompost a ona tam postupně zapadne do země a nikdo o ní už neuslyší.

Nad čím to zase přemýšlí u Merlina! Prostě tam vyleze a tečka. Horší bude rozbíjení okna. Bez hůlky. Ano, bez hůlky, protože byla doslova podělaná strachy, že když se jí pokusí vytáhnout, byť bude sedět na parapetu, že sletí a bude z ní již zmiňovaná švestka. S vypětím snad všech sil, jak fyzických, tak psychických, se skutečně vyškrábala až na parapet. Zhluboka dýchala. Přemítala, jestli někdy vymyslela podobnou pitomost. Snažila se, aby jí pohled nesklouzl dolů. To by ji závrať dostihla zcela určitě. Pak si vzpomněla na toho draka u Gringottů a se znepokojením ve tváři sama pro sebe konstatovala, že tohle zjevně nebyl jediný šílený nápad. Opatrně začala klouby na prstech klepat na sklo. Připadala si strašně slabá. Srdce snad až v krku, nebo někde, kde rozhodně být nemá. Ne, že by jí vadily výšky. Vadily jí jen tehdy, kdy byla vystavena možnosti rychlého a jednoduchého pádu.

K jejímu štěstí se k oknu přihnal Severus. Nebo k jejímu neštěstí? Lekla se tak moc, že ztratila rovnováhu i v sedě a nekontrolovatelně se začala získat ztracenou stabilitu. Jinými slovy začla balancovat jak nějaký cirkusový chlápek na balónech. Naštěstí, ano naštěstí, byl Severus pohotový a okno otevřel, takže vpadla přímo do obývacího pokoje. Spíš tedy na Severuse, který ji nedopatřením stáhl na sebe. Nebo záměrně? Nikdo neví.

„Můžeš mi povědět jediný důvod, proč jsi pro vstup nepoužila jako normální člověk dveře?“

Držel ji v náruči. Ležel na zádech s tou bláznivou ženou na sobě a na chvíli přemýšlel, jestli ji má ještě někdy pustit. Co když bude chodit oknem častěji?

Hermiona na okamžik zapomněla, proč se tak vehementně dobývala do pokoje.

„Neotvíral jsi.“ odpověděla a následně se trochu zamračila.
„Proč jsi neotvíral?“

„Kdybys nebyla tak netrpělivá patrně by ses dočkala. Byl jsem u svatého Munga. Jean začíná mít jakési stavy, které ji patrně nutí vypudit dítě ze svého těla. Přišel jsem asi před deseti minutami. Navíc jsem předpokládal, že se zdržíš déle.“

---------

Hlásím se, že stále žiju! Obdržela jsem žádost, ve které se nejmenovaný člověk, chtěl vyjádřit k tomu, že bych měla Jean ukázat. Tak pár foteček zde:

Celkem číča, co říkáte?