Please, don't forget... (Snamione)

VIII.

Hermiona se ráno probudila časně. Rozhodla se, že se nebude snažit znovu usnout a půjde raději dělat něco užitečného. Nakonec skončila ve vaně obklopena horkou vodou, s knihou v ruce a sklenkou dýňového džusu. Víno si bude moct dát až si odučí všechny dnešní hodiny. Ale ten džus prostě kazil tu atmosféru. Jelikož ovšem zapomněla na čas, tak zjistila, že je tak akorát čas jít na snídani a pak hned do učebny. Merlinužel pro ni, hned ze startu měla šesté ročníky Nebelvíru se Zmijozelem. Sebevražedná kombinace sama o sobě.

Urychleně pozdravila své kolegy a usadila se na své místo. Nalila si kávu, aby si spravila chuť po tom džusu a vzala si ovocný šáteček. Asi jahodový. To Hermiona nepoznala. Byla až příliš zabraná do svých myšlenek.

Pomalu ale jistě se vydala vstříc učebně. Vůbec se jí dnes do ničeho nechtělo. Navíc jí bylo celkem zle. Věděla, že za pár týdnů vyprší to, o čemu byla donucena. Potom bude moct svobodně žít a nejspíš odejde ze země. Bude mít konečně klid.

Ale co se jí nestane? Buď má opravdu halucinace, nebo si to k ní kráčí sám Malfoy. Párkrát rychle za sebou zamrkala. Vážně směřoval přímo k ní.

„Malfoyi?“ vydala ze sebe místo pozdravu a stále z něj nespouštěla zrak.

„Ahoj, taky tě rád vidím, Hermiono.“ pronesl k ní ironicky.

„Promiň. Ahoj Draco.“ pozdravila ho s jemným úsměvem, který jí hrál na rtech.

„Ahoj Hermiono, přišel jsem s tebou vyřešit nějaké záležitosti. Můžeme to probrat někde v soukromí?“

„Draco, já mám teď hodně práce, ale pojď, zavedu tě k sobě a když tam na mě počkáš, tak to můžeme vyřešit.“

„S tím nemám žádný problém.“

„Ani, když budeš čekat nejspíš dvě hodiny?“

„Hmm, to ti nejspíš prošmejdím osobní věci a celou ložnici i s koupelnou. Víš jak to je důležité.“ zareagoval pohotově s křivým úsměvem.

Když se o necelé tři hodiny objevila skřítka s tím, že má naléhavě přijít do ředitelny, byla zrovna schovaná v Dracově objetí. Oba po vyřešení čistě pracovních věcí, došli na čistě osobní věc. Vlastně to byl sex z nouze. Nic víc v tom nebylo a ani být nemohlo. Neb Draco se nedávno Hermioně svěřil, že nejspíš cítí jisté sympatie ke slavnému Harrymu Potterovi. Ale jelikož Harry miluje Ginny, tak hledá jiného muže pro svůj život. Nicméně, ani jeden z nich nebyli zrovna ve stavu, aby byli schopni odmítnout dávku tak potřebného uvolnění.

***

„Slečno Grangerová... Všichni tři víme, že je o čem mluvit. Nepopírejte něco, co je zcela očividné.“

„Ty se do toho nepleť laskavě.“

„No promiň, ale především jde o nás dva. Tak jak se do toho nemám plést?“

„Víš co? Jdi si radši za Jean a udělej jí další děti a mě nech být. Není žádné my nebo o nás... Uvědom si to konečně. Já jsem tuto kapitolu ukončila a nehodlám ji otevírat nebo v ní pokračovat a ty bys měl udělat to samé.“

„O co ti sakra jde?!“ Severus začínal ztrácet trpělivost, i když by jí měl mít víc, když chce něco vědět. A s Hermionou to tak lehké nebude.

„Mně? O nic, to ty tady do všeho strkáš ten svůj nos.“

„Tak se zase uklidníme, ano?“ zasekla, již znavená, ředitelka budoucí hádku, která by nevěstila nic dobrého.

„Nehodlám tady ztrácet čas, mám ještě hodně věcí, které musím dneska udělat, takže nashle.“

Po jejím odchodu se Severus zhroutil do křesla, které mu Minerva nabídla. Složil hlavu do dlaní.

„Došlo ti to, co mně?“ otázala se Minerva tiše, tak tiše, že Brumbál měl chuť vyskočit z obrazu, aby ji slyšel.

Severus se zatvářil zmateně, když k ní zvedl pohled.
„O tom pochybuji.“

„Očividně to říct nemůže. Všiml sis, jaký pohled na tebe upírá, když to z ní doslova páčíš?“

„T-ty myslíš, že... Že ji někdo přiměl složit slib, aby o tom nikomu nemohla říct?“

„Ano, Severusi, přesně to si myslím.“