Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 7

Ráno jsem zjistila, že jsem se probudila na rameni Luca. Ani si neuvědomuju, že jsem tu s ním včera usnula. Pomalu jsem se od něj odsunula a pozorovala ho. Spal klidně a lehce si povzdychl. Chvíli jsem si ho jen prohlížela a všimla si pár tetování co měl na rukou. Nejsem si jistá, že je tohle správně. Je pravda, že se ke mě zatím chovají mile, ale pořád je to mafie. Něco mi říká, že bych si je neměla pouštět k tělu tak brzy a už vůbec ne usínat vedle Luca.

    Potichu vstanu z postele a vezmu si nějaké své oblečení a jdu směrem do koupelny, kde si zamknu za sebou pro jistotu dveře. Opláchnu si obličej studenou vodou a podívám se na sebe do zrcadla. Už nevypadám tak zdrceně. Vyčistila jsem si zuby a upravila vlasy. Vzala jsem si na sebe svoje šaty a šla zpátky do pokoje.

    Když se vrátím, Luca už v posteli nebyl. Ani jsem ho neslyšela odcházet, tak jsem pomalu vyšla po schodech zpátky nahoru a ven. Luca seděl s jeho strýcem Franco venku u stolu, zatímco Matteo měl na starost řízení jachty.

    "Dobré ráno" řeknu.

Luca se na mě otočí a pousměje se. "Dobré ráno. Máš hlad? Máme tu jídlo" řekne.

    "Docela jo, děkuju. Vezmu si to a sednu si dopředu jachty, nechci vás rušit" řeknu a vezmu si nějaké ovoce a jogurt na talíř.

    "Nerušíš. Můžeš zůstat tady" řekne Luca a podívá se na Franca. Franco se podívá na mně a pousměje se.

     "Musím stejně vyřídit jeden hovor, takže se nenechte rušit" řekne a vstane od stolu a odejde zpátky dovnitř.

Luca se na mě otočí. "Spala si dobře?"

    "Ano, děkuju, že jsi se mě snažil uklidnit, ale myslím si, že by jsme spolu neměli být v jednom pokoji" řeknu a napiju se vody.

    Luca se pousměje a kývne. "Proč ne?"

Podívám se na něj a nadzvednu obočí. "Protože si pro mě pořád cizí člověk" řeknu.

    "Dobře, chápu. Přiznám se, že se mi nechtělo už vstávat a pak jsem nějak taky usnul" kývne.

    "Fajn" řeknu a dojím snídani. "Za jak dlouho přijedeme na Amalfi Coast?"

    "Během pár minut. Až dorazíme tak si dáme věci na hotel a pak půjdeme do baru, kde máme schůzku" řekne.

    "Takže já můžu zůstat na hotelu?" ptám se.

    "Asi to bude tak lepší" kývne.

    "Takže tam budete obchodovat s další mafií?"

    "Tak nějak" odpoví.

    "Je to ta Neapolská mafie?"

    "Ne. S tou by jsme se jen tak v baru nesetkali, ale nechci aby si z hotelu vycházela, až budeme pryč. Pro tvojí bezpečnost. Nechám jednoho z mých bodyguardů, aby zůstali na hotelu kdyby něco" řekne.

    "To nebude už lepší, kdybych šla s vámi?" ptám se.

    "Ne, bude to lepší takhle"

    Vzdychnu a napiju se. "Co přesně máš teď se mnou v plánu? Říkal si, že mě teď máš na starost a chceš mě chránit před Neapolskou mafií, takže to do té doby bude jen vysedávat na hotelech nebo ve vaší vile?"

    "Zatím to tak asi bude, uvidíme" řekne.

    "Mhm, bezva"

Luca se na mě podívá a pousměje se. "Až Neapolskou mafii dostaneme, budeš moc jet zpátky domů".

    "A kdy myslíš, že se tohle stane?" ptám se.

    "Brzo, jen to musíme ještě probrat co a jak" kývne.

    "Nemám moc dobrý pocit z toho, že jsem tu s někým kdo zabíjí lidi" řeknu a dám si kolem sebe deku, protože začalo foukat.

    "Takhle to v mafii prostě chodí. Ne vždycky je to jen o zabíjení, ale většinou to tak dopadne" řekne a zvedne se od stolu.

    "Kam jdeš?"

    "Za Matteem" řekne a jde po venkovních schodech za ním nahoru, kde řídí jachtu.

Dívám se kolem sebe a vidím jak se blížíme k břehu Amalfi Coast. Vypadá to nádherně a domy jsou stejně v kopcích jako v Positanu. Bylo to dost podobné. Pořád nevím co si myslet a z téhle situace se mi pořád docela točí hlava a myšlenky mi běží hlavou jako o závod. Opravdu jim můžu věřit? Nebo je to celé jen lež a mají se mnou něco v plánu. Mafii by se nikdy nemělo věřit, jenže mi ten příběh o mém tátovi, co mi Luca řekl a změně mého příjmení, aby nás máma kryla, přišel docela reálný.

    "Vidím, že už tak nevyvádíš" vytrhne mě z mého přemýšlení Lucův strýc Franco.

    "Myslím, že ani nemám na vybranou, tak co mi zbývá" řeknu. Pousměje se a posadí se naproti mně.

    "Víš, Luca by tě upřímně mohl poslat zpátky do Prahy a nedělat si o tebe starosti, protože jsme vlastně zjistili, že žádné informaci o svém otci nemáš, takže nám jsi v podstatě k ničemu" řekne.

    "Tak proč mě tu tedy držíte" ptám se.

    "Asi jak ti Luca řekl, nechce aby tě Neapolská mafie našla a zabila, což mě překvapuje, protože normálně mu na nikom nezáleží a už vůbec ne na cizích ženských" řekne.

    "Co se mi snažíte teda říct?"

    "Jen, že by sis měla dávat pozor. Luca se sice bude snažit, aby se ti nic nestalo jak vidíš, ale my nepotřebujeme další zátěž, co by nás brzdila v tom, aby jsme to skončili s Neapolem" řekne a pozoruje mě.

    "Já tu dobrovolně nejsem. Takže pokud vám překážím, moc ráda odjedu" řeknu a nadzvednu obočí.

    "To já vím. Jen říkám, že bude lepší, když budeš poslouchat. Jinak by jsi nám mohla přidělit akorát víc problémů" řekne a zvedne se od stolu.

    Jen se na mě lehce usměje a odchází zpátky dovnitř. Nevím co si o tom mám přesně myslet, ale vypadá to, že Franco z toho, že tu jsem není moc nadšený. Asi tak jako já. Každopádně uvidíme co vše mě čeká.

Po chvíli zastavíme u přístavu. Luca mi otevřel dveře od auta a Matteo vyrazil směrem na hotel.

    "Jsi nějak potichu" řekne Luca, zatímco se dívá z okna.

    "Nemám ti co říct. Jak to, že máte auto i tady?" ptám se.

    "Kouzlo.." řekne.

    "Mhm, jen tu jsem s vámi jak nějaký psí ocas" řeknu.

Luca se na mě otočí. "Ty víš, že jsem řekl, že až bude po všem budeš moc-"

    "Odjet zpátky domů, já vím, ale to může být i několik týdnů a já už nemůžu dlouhou před mámou a mým šéfem z práce tajit, proč jsem se pořád nevrátila" řeknu.

    "Chápu, ale i kdyby to trvalo déle, něco si vymyslíš" řekne.

    "Takhle akorát přijdu o práci o kterou vážně stojím a začala se mi dařit, dokud jste mě neunesli" řeknu.

    "Někdy nemůžeme mít vše co chceme" řekne.

Podívám se na něj. "Teď si budeš najednou hrát na drsného mafiána?" Luca se podívá zpátky na mně.

    "Jak si řekla, bude lepší, když mezi sebou budeme mít nějaké hranice a kámoši z nás nebudou"

    "Dobře" řeknu a podívám se zpátky z okna. Je pravda, že to jsem řekla, ale proč se najednou z toho milejšího Luca stal chladný a zamračený chlap.

Protože je to mafián. Moje podvědomí mě napomenulo ať se vzpamatuju. Tenhle chlap nemůže být milý, když je zvyklí zabíjet. Už jsem si říkala, že mu radši lehce věřit nebudu, tak to taky tak bude.

-----------

Po delší době je tu další kapitola. Doufám, že se vám příběh líbí a budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů :)