Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 4

Znovu mě budí sluneční paprsky prosvítající skrz okna. Ležím na posteli ve velké ložnici. Chvilku mi trvá, než si vzpomenu kde jsem. Chvíli jsem věřila, že se mi to vše jen zdálo, jenže si pak vzpomenu na včerejší rozhovorem s Lucem. Jsem ve vile uvězněná Sicilskou Mafií. Čekala jsem ledacos, ale ne mafii.

Nejsem si jistá, co se bude dít. Věřila jsem, že se vše obrátí k lepšímu po mém pohovoru v Positanu, ale místo toho jsem tady.

Pomalu vstanu z postele a všimnu si hodin, které ukazují devátou ráno. Podívám se ven z okna. Okna byla velká, takže odtud byl výhled na celou zahradu. Byla obrovská. Všimla jsem si, že je odtud v dálce vidět i město. Bylo to Palermo? O tom městě jsem věděla jako jediném na Sicílii. Další jsem neznala. Ani jsem nevěděla, na jaké straně ostrova vlastně jsme. Promnula jsem si oči a všimla si, že mám na sobě pořád ty samé šaty ze včera. Jsem aspoň ráda, že se mě nesnažil někdo z nich převléct. Nebyla jsem si jistá, jestli tu mám zůstat, nebo jestli bych měla zkusit vyjít ven. Můj mobil byl vybitý a nevěděla jsem ani, kde skončil můj kufr s věcmi.

Za chvíli se rozhodnu, že vyjdu ven. Šla jsem potichu směrem ke schodům a sešla dolů. Nevěděla jsem, kudy mám kam jít, ale dostala jsem se zpátky do místnosti, kde jsem včera mluvila s Lucou. Všimla jsem si skleněných posuvných dveří, které vedly na terasu. Podařilo se mi je pomalu otevřít a vyšla jsem ven. Bylo příjemné teplo a slyšela jsem zpěv ptáčků a vítr v korunách stromů. Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla si Luca, jak sedí u venkovního stolu s tím druhým chlapem, který nás vezl z letiště. Chtěla jsem jít zpátky dovnitř, jenže to si mně už všimli.

    "Vidím, že jsi vzhůru" řekne Luca.

Pomalu se na ně otočím zpátky a zvednu obočí.

    "Pojď sem" řekne.

Nadechnu se a pomalu dojdu k nim ke stolu.

    "Chci, aby jste mě okamžitě odvezli na letiště. Už tady nechci být" řeknu.

Luca se jen pousměje.

    "Jak se cítíš?" ptá se.

    "Líp, ale chci domů" řeknu.

    "Měla by ses nejdřív najíst. Pak dokončíme to, co jsme včera začali" řekne a ukáže na volnou židli u stolu.

Je pravda, že jsem naposledy jedla v hotelu, takže jsem měla hlady žaludek na vodě. Sedla jsem si pomalu ke stolu a nabrala jsem si na talíř nějaké ovoce a croissant.

Oba mluvili mezi sebou celou dobu Italsky, zatímco jsem dojídala snídani.

    "Můžeme se přesunout dovnitř.." řekne Luca a vstane od stolu.

Jen se na něj podívám.

    "Nikam nejdu" řeknu.

    "Já se neptám.." řekne.

    "Nebudu ti nic o mé rodině říkat, dokud mi neřekneš na co to chceš vědět"

    "Buď půjdeš sama, nebo tě tam odnesu" řekne.

Zvednu obočí a usměju se ironicky.

    "Fajn když půjdu tak mě pak pustíte domů?" zvednu se.

Luca mě jen pozoruje. Vzdychnu si a projdu kolem něj a jdu zpátky dovnitř. Bránit se teď asi nemá stejně cenu. Luca mě následuje a jde do jedné místnosti, která vypadala jako jeho kancelář. Tahle vila byla vážně obrovská.

    "Posaď se.." řekne a sedne si na pohovku.

Pomalu si sednu naproti němu na křeslo.

    "Jestli si vzpomínáš, včera jsem se ptal na tvého otce" začne.