Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 21

Luca mi večer klepal na dveře, ale já ho ignorovala. Nemohla jsem se na něj ani podívat, natož ho slyšet. Jak mi tohle mohl udělat? Vyčítám si, že jsem mu vůbec věřila. Franco měl pravdu. Mafie se vás nikdy nezastane a jenom idiot by jí věřil, tak jako já a k tomu jsem se do jednoho ještě zamilovala.

Nevím kolik uběhlo času od doby co jsem vběhla zpátky do mého pokoje, ale po chvíli neustálých slz a emocí, které mě nutily se nesnášet, jsem se převlékla do noční košile a pokusila se usnout.

Ráno jsem si myslela, že zůstanu celý den v pokoji, abych se vyhla Lucovi, ale to bylo nemožné. Převlékla jsem se a potichu sešla schody dolů. Nikde nikdo. Udělala jsem si čaj a opřela se o linku. Z toho všeho jsem ani nepociťovala hlad, ani neměla chuť. V tu chvíli jsem slyšela jakoby se někdo venku hádal a to jsem už poznala, že ten hlas patřil Lucovi. Otevřela jsem dveře na terasu a vyšla pomalu ven, kde jsem zavládla Luca a Franco stojících u auta.

Luca byl celý rozzuřený a něco nadával na Franca, který ho jen pozoroval, jakoby mu to bylo i jedno. Franco ale chytl Luca za košili a něco mu odpověděl. Vypadalo to, že mu něco přikazoval nebo vyčítal. Mluvili Italsky, takže jsem neměla tušení o co jde, ale Luca vypadal dost naštvaně. Pomalu jsem šla zpátky dovnitř a narazila na Mattea.

"Co se venku děje..?" ptám se.

Matteo se nadechl a upravil si sako.

"Myslím, že bych ti neměl nic říkat"

"Matteo... už je to stejně jedno, tak to vyklop"

"Franco domlouvá Lucovi, že potřebuje ženu, která je z Itálie a ne odnikaď jinam"

Nechápavě ho sleduju.

"Vždyť se mě Luca má celou tu dobu v plánu zbavit, tak proč se tam teď hádají o tom s kým je?"

"Nevím co ti Franco včera řekl, ale jak sis všimla, není moc nadšený, že je Luca s tebou. Tím, že je to šéf sicilské mafie, je pravidlo, že jeho přítelkyně, popřípadě žena musí být Italského původu" kývne.

"Aha, no každopádně to Lucovi ulehčím, protože se mnou už být nemusí" řeknu a obejdu Mattea.

"Stello...co přesně ti Franco řekl?" ptá se.

"Já už nevím komu tady můžu věřit Matteo..."

V ten moment Luca přišel zpátky ze zahrady a když si mě všiml, zastavil se.

"Stello.." řekl opatrně.

Podívala jsem se jiným směrem a napila se. Matteo udělal krok vzad a nechal nás o samotě.

"Řekneš mi, co se děje...?"

To jsem položila možná až příliš prudce hrnek na stůl a podívala se na něj.

"Co se děje? To myslíš vážně? Neměla jsem ti nikdy věřit a už vůbec ne dovolit, aby sis mě takhle omotal kolem prstu, jen aby si mě na konec předal nějaký zasraný mafii!" okřiknu ho a vezmu do ruky utěrku a hodím jí po něm.

"Stello uklidni se.." brání se.

"Ne!" řeknu a cítím jak se mi slzy zase tlačí do očí, "to nakonec tvůj táta dovolil, aby zabili toho mého! Celou tu dobu jsi mi lhal a to jen aby ses mohl potom spojit s Neapolem a ani si se nezmínil, že jdou i po mé mámě!"

Luca se nechápavě zamračí.

"O čem to mluvíš? Můj táta by nenechal toho tvého dobrovolně zabít. Proč bych tě dával Neapolský mafii?"