Kapitola 18

6.3K 142 0
                                    

Ráno jsem si na sebe vzala šaty s béžovými sandálky na klínku a vyšla ven k autu, kde už čekal Luca a Matteo s Francem. Sedla jsem si na zadní sedačku vedle Luca, zatímco ostatní seděli ve předu.

"Co budete s Francescou v Palermu dělat?" otočí se na mě Luca.

"Asi půjdeme do kavárny a potom uvidíme"

"Mmm, chceš abych nechal Mattea s vámi? Pro jistotu"

"Ne ne, budeme opatrný a navíc nebudu sama" políbím ho na tvář, načež Luca kývne na souhlas.

Po chvíli jsme zastavili v centru města. Dala jsem Lucovi pusu na rozloučenou a zavřela za sebou dveře. Napsala jsem zprávu Francesce, že jsem už dorazila na místo. Sedla jsem si k volnému stolku venku u kavárny a vzala si sluneční brýle. Francesca ke mě akorát dorazila a obejmula mě.

"Moc ráda tě zase vidím!" usměje se a sedne si naproti mě.

"Já taky, takhle kavárna co jsi doporučila je nádherná" usměju se.

"Že ano?"

Objednali jsme si kávu a i nějaký zákusek. Francesca mi vyprávěla, jak mají s Federicem v plánu odjet na pár dní do Řecka na Mykonos, protože budou mít druhé výročí od svatby.

"No a ty a Luca? Myslíš, že to s vámi je teď vážné? Co vlastně bude potom až dostanou mafie z Neapoli?" ptá se Francesca.

Pokrčím rameny.

"Já už vlastně ani nevím, ale upřímně se mi Itálie moc líbí a ráda bych tu zůstala. Luca mi sám řekl, že nechce abych odjela i potom, co budou mít dobojováno" kývnu.

"No jasné, já si myslím, že je s tebou spokojený. Jde to na něm poznat. Přijde mi to jako z filmu, že jste oba jako děti přišli o tátu kvůli stejné mafii a teď jste se po letech poznali. No vlastně si říkala, že to Luca si dal záležet, aby tě našel" usměje se.

"To ano, ale na začátku to byl opravdu děs. Netušila jsem o čem to mluvil a to, že můj táta byl v mafii, jsem slyšela od Luca poprvé" zakroutím hlavou.

"To musel být šok.." Francesca se napije kávy.

"Hodně velký šok. Až přijedu domů, budu si o tom muset promluvit s mámou a asi to nejspíš řeknu i své kamarádce" kývnu.

"Aww, jak se jmenuje? Je z Prahy?"

"Anita, ano. Známe se několik let a obě vlastně žijí v tom, že jsem v Positanu na dovolené"

"Nemáš to moc jednoduché, ale věř mi, že časem se to vše srovná" usměje se.

"Sama v to doufám" pousměju se a napiju se.

S Francescou jsme se poté chvíli procházeli po Palermu a různých buticích, tak jako jsme to dělali s Anitou, což mě donutilo se mi po ní stýskat ještě víc, ale Francesca byla fajn. Bylo hezké mít i tady nějakou holčičí známost a zábavu, než být pořád obklopená muži a mafií. Procházeli jsme ulicí, když nás zastavil jeden muž a nabízel nám růži.

"Ne ne, děkujeme" zakroutila hlavou Francesca a vzala mě za ruku, aby jsme ho obešli. Muž se nás snažil přemluvit, ale Francesca se mnou jen zrychlila krok.

"Pokud ti bude Ital na ulici nabízet růži, nikdy si ji neber"

"Proč ne?" ptám se.

"Většinou ti dají jednu a potom druhou, a potom víc a nakonec tě donutí za ně zaplatit hroznou částku. Je to chyták. To jsem se už naučila" usměje se.

Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávistiWhere stories live. Discover now