Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 16

"Co se tam dole děje Matteo" ptám se, zatímco se snažím z paniky popadnout dech.

Matteo mě odvedl zpátky do mého pokoje a sedl si na pohovku naproti mé posteli.

    "Luca si s nimi poradí" kývne, ale je vidět, že i on si není jistý.

    "On ho zabije?" vytřeštím oči.

    "To si nemyslím, protože s nimi má otevřený business" prohrábne si rukou vlasy, "i když za to, že na tebe sáhl bych si tipnul, že na práci v tu chvíli zapomene".

Podívám se na něj zpátky, když se v tu chvíli ve dveřích objevil Luca. Něco prohodil s Matteem Italsky, načež on kývl a odešel z pokoje. Luca se otočil zpátky na mě.

    "Jsi zraněná?" ptá se ještě docela zadýchaný.

Zakroutím hlavou.

    "Ne...nejsem"

Klekne si přede mě k posteli a položí mi ruce na kolena a zvedne ke mně oči. Jen ho chvíli pozoruju a všimnu si, že mu teče krev po straně čela a rtu.

    "Co se tam dole stalo" přejedu mu prstem lehce podél čela, kde měl kapky krve.

    "Byl jsem tak blízko k tomu, abych ho na místě zabil, ale místo toho jsem ho pořádně zmlátil"

    "A vidím, že on zmlátil i tebe"

Luca si jen povzdechnul a sklopil oči.

    "Říkal jsem ti ať zůstaneš v pokoji" podívá se zpátky na mě.

    "Měla jsem žízeň. Nenapadlo mě, že za tu chvíli se mě pokusí znásilnit nějaký cizí chlap"

Luca kývl hlavou.

    "Omlouvám se. Mělo mi to dojít"

    "Co myslíš?" ptám se.

    "Že k tomu může dojít. Tihle chlapi se umějí chovat jako prasata" promne si čelo.

    "Proč jsi měl u sebe zbraň.." ptám se a měním téma.

Luca se na mě zpátky podívá.

    "Vždycky, když obchodujeme s mafií, nikdy nevíme jestli se může něco stát. Je to nepředvídatelný. Teď jak vidíš, si toho byla obětí zrovna ty. Máme jí u sebe skoro pořád"

Nevím jestli to byl jen tenhle důvod, ale z pocitu, že Luca u sebe mohl mít zbraň celou dobu i v Římě a bůh ví kde ještě, se mi udělalo nevolno. Pomalu jsem se zvedla z postele a udělala krok kolem něj.

    "Kam jdeš?" ptá se a zvedne se.

    "Potřebuju na chvíli na vzduch.."

    "Stello, počkej" chytne mě za ruku ale já se vyvléknu.

    "Teď ne.. nech mě na chvíli jít" řeknu a vyjdu ven z pokoje a seběhnu schody, zatímco si všimnu Mattea a Franca jak uklízejí kuchyň po té rvačce.

Vyjdu ven přes terasu na zahradu a sednu si venku na pohovku vedle bazénu. Zhluboka si oddychnu a promnu si obličej. Studený večerní vzduch mi udělal líp.

Vážně jsem si myslela, že Luca nebude ozbrojený, když ho každou chvíli může někdo napadnout? Nebo teď vlastně i mě? Proč jsem měla pocit, že od doby co jsem dostala tu zprávu jde vše z kopce. Vím, že Luca nic neudělal, ale tenhle pocit mi nedělá dobře. Jsem tak pitomá a zaslepená tím co cítím k Lucovi, že jsem se až do teď, že je v mafii, snažila ignorovat? Někdy si říkám, že jsem se měla opravdu snažit utéct několikrát hned na začátku, než jsem to nechala zajít takhle daleko. Kdo ví, co vše je pravda a co lež? Vzpomenu si na to, jak mi Francesca na plese vykládala o tom, jak se taky životu s mafií musela kvůli Federicovi přizpůsobit, ale já nevěděla jestli bych to zvládla stejně jako ona. Nevím o tom pořád skoro vůbec nic.