Muž bez tváře - snarry

80. Kapitola - Emoce

Ty jo 80. Nikdy jsem si nepomyslela, že se s touhle povídkou dostanu tak daleko. Původně jsem chtěla na past, jen 10. Kapitol, ale vaše hlasy i komentáře i mě vždy udělají velkou radost. Opravdu vám všem děkuji za to, že tuhle povídku čtete.       

Harry 

Stále se třásl po celém těle. Tma v něm vyvolávala ty nejhorší pocity a vzpomínky, které byly jako lavina. Před kterou se nikdo a nic nedokáže schovat. Vše se mu pomalu vracelo. Dokázal si vybavit i vzpomínku, kterou chtěl pohřbít někde hluboko v sobě a dělat, jako kdyby se to vůbec nestalo. Jenomže, některé vzpomínky jsou tak silné a mocné, že je Harry prostě tak úplně zapomenout nedokázal. Zvlášť teď, když se mu Potter hrabal v hlavě, se mu vše teď všechno vracelo v plné síle a nešlo to zastavit, už chápal proč má v této chvíli zavázané oči i svojí hadí tvář. Došlo mu dokonce, proč musí i v tomto světě nosit bílou masku. Za maskou totiž skrývala ona tvář. Potter z něho udělal monstrum díky lektvarům, které mu podávali u svatého Munga. Lektvary který z něho udělali, na půl člověka a na půl hada. Potter z něho chtěl totiž mít dokonalou zbraň, která by zničila všechno jedním pouhým pohledem, když si Harry plně uvědomil, začal se třást ještě víc a dala se do něj zima.

„Pšš Harry, je to pryč, už ti nikdy neublíží." Jemný hlas na něj stále nepřestával mluvit. Ruka ho stále hladila na zádech. Druhou ruku svého muže cítil ve svých vlasech. Dlouhé štíhlé prsty ho hladily rytmickým pohybem. Harry zavřel oči. Snažil se vnímat, jen a jen tu krásnou bylinkovou vůni a nanic přitom nemyslet, ale nešlo to. Nešlo nemyslet na čím je a kolik životů, už vzal nebo mohl vzít.

„Mohl, jsem i Severuse," Pomyslel si hrůzou. V ten mement kdy na to pomyslel se rychle pustil Severusovi košile a chtěl se od něj odtáhnou a utéct co nejdál, ale než se stačil pohnout třeba, jen o kousek silné paže opět chytli jemně, ale přesto silně za ramena. Přitáhl ho k sobě ještě víc. Mladík se chtěl začít bránit, ale zabránil mu v tom tichý hlas mistra lektvaru

„Ne Harry nedělej to, neutíkej. Vše spolu zvládneme. Překonaly jsme toho společně, už přeci tolik, že tohle bude hračka nemyslíš?" Harry v ten okamžik pochopil, že Severus ví nebo tuší co se v něm teď momentálně odehrává.

,,Já vím Seve, ale -" Zarazil se najednou nebyl schopný myšlenku dokončit. Nevěděl, co má dělat. Vše se na něj valilo, jako rozzuřená písečná bouře. Znovu se přitikl ke svému muži. Muži, který tu pro něj vždy byl a zvedal ho, když spadl na úplné dno.

„To bude dobré Harry." Šeptal líbezný hlas. Silné ruce ho opět silně objali a vůbec to nevypadalo, že by chtěly v nejbližší době pustit. Harry si položil hlavu na jeho hrudník. Zhluboka se nadechl a poté pomalu vydechl. Najednou ucítil, jak ho Severus začal hladit znovu po vlasech a přitom mu broukal jakou si melodii, která se ale vůbec napodobovala té, co od něj slýchával, když byl malý nebo tehdy, když uvízl ve své myslí. Ne, tahle melodie byla zcela jiná. Bylo v ní něco, co Harryho dokázalo uklidit. Cítil, jak se pomalu uvolňuje a tím se do jeho tělo opět dostávalo teplo. Cítil se najednou bezpečí a milovaný. Jediné, co v této chvíli opravdu chtěl a přál, bylo zůstat v této náruči na věky a slyšet tenhle krásný hlas svého manžela.

„Vy mu rozumíte, pane Snape?" Uslyšel najednou jemný hlas Lily Pottrové, který zněl více než udiveně. Mladík si až teď uvědomil, že úplně zapomněl na přítomnost obou žen. V ten okamžik měl Lily chuť říct jediné, že to není její věc a ať odejde. Konec konců nikdy se o něj nikdy moc nezajímala. Ano, vzala ho odtamtud. On by jí za to měl byt asi nejspíš vděčný, ale tak nějak to nedokázal. Nemohl tu ženu, po které zdědil smaragdové oči, brát jako matku. Sám nevěděl proč tomu tak je. Lily se o něj starala od té doby, co ho k nim přivedla. Dokonce ho bránila před Jamesem, když na něj začal slovně útočit. Tak proč sakra k té ženě necítí, alespoň trochu té vděčnosti. Lily se to přeci zaslouží. Harrymu bylo najednou z toho všeho tak děsně.

„Je to můj manžel madam." Promluvil Severus na Lily chladně. Harry ucítil, jak stisk silných paží ještě o něco zesílil. Harry se soudředil, aby slyšel všechno, jelikož poznal, že Severus ještě neskončil.

„Víte madam. Já Harrymu rozumím, když ze sebe nemůže vydat ani jedinou hlásku a víte proč?" Severuv hlas se odmčel. Harrymu přišlo, jako kdyby je muž čekal na to, až mu některá s žen odpoví na otázku. Severus to říkal tak, jako kdyby si myslel, že to řekl musí být všem jasné.

„Zdá se, že ani jedna odpověď nezná a myslím, že ani já ne. Tedy pokud jím nechceš říct celou pravdu," pomyslel si trochu s obavou. Ucítil drobné políbení do vlasů, což bral jako ujištění, že se nemusí bát, že jejich malé tajemství nebude prozrazeno.

,,Víte Lily, já jsem ten tip, který se zamiluje, jen jednou a už je to na věky a Harry je ten, ke kterému chovám hluboké city a v krytu své duše tiše doufám, že i on ke mně." Během Severusova proslovu se Harrymu rozbušilo srdce tak zběsile, až měl pocit, že mu vyskočí z hrudního koše ven. V krku se mu udělal knedlík a v očích ho začalo nepříjemně štípat. Musel dvakrát rychle zamrkat, aby potlačil slzy, které se mu draly do očí Na jeho strach zcela zapomněl. Místo toho ho zalilo příjemné teplo, které se mu dostalo, až ke konečkům prstů. Tento muž vlastně teď řekl, že ho hluboce miluje, a kdyby jenom to, on řekl před Lily Pottrovou. Pravda v hlase mu zněla, jeho odvyklá chladnost i ton hlasu se nějak zvlášť nezměnili, ale i tak pro mladíka to hodně znamenalo. Tak straně si teď přál vidět Lily a její tvář, která rozhodně musela stát za to. Místnosti nastalo takové hrozné ticho, které by se klidně dalo kousek po kousku krájet. Zelenooký mladík z toho, až měl nepříjemný pocit, jelikož netušil, co se kolem něj děje. Paže, které ho stále pevně držely, mu moc nepomohly posoudit, co se děje. Už chtěl poslat Severusovi myšlenku. Chtěl se ho na to zeptat, ale najednou se ozval hlas patřící Lily. Řekla, něco, co ho donutilo na moment zadržet dech a jeho srdce se rozbušilo snad ještě více.