Muž bez tváře - snarry

25. Kapitola- mince

Ucítil, jak ho hřejivá dlaň vzala lehce za rameno. Harry stikl oční víčka pevně k sobě a nechal se onu rukou otočit.

,,Harry." promluvil na něj jemný hlas, ale byl jiný. Je se mu na pár vteřin zastavilo srdce a ihned se zase rozběhlo tak rychle, až si myslel, že mu chce vyskočit z hrudníku. „Otevři oči." Harry na to, jen zavrtěl hlavou, protože s jistotou věděl, že kdyby oči otevřel a pohlédl do těch černých onyxů, udělal by něco, čím by si to opravdu pokazil.

„Měl bych jít, nebo udělám-"

**

Věděl, že Harry touží po věci, kterou se bojí udělat. Severus se ještě víc klonil k Harrymu.

„Vše je pro teď možné, Harry. Zapomeň na to, co se děje okolo a udělej to, co si přeješ udělat." Muž by klidně Harryho přání mohl splnit, hned ale chtěl, aby to Harry vyslovil na hlas a ne, aby za něj mluvily jeho myšlenky, které na něj přímo křičely.

„Chtěl bych vás, alespoň jednou jedinkrát políbit," vydechl Harry a pomalu otevřel oči, ve kterých byl strach. Severus se na něj lehce usmál, natáhl ruku a pohladil ho po tváři.

,,Tak to udělej, jak jsem řekl, vše je teď možné." V Harryho očích se objevilo, něco, co Severus nikdy nezažil. Byla v nich tak hluboká láska, že to prostě musel udělat. Překonal tu malou zbytečnou mezeru mezi nimi a přitikl svá ústa na ta Harryho.

**

V té chvíli, kdy ho pan Snape políbil, se cítil jako omámený. Polibek byl jemný a plný lásky. Zvedl zcela automaticky ruce a dal je kolem krku muže, který pro něj znamenal mnoho. Měl pocit, že v této chvíli muže létat. Točila se mu hlava a podlamovala se mu kolena. Nebýt pana Snape, který ho jednou rukou držel pevně kolem pasu, spadl by na zem.

Najednou si ho muž přitáhl ještě více k sobě a polibek prohloubil.

Jejich jazyky spolu tančily vášnivý tanec.

„Nevěděl jsem, že umíte tak skvěle líbat," vypustil Harry z úst. Chvíli potom, co profesor ukončil polibek, který jako by trval jenom pár vteřin.

„No, musím uznat, že ty to také dobře zvládáš. Čekal jsem, že budeš nesmělý a nebudeš vědět, co dělat a o no to bylo naopak." Harry se po slovech pana Snape začervenal jako rajské rajče a nesměle chtěl sklopit hlavu k zemi, ale nedělal to. Místo toho objal muže, ke kterému cítil něco velmi silného a zvláštního, a velmi ho potěšilo, když ucítil hřejivé ruce, které ho objaly kolem pasu.

„Co bude dál?" zašeptal po chvíli naprostého ticha a položil si hlavu na mužovo rameno.

„Něco vymyslím."

*

Čas utíkal velmi rychle, za okny už byla dávno tma. Harry byl stále v ředitelně s panen Snapem a povídali si. Pán se ho ptal na jeho noční můry a také na jeho malou zahrádku. Harry mu na to odpovídal, i když u těch nočních mur mu bylo znovu úzko. Během vyprávění si ani neuvědomil, jak se třese.

„Vše je v pořádku, Harry, neboj se. Jsem tady," promluvil na něj jemný, hluboký hlas. Mladík otevřel oči, které měl po celou dobu vyprávění zavřené. Podíval se na profesora, který seděl také v křesle.

„Panu ředitelovi jsem to taky vyprávěl," zašeptal tiše a sklopil zrak. „On mi řekl, že jsem propojen s Pánem zla a proto vše vidím a cítím, ale já to nechci. Nechci vidět, jak ta stvůra zabijí a mučí. Pokaždé cítím to, co on."

„Harry, podívej se na mě." Na malou chviličku zaváhal. Nechtěl totiž vidět pánových, očích lítost a slitovaní, toho si užil více než dost.

Najednou uslyšel, jak se pan Snape zvedl.

„Měl bych ti něco ukázat, počkej tady." Po očku se podíval, kam profesor jde a dost ho překvapilo, že šel za ředitelův stůl, otevřel šuplík a něco z něho vytáhl.

„Harry, já si nepřeji, abys více klopil zrak. Nejsi můj sluha ani můj skřítek," promluvil profesor, zatímco se vracel k Harrymu, ale místo toho, aby si sedl zpátky do křesla tak si klekl opět před něj. Mladík si nemohl nevšinout, že profesor, něco drží v pravé ruce poté, co spatřil malou rudou krabičku, se mu na moment zatajil dech. Profesor ho vzal za ruku a dal mu do ruky onu krabičku se slovy „otevři ji." Harry se na muže podíval trochu se strachem, ale potom tu krabičku přeci jen pomalu otevřel.

„Oh." Vydechl jen.

„Podle tvé reakce soudím, že víš, co to je."

„Ano vím, Marie mi o mincích pravé lásky vyprávěla, ale myslel jsem si, že si to jen vymyslela." Pan Snape mu vzal krabičku z ruky a zlatou minci vytáhl.

„Víš, k čemu jsou určeny?"

,,Aby ukázaly a určily člověku jeho pravou lásku."

„Skoro máš pravdu, Harry. Tahle mince se rozzáří v tom případě, když tě někdo opravdu miluje."

Děkuji vám za hlasy a komentáře k minulé kapitole.