Muž bez tváře - snarry

66. Kapitola - Dána do vínku, jen černá magie.

Harry

Seděl na studené zemi. Kolem něj se míhaly vzpomínky na onoho muže, kterému podle všeho patří ten krásný, andělský hlas. Čím více si Harry ty vzpomínky prohlížel, tak nejenom že k tomu muži začal cítit opět lásku, ale začal si vzpomínat dokonce i sám. Bylo to jako, kdyby někdo skládal puzzle, které šly velmi těžce, ale zároveň i lehce k sobě. Harryho to velmi unavovalo, ale nepřestával ve své činnosti. Neměl nejmenší tušení, jak dlouho je už ve své mysli takto uvězněn. Čas pro něj prostě jednoduše nebyl. Každou chvíli zaslechl hlas Severuse, který k němu velmi tiše promlouval. Harry si v tu chvíli přál jedno jediné - a to obnovit ony dveře, které by podle jeho vzpomínek umožnily vidět Severuse a být s ním prozatím tímto způsobem, ale to bohužel zatím nebylo zcela možné, jelikož nebyl kouzelník a Severus neměl ani nejmenší tušení, s čím se to Harry potýká.

Nejhorší pro Harry nejspíš bylo vzpomínat na bratra Richarda a na Jamese a Lily Potterovi. Jeho bratr mu dělal ze života hotové peklo a nejen to, Richard měl nad Harrym takovou moc, že ho donutil dělat věci, které Harry dělat ani nechtěl. Nikdo mu při jeho smůle nevěřil, až možná na jednoho člověka, který se o Harryho staral. Dával mu lektvary, po kterých se malý chlapec cítil malátně a většinou ani nevěděl, jak se jmenuje a dělá. Vše se mu pletlo blouznil. Ten muž u něj byl celé dny, a tiše k němu mluvil. Harry si nemohl za žádnou cenu vzpomenout, jak se ten muž jmenuje, ale ten člověk byl jediný, kdo měl o Harryho zájem. Starat se o něj nepřestával iani tehdy, když Harrymu bylo deset a půl a začal mít podivné záchvaty i křeče.

U malého Harryho křeče nepřestávaly a tak ho museli dát do nějakého pokoje, ve kterém Harry musel být zavřený celé dny. Muž, který se o něj staral mu později vysvětlil i důvod, proč to tak musí být. Prý mu někdo dává svojí temnou magii, ale on nemá magické jádro a ani špetku dobré magie. Malý Harry nepochopil, co mu ten muž povídá, ale za to mladík ve skrytu duše to pochopil velmi dobře.

Znovu se jeho vzpomínky změnily a on znovu nechápal proč. Bylo to, jako kdyby mu někdo vymazal část vzpomínek.

Harry teď ve svém vědom byl něco málo, vyrostl. Podle toho, jak vypadal, mu mohlo být tak jedenáct let. James ho někam vedl. Malý chlapec ho prosil, ať ho někam nedává, že už nikomu neublíží, ale bylo mu to na nic. James ho dovedl do nějakého pokoje. Za doprovodu s dvěma muži, kteří měli v rukách hůlky.

V tom bílém pokoji byla jenom postel a malá skříň. Okno tam sice bylo, ale malé a vysoko. Pak tam ovšem byla ještě malá místnost, která sloužila jako koupelna.

Ze začátku malý Harry plakal a úpěnlivě prosil, ať zavolají maminku, nebo kamaráda, který se o něj staral, ale to se bohužel nestalo. Jediní, kdo za ním celé ty roky chodili, byli léčitelé, kteří se k němu chovaly mile a přátelsky. Každý den mu přinesli jídlo, pití a lektvar, který Harry až moc dobře znal.

Najednou, aniž by Harry chtěl, se jeho vzpomínky staly hustou mlhou, na kterou se nedalo dívat. Nejen, že mu to nedělalo dobře a dost ho to unavovalo, ale měl pocit, jako by ony lektvary pil společně s malým Harrym.

„Ne to né, prosím, už dost!" Křičel hlasem plným čiré bolesti, ale bylo to nanic. Jeho vzpomínky se kolem něj točily, jako rozzuřený vichr.

**

Severus

Muž stále stál před dveřmi ošetřovny a nadále poslouchal, ten podivný rozhovor. Čím déle to poslouchal, tím dál měl větší vztek na Pottera.

„Stejně mi to přijde velmi podivné." Ozval se právě Potter.

„A co ti na tom přijde podivné Jamesi? To, že našeho syna má někdo natolik rád, a vůbec mu nevadí, že nemá skoro žádnou magii?" Zeptala se na to Lily celkem ostře.

„Já jen říkám Lily, že mi to přijde prazvláštní. Sotva ho Snape viděl, tak si ho ihned vzal k sobě. Vždyť ho ani nezná, neví čeho je to monstrum schopné, vždyť to ani není můj syn!"

„Tak dost!!" Severus rozrazil dveře, jako vzteklý býk. Hůlku, která se mu objevila v ruce napřáhl na Pottera. Temná, tak i bílá magie se kolem něj točila, připravená zabít v jedné vteřině. Severus kolem sebe vnímal jen strach osob v místnosti. Velice pomalinku šel k Potterovi, aniž by z něj spustil oči. Tiše a nebezpečně k němu promluvil.