Muž bez tváře - snarry

4. Kapitola - A kdo tedy byl

Ahoj, tak, už jsem u 4 kapitoly. Já, chtěla tuhle kapitolu věnovat jedné holčině, která mi vytvořila super Cover. Ještě jednou ti moc děkuju.

Hbitě vytáhl z kapsy šedý kapesník a urychleně ho přiložil Harrymu na nos, přitom chlapci nakázal, aby si kapesník pevně držel u nosu, a sklonil hlavu dozadu. Harry to bez zaváhání udělal.

„Trángo!" zavolal Severus na svého domácího skřítka, který mu celá léta věrně slouží a je mu neustále na blízku.

„Ano, pane," objevil se skřítek ihned po zavolání a hluboce se uklonil.

Odveď tohoto kluka, do mých tajných soukromých komnat v Bradavicích, ale dávej pozor, nikdo vás nesmí vidět, rozuměl jsi? Přijdu hned, jak budu moc, zatím se o něj postarej." Skřítek přikývnul, šel k Harrymu a chytil ho za ruku. Chlapec se ještě stačil podívat na Severuse, pak se ozvalo tiché puf.

*

Večer se konala oslava šestnáctých narozenin Alana a Elen. Bylo tu snad nespočet lidí, kouzelnici z různých zemí. Všichni se narámně bavili. Tedy... Až na jednoho člověka, který se neustále mračil na všechny strany. Jak on nesnášel tyhle typy oslav.

„Severusi, co se tak mračíš. Raduj se přece, naše děti mají narozeniny," promluvila na něj jeho manželka Iren Snapeová, která seděla po jeho pravici. Severus se ke své manželce sklonil a tiše promluvil. „Iren, sama dobře víš, že já si na tak velké oslavy nepotrpím." Jeho žena se na něj zamračila, mezitím se Severus opět narovnal. Viděl na Iren, že chce, něco říct, ale nakonec zavrtěla hlavou a mlčela.

*

Oslava byla právě v plném proudu, když se profesorovi lektvarů konečně povedlo proklouznout ven na chodbu. Rychlým krokem šel do kuchyně, kde byla hlava na hlavě. Skřítkové pobíhali sem a tam a snažili se udělat ještě nějaké dezerty a zákusky. Severusovi neušlo, že všichni mají na sobě černý ušmudlaný hadr. Drželi smutek, Marie pro ně znamenala příliš mnoho.

Najednou si Severus něco uvědomil, vlastně ani nedovolil Harrymu se s Marií rozloučit.

„Pane, mohl by pro vás skřítek něco udělat?" přišla k němu jedna skřítka a hluboce se mu poklonila.

„Přines mi silnou černou kávu do mé pracovny, ihned!" skřítka jen vystrašeně přikývla a běžela rychle splnit rozkaz.

*

Severus seděl ve své pracovně a snažil se dodělat dokumenty, které nestihl udělat odpoledne. Pak chtěl jít do laboratoře a uvařit silné lektvary pro Harryho. Mistr lektvarů měl v plánu později chlapce navštívit a zkontrolovat jeho zdraví.

Když Severus konečně skončil s papírováním, bylo něco málo po půlnoci. Cítil na sobě stopy únavy, ale rozhodně nehodlal jít spát. Zvedl se od stolu a šel razným krokem do laboratoře, která byla jen přes chodbu. Severus vešel dovnitř a tiše za sebou zavřel. Potom šel k policím, kde měl různé lektvary a vzal jednu lahvičku s tmavým obsahem uvnitř. Vytáhl zátku a na jeden lok to vypil. Severus ihned pocítil, jak ho opouští únava. Prázdnou lahvičku dal zpět a přešel místnost k velkému stolu, kde se objevilo najednou pět velkých kotlíků svářící vodu. Severus se malinko usmál, nikdy ho nepřestane udivovat jeho vlastní magie, která je velmi silná.

*

„Pane," poklonil se mu skřítek, jen co Severus vystoupil z krbu.

„Jak je na tom?" zeptal se malého stvoření, a upřel svůj zrak na Harryho, který ležel schoulený do klubíčka na pravém boku na pohovce.

„Moc dobře ne, pane," ozval se skřítek. Severus se na něj podíval chladným pohledem.

„Dal jsem mu kuřecí vývar, sotva snědl dvě lžíce, běžel to hned vyzvracet, pane. Zdá se, že ten chlapec dostával jíst strašně malinko, a jestli vůbec. Také jsem po něm chtěl, aby sundal tu bílou masku. Řekl mi jen tohle: „Masku mi může sundat jen ten, kdo mi jí kouzlem nasadil..."

„A ty jistě víš, kdo to byl," promluvil Severus chladným hlubokým hlasem, když se skřítek začal najednou ošívat a náhle zmlknul.

„Ano vím, kdo to chlapci udělal. Já sám jsem u toho musel být..."

„A kdo to tedy byl a co se klukovi stalo?!"

Otázka: Kdo nasadil Harrymu masku a proč?