Muž bez tváře - snarry

13. Kapitola - zpátky do Bradavic.

**

Přímo zuřil. Nechápal, jak Brumbál mohl něco takového udělat za jeho zády.

Harry nebyl stále v pořádku, a co udělá ten starý blázen? Odvede ho a myslí si, že je vše v pořádku. Severus pořád slyšel onu větu, kterou mu řekl Brumbál, než odešel na tu zatracenou svatbu. 

„Dělám to pro vaše dobro, chlapci moji." Po téhle větě Brumbál prostě odešel.

**

Tak těšil, že uvidí pana Snape, ale štěstí mu opět nepřálo. Minutu předtím, co ho mělo, přenášelo přenést, vletěla do pokoje Molly a botičku mu jednoduše vytrhla a hodila jí na druhou stranu pokoje.

„Mami, co to děláš?!" vykřikl na ní Fred vztekle.

Dál už Harry nevnímal, stáhnul se do sebe. Najednou mu bylo jedno, co se stane, prostě se schoval do svého nitra.

Objevil se v místnosti, která pro něj znamenala klid a bezpečí. Rozhlédl se kolem sebe a nemohl uvěřit svým očím. Místnost byla čistá a všude okolo na zdech byla okna, která zobrazovala Harryho dobré, ale především špatné vzpomínky.

**

Ještě ten večer se Severus opil do němoty a přitom rozbil, co mu přišlo pod ruku, pak odpadnul na postel a usnul.

*

Druhý den měl muž strašnou kocovinu, ale to všechno bylo pryč, když si vzal lektvar proti kocovině. Na nic si nevzpomínal. Nemohl si vzpomenout, proč ani kvůli čemu se včera tak strašně opil. Skřítek mu přinesl kávu a snídani.

Zrovna, když dopíjel svou černou kávu, zahučel letax. Severus se zvedl ze židle a pomalu přešel z kuchyně do obýváku. Muž si myslel, že to bude Brumbál, ale spletl se. U krbu stála...

**

Zprudka se probudil z velmi hlubokého spánku. Ležel na břiše a měl pocit jako by přes něj přeběhlo stádo slonů, ale to nebylo všechno, co si v té chvíli uvědomil. Něco, nebo spíše někdo, na něm ležel a byl tak těžký, že se Harry nemohl téměř ani nadechnout. Harryho mozek se snažil vzpomenout, co se včera stalo, ale kromě toho, že šel k oltáři a řekl své ano, a pak mu nejspíše dál někdo dal slenku vína, si pak už si nebyl schopný na nic vzpomenout 

„Tady se nám někdo probudil, jak pak se ti spinkalo?" zašeptal hlas, který Harry tak nenáviděl.

„Slez ze mě!" vykřikl Harry tlumeně a přitom se snažil toho, který si myslí, že když je teď jeho manžel, může si s ním dělat, co chce, shodit. Mladíkova domněnka se potvrdila, když ho ten násilník přimáčkl ještě víc do matrace.

„Ty jsi teď můj manžel a budeš dělat, co ti řeknu, jasný?!" Harry chtěl něco namítat, ale bolest v jeho zadní části mu to nedovolila.

„Hodný chlapec," zašeptal Weasley a konečně se zvednul. Harry se v ten okamžik mohl pořádně nadechnout. Počkal, až Weasley vypadne z pokoje, teprve pak se začal hýbat. Měl v úmyslu si sednout, jenomže jakmile to udělal, zaskučel bolestí. Jeho zadnice byla v jenom ohni. Rychle se postavil na nohy a dobelhal se do koupelny.

*

Odpoledne celá rodina Weasleyů vyrazila do Příčné ulice. Harry šel s nimi. Šel vedle paní Weasleyové, která se každou chvíli ptala, jestli je v pořádku. Harry jí na to vždy jen přikývl. Svůj zrak měl sklopený k zemi.

Takhle to bylo celé odpoledne. Bolely ho, už nohy, ale proti konečníku to nebylo nic. Byl tak ponořený do svých myšlenek, že si ani nevšiml, že zastavily a předními stojí Albus Brumbál. 

„Zdravím, Albusi, co vy tady?" promluvila paní Weasleyová. Zelenooký mladík zvedl hlavu, a podíval, na sterého muže, který mu pohled opětoval. Starý muž ho chvíli bedlivě sledoval, ale pak se náhle jeho zrak změnil, byl najednou plný smutku a bolesti. Harry absolutně nic nechápal. Ředitel natáhl ruku směrem k Harrymu.

„Pojď Harry, vezmu tě do Bradavic."

„Co se stalo Albusi?" promluvil Arthur Weasley a tvářil se zmateně, stejně jako ostatní.

Harry se chytil ruky starého muže a ten si ho přitáhl k sobě.

„Zeptej se svého syna, Arthure." řekl ředitel. Pak se Harry ocitl ve víru barev.

*

Harry ležel v ředitelově posteli na boku a snažil se usnout. Cítil se děsně unavený, ale oči a mozek byly proti. Ředitel Bradavic ihned, co se sem přemístili, zavolal nějakou léčitelku, která se přestavila jako Poppy Pomfreyová, a pracuje tu na ošetřovně. Chtěla se na Harryho podívat, ale on před jejím dotekem uhnul. Bál se, že mu chce ublížit. Zavrtěl hlavou, aby zahnal myšlenky, které se mu draly na povrch. To, co se stalo včera v noci, měl jako v mlze, ale přesto, už si dokázal vzpomenout. Weasley se na něj vrhnul jako zvíře na svou kořist. Strhal z Harryho šaty, otočil ho na břicho a bez jediného varování do něj vstoupil. Ta bolest byla nesnesitelná. Kdyby se mohl alespoň bránit, ale nemohl, cítil se malátný a straně ospalý.

Když tyhle vzpomínky vypluly na povrch, Harry ze sebe smyl tu krev a špínu, ale přesto se cítil špinavý a použitý.

„Ty nejsi špinavý ani použitý," přerušil Harryho myšlenky tichý, jemný a hebký hlas. Harry otočil zprudka hlavu ke dveřím a tiše vydechl.

„Pane," rychle se zvedl s postele a běžel k osobě, která pro něj znamenala čím dál více, ale za tím si to, ale nedokázal tak úplně uvědomit    

Tak, co vy na to?