SEA? [ChanBaek]

🌿𝚟𝚢𝚋𝚊𝚕𝚎𝚗𝚒🌿

První co Baekhyun, Chanyeol, Luhan, a Chen udělali, když přišli na pokoj, bylo to, že každý  se sebou plácl na postel.

„Není to tu nejhezčí, ale aspoň ta postel tu je docela pohodlná."

Zamumlal ospalý Baek. Postele, si ač nevědomky rozdělily tak, že Chanyeol a Baekhyun měli postel vedle sebe, a Chen a Luhan naproti nim.

„Neboj, v pokoji moč času nestrávíš... Je to jen... V podstatě nocleh."

Ušklíbl se Chanyeol, který již začal ve svém vybalovaní kufru. Chvíli bylo ticho, ale pak se ozval Luhan, který také již otvíral kufr.

„Takže ty jsi tu už poněkolikáté?"

Chanyeol se na chvíli zamyslel. Počítal, po kolikáté, tu  vlastně je. Když si to přepočítal, tak se usmál, a na otázku zodpověděl.

„Po omsmé, poprvé jsem letěl, když mi bylo deset.".

Baekhyun se převalil, a koukl na usmívajícího Chanyeola. Taky se musel trošku pousmát. Byl to nějaký takový divný reflex.

„Řekni nám něco.. Třeba jaký tu každý rok bývá program a takové."

Zeptal se Baek. Chanyeol mu věnoval krátký pohled, a pak se pustil do vyprávění.

„Je to ozdravný pobyt, takže se tu léčí, ale aby to tu pro všechny nebylo, jako v mučírně, tak je to ozvláštněné, různými aktivitami... Různé diskotéky, talentové soutěže, miss soutěže... To je ale spíš pro mladší, každopádně celý pobyt doprovází, nucená hra, letos je myslím téma... Hudba? Jo asi hudba."

Baekhyun chvíli poslouchal, a pak se taky vrhl do vybalovaní. Museli to mít rychle hotové, ať je vedoucí aspoň ještě na tu večeři vezme.

Mezitím, co na pokoji 333 (Baekův pokoj) probíhal klidný rozhovor při vybalovaní, v pokoji naproti s číslem 334, měli již vybaleno, a probírali zcela jiné věci.

„Tak co, myslíte že to s ním Chanyeol dá?"

Optal se Sehun když, ležel úplně rozvalený na posteli. Něco si sice ťukal do telefonu. Ale byl schopný, při tom vést konverzaci.

„Myslím že jo, bylo by blbé, kdyby ho měl vyhlídlého už na leštiti, a nakonec by musel změnit svůj terč."

Uchechtl se Kai, který, seděl na posteli vedle. Znovu si vzpomněl, na to, jak to probíhalo. Byl to vtipný moment.

Flashback

Chanyeol, Kai, Soo, Sehun a Xiumin, stáli na letišti, a čekali na svůj oddíl.

Chanyeol, se rozhlížel kolem, a uviděl přicházet drobného, a vystresovaného chlapece. Měl na sobě černé džíny, a krémový svetr, který byl oversize a přidával mu na roztomilosti.

Sehun na Chanyeola mluvil, ale ten, mu neodpovídal, takže zvedl hlavu od telefonu, a podíval se, co vyšší tak zajímavého dělá, že mu nemůže odpovědět. Jakmile viděl, jak zaujatě pozoruje, onoho chlapce, drbnul do něj ramenem.

„Hej blbečku, nečum na něj tak, ještě ho vyděsíš."

Řekl pobaveně. V tu chvíli, se vysoký ušoplesk, probral z tranzu, a koukl na Sehuna, a úšklebek, který mu hrál na tváři.

„Co? Já na nikoho-"

Chtěl něco namítnout, ale Sehun ho přerušil.

„Smůla, viděl jsem to.. Navíc, máš pravdu že je to štěně docela hezké, každopádně neboj se, domluvím ti to s ním."

End of flashback

Uběhla nějaká chvilka, všichni už měli vybaleno, a tak si povídali, nebo dělali kraviny. Aby neměli ale příliš volna, přišla za nimi vedoucí, a pokynula ať s ní jdou na večeři.

Baekhyun byl rád, že se konečně nají, ale z té vedoucí neměl dobrý pocit, vypadlo to, že má všechno na háku, a že jí všechno moc trvá. Jestli nebude moct někoho snést, bude to ona.