SPOILED | bts ✔

9

Nikdy si nepomyslela, že by se na tom místě ještě někdy objevila. Přesněji řečeno, u Jungkooka doma. A ještě k tomu dobrovolně.

"Čemu vděčím za tvou milou návštěvu?"

"Musíme si promluvit."

"Naposledy, co jsi mi tuhle větu řekla, tak to bylo těsně předtím, než jsi se se mnou rozešla. Přišla jsi snad, abychom se dali znovu dohromady?"

"Nebuď naivní."

"Aspoň si to přiznej."

"Co jako?" Protočila očima.

"To, že je to nevyhnutelný. My dva. Jednou zase skončíme spolu. Osud, chápeš?"

"Ani ne."

Jungkook se zamračil. "Sage, nepamatuju si, že by jsi byla takhle nudná."

"Vážně? A co když jsem, já nevím, třeba naštvaná? To tě nenapadlo?"

"Snažím se tuhle dost očividnou možnost ignorovat. Proč jsi tedy přišla?"

Vždycky se snažil všechno zlehčovat. Žádný problém nebyl dostatečně velký problém na to, aby se jím zabýval. A když už šlo do tuhého, znal jenom jeden způsob, jak věci řešit a neměl ani sebemenší důvod, aby přemýšlel jinak, protože mu pokaždé všechno prošlo. Peníze pro něj vůbec nic neznamenaly. Sage toho byla svědkem několikrát.

"V čem lítáš?"

"Pokud si dobře pamatuju, říkala jsi, že nechceš, abychom tě zatahovali do čehokoli, co se nás týká."

"Jsem ráda, že jsi nezapomněl. Bohužel, včera to vypadalo jinak."

Pokrčil rameny. "Nemůžu za to, že mě Taehyung dovedl zrovna k vám."

"Já vím. Chci tím ale říct, že mám svých starostí dost, nepotřebuju abyste se mi náhodně motali do cesty. Možná tě zklamu, ale štěstí teda zrovna nepřinášíš."

Její jediné štěstí včera bylo to, že ji Min nechal být. Věděla ale, že jestli měl do teď nějaké podezření, tak nyní si jím je jistý.

Sage sice nedělala nic nelegálního, dávala si hodně velký pozor, aby byla čistá, ale věděla o hodně věcech, které by se mohly hodně lidem hodit. Začít pracovat u Seokjina nebyl zrovna ten nejlepší nápad, no v té době to pro ni byla nejjednodušší možnost, jak si přijít k většímu obnosu peněz. Občas se stalo, že dorazila objednávka, ale její obsah se neshodoval s tím, co bylo napsáno na papíře. Za zavřenými dveřmi se děly nejrůznější věci. Nikdo ale nic neříkal. A za mlčení byla patřičná odměna. I kdyby Sage chtěla odejít a začít jinde, nebylo by to lehké. Těch záležitostí bylo až příliš.

A co se týče detektiva Mina, nemůže se ubránit pocitu, že nejspíš nejde jenom o Seokjina.

Protože to všechno začalo tou údajnou sebevraždou. Skokem z nově vystavěné budovy přímo v univerzitním kampusu.

"Nejsi to spíš ty, kdo je v nějakém průšvihu?"

"Samozřejmě, že ne."

Jungkook jen pokýval hlavou, načež se bez dalších slov sebral a zmizel z obývacího pokoje.

"Hej," zavolala za ním Sage váhavě, no během chvilky byl zpátky, v rukou držící tác.

"Co to jako má být?" zeptala se nechápavě.

"Sušenky?" Pozdvihl obočí. "Nedívej se na mě, jako kdyby měly být otrávený. Jen se snažím být milý. Ke své návštěvě. Podle všeho si totiž doopravdy potřebujeme promluvit."