18

123 15 0
                                    

Sage tušila, že to nezůstane bez odezvy, ale taky doufala, že se vesmír přece jen nějak smiluje a ona bude ušetřena všech nepříjemností.

Bohužel.

"Nebudu chodit kolem horké kaše a na rovinu se tě zeptám, o co mezi tebou a tím Minem jde."

Seokjin se snažil tvářit naprosto nekompromisně a Sage mu to věřila.

"Vůbec o nic," odpověděla proto.

"Nejsem idiot, Sage a když mi budeš lhát, rozhodně si tím nijak nepomůžeš."

"Ale já ti říkám pravdu," namítla. "Nemám s ním nic společného, nic jsem mu nepověděla, nemám přece ani co. A on už taky ví, že ze mě nic nedostane. Nemáš vůbec žádný důvod k tomu, aby jsi mě podezříval."

"To bych ti hrozně rád věřil, ale vzhledem ke všem okolnostem bohužel nemůžu."

"K jakým okolnostem?" nechápala.

"Ta čajovna. Nejdřív si sem jen tak přijde, když je navíc ještě zavřeno, mluví s tebou na baru a ty si s ním pak vyrazíš na čajíček? Nemluvě o tom pití. Myslíš si, že jsem úplně pitomej a nedošlo mi, co jsi udělala? Že jsi ho upozornila? Dej mi tedy aspoň jeden jediný důvod, proč bych ti měl věřit."

Jak o tom sakra ví? Tedy, jak ví o té čajovně? To, že mu došlo, jak to bylo s tím pivem, jí bylo jasné. Stejně jako to, že skrze kamery musel vidět, že i poté se Yoongi znovu objevil. Ale ta čajovna?

"Ty mě... sleduješ?" zeptala se nevěřícně.

"Drobná oprava, nechal jsem tě sledovat."

"To nemyslíš vážně!" vyhrkla znepokojeně.

"Myslím to naprosto vážně, drahá Sage. Své lidi si vybírám pečlivě, chci mít jistotu, že jim můžu bezmezně věřit, ale teď si opravdu nejsem jistý tím, jestli můžu věřit zrovna tobě."

"Chceš snad, abych tě začala přesvědčovat? Promiň, ale to dělat nebudu. Mám čistý svědomí a povězme si upřímně, náhradu by jsi za mě jen tak nenašel, to si určitě moc dobře uvědomuješ."

Několikrát se stalo, že měli pár lidí k zaučení, ale nikdo to nevydržel víc jak týden. A Sage bylo jasné, že by ji Seokjin nejradši hned teď vyrazil, no upozornit ho na prostý fakt a to ten, že najednou nikoho na stálo nesežene a Saera by to sama nezvládla, přece může.

"Budu si tě hlídat," upozornil ji. "Uděláš jeden přešlap a v tom nejlepším případě poletíš a je mi úplně jedno, jestli na místo tebe budu mít náhradu, nebo ne. Tak si to zapamatuj, protože ty si zase určitě moc dobře uvědomuješ, že tuhle práci jednoduše potřebuješ."

"Budeme se teď dohadovat, kdo ho potřebuje víc? Jo, tuhle práci potřebuju, to je pravda. Ale taky to není jediná práce, kterou můžu mít. Tak jak to tedy je? Potřebuješ ty mě, nebo já tebe?" 

"Zahráváš si s nesprávným člověkem."

Upřímně, Sage z něj měla strach, to nemohla popřít, věděla totiž o spoustě způsobů, kterými by jí mohl znepříjemnit život. Ale nechtěla se jím nechat zastrašit hned v okamžiku, kdy se mu něco nelíbí, alespoň mu to tedy nehodlala dávat příliš okatě najevo, lehce by jí tak mohl zahnat do úzkých a to mu nehodlala dovolit.

Neodcházela od něj však s dobrými pocity. Obzvlášť, když jí řekl, že na večerní směně ji rozhodně nechce vidět. Prý aby měla dostatek času k přemýšlení. Jenže ten, kdo z toho nebude mít radost, bude akorát Saera a ani Sage pak na konci měsíce, až dostane výplatu. Jen jedna směna, ano, ale stejně. Navíc je sobota, takže o to víc ji to štve.

SPOILED | bts ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat