SPOILED | bts ✔

2

"Sage, dlouho jsme se neviděli." 

Udržet si pro ni kamennou tvář bylo ve většině případů jednoduché. Dát totiž najevo rozhození, či vůbec nějaké emoce prostě není zrovna to nejchytřejší, co by za podobné situace a v této společnosti měla dělat. Jenže teď měla sakra co dělat, aby si nic neříkající výraz udržela.

Fráze dlouho jsme se neviděli rozhodně nebyla myšlena vážně. K její nelibosti se vídávali dost často, a proto nemusela ani pochybovat nad tím, že z jeho strany jí věnovaná pozornost nevěstí vůbec nic dobrého. Proto se raději rozhodla jeho poznámku úplně ignorovat.

Jestli počítala s tím, že to zafunguje? Jo. A jestli to bylo naivní? Jo.

Jungkook nikdy nebral ne jako odpověď. Už když byli děti. Vždycky dostal to, co chtěl, a není tak překvapivé, že to je standard, na který si velmi lehce navykl. 

Myslela si, že bude rychlejší než on, soudě podle toho, kolik alkoholu už osazenstvo onoho salonku vypilo, ale jeho krok byl překvapivě rázný, a tak pro něj nebylo těžké ji venku dohnat.

"Sage, nech toho, vždyť tady stejně nemáš kam utéct."

Štvalo ji, že má pravdu. 

"Nechápu, o co se snažíš," řekla proto na rovinu. Nemělo žádnou cenu předstírat, že nemá zájem o to s ním mluvit a její postoj o tom dostatečně vypovídal.

Měla toho dost.

"Promluvit si s tebou."

"Zvolil sis k tomu teda skvělou příležitost," neodpustila si. "Ale fajn. O čem chceš mluvit?" zeptala se, i když tak nějak tušila, kam téma případného rozhovoru bude směřovat.

"To víš moc dobře."

"Hele, mně je vážně jedno, co děláš a jaký to má následky. Unavuje mě pořád dokola opakovat, že s vámi nechci mít nic společného."

"Taehyung je bohužel schopnej ti naletět prakticky na všechno, co mu řekneš. Jenže já nejsem on a budeš se muset snažit o něco víc, abys mě přesvědčila."

"Dej mi jeden dobrý důvod, proč bych měla. Jsou to jen a jen tvoje problémy, který si jistě zvládneš vyřešit. Navíc, já nejsem ta, s kým bys o tomhle měl mluvit. Nebýt jeho, netušila bych vůbec nic o tom, že s tou údajnou sebevraždou máš trochu co do činění."

"Nemám s tím nic společného," pokusil se bránit, ale Sage jen pokývala hlavou a on si moc dobře uvědomoval, že mu nevěří jediné slovo. 

"Nebo si vážně myslíš, že bych něco takového udělal?"

"Není to jedno?" Pokrčila rameny. "Prostě mi dej pokoj. A vzkaž to i jemu, kdyby na to náhodou zapomněl, čemuž bych se ani nedivila."

Bylo podivné si vzpomenout na dobu, když byli ještě malý a byli tak nějak kamarádi, kteří by za sebe nejspíš dali ruku do ohně, protože těmito slovy se stvrzovalo opravdové přátelství. Všechno ale bylo jiný, oni byli jiný. Radši na ty starý dobrý časy moc nevzpomínala. Nebylo to zrovna nejlehčí, ať už z různých úhlů pohledu.

"Fajn, snad víš, co děláš."

V překladu to bylo něco ve smyslu jako jestli nejsi blbá, tak si budeš dávat pozor. 

Jo, Jungkook s tím, co se stalo, fakt neměl nic společného.

"Snažíš se mě zastrašit?" Pozdvihla obočí. "Nechtěj mě rozesmát. Já nemám proč se tě bát a to samé platí i naopak, tak si to sakra zapamatuj a přestaň mou existenci brát na vědomí."

Sage nestála o žádné problémy. Nechtěla se zaplétat s lidmi, se kterými by neměla a Jungkook byl bez pochyby jedním z nich. Hodlala v klidu dostudovat a navést svůj život na tu správnou cestu, aby nemusela žít tak, jak žije teď. A aby taky byla lepší než předtím. Lepší než oni.

"Jsi čím dál tím víc ostřejší." Pousmál se však k jejímu překvapení.

"Neříkej, že se ti to líbí." Protočila očima. "Snažil by ses marně. Nejsi můj typ."

Kdyby byla hloupá a naivní jako kdysi, nejspíš by nijak neprotestovala, kdyby o ni zájem projevil. Nemohla předstírat, že nechápe, z jakých důvodů se mu holky doslova vrhají k nohám. Sám si byl vědomý toho, jaký efekt na ostatní má a to byla jen jedna z jeho mnoha zbraní. 

"Musím být tvůj typ? Navíc, oba dva moc dobře víme, jak se věci mají. Nezkoušej na mě tenhle tvůj postoj ledové královny, pořád vím, jaká Sage doopravdy je."

"O tom dost pochybuju, jinak by ses tu přede mnou neztrapňoval. Bojíš se, že budu mluvit o něčem, o čem bych neměla? Jo, mohla bych a jo, měla bych z toho i radost, ostatně utrpení druhých je vždycky lepší než tvoje vlastní, no ať už si myslíš cokoli, neudělala bych to. Proto na mě nezkoušej tyhle tvoje triky. Výhrůžky a ani ty sám o sobě mě už nijak zásadně neosloví."

"Dobře." Ve tváři se mu usadil naprosto nečitelný výraz, vypadal vážně a taky o něco starší, snažil se jí očima sdělit, že o ničem rozhodně nevtipkoval, ale Sage se tím nenechala zaskočit. "I tak předpokládám, že se zase brzo uvidíme. Bylo to docela... příjemný popovídání. Kdybys byla o něco milejší, možná bych řekl i to, že mi chybíš."

"Tak ještěže pózu ledové královny zvládám podle všeho moc dobře."

Jejich vztah byl vždycky jako na horské dráze. V jeden moment si mohli vyjadřovat horoucí lásku a v ten další byli na nože, zatímco u toho s křikem tvrdili, jak moc toho druhého nenávidí. Stačila k tomu i sebemenší hloupost.

A pak... Konec.

Bylo jim tehdy osmnáct a přetrvala právě ona nenávist.

Jak jednoduché je překročit tuhle hranici.

A ne, nechtěla se k ničemu z toho, co bylo, vracet. Všechno to už bylo daleko za ní a Sage byla někým úplně jiným. Bohužel si to musela každý den opakovat. A už jenom to o něčem vypovídalo.