Od nenávisti k lásce

Chapter 27

Mia

Já už dál nemůžu. Miluju ho, to ano, ale ubližuje mi to se na něj koukat. Vždyť ani nevím, jestli má cenu na něj mluvit.

S brekem jsem vyběhla z jeho pokoje, cestou jsem málem srazila malou Claire, která se na mě nechápavě koukala. „Pjoč pláčeš?" zeptala se mě a naklonila hlavu na stranu. Bylo to tak roztomilé a kdybych nebyla v takovéhle situaci se slzami na tvářích, dokonce bych se i usmála. „Jen mi spadlo něco do oka, měj se Princezno." Snažila jsem se to zachránit. Nechtěla jsem, aby šla za svými rodiči a řekla jim, že jsem u Deana plakala. Claire jen nakrčila obočí a mávla mi na rozloučenou.

Mířila jsem si to do baru. Vytáhla jsem telefon a našla číslo na Em.

Mia: Bar U medvěda, hodlám se ztřískat, bude to chtít odvoz Zlato. M

Odeslala jsem zprávu a čekala. Doufala jsem, že nebude mít problém pro mě zajet. Momentálně ví, jak se cítím, tak snad pro mě zajede. Zabrnkal mi mobil v ruce.

Em: Co se stalo? Jasně. Budu tam za půl hodiny a dohlídnu na tebe. Pusu E.

Usmála jsem se na mobil a zastrčila ho zpátky do zadní kapsy mých džínů. Zaplatila jsem vstup a vydala se rovnou k baru. Posadila jsem se na barovou stoličku. Svým mávnutím jsem zaujala barmana, který se mě ani neptal a rovnou mi nalil. Nevím, co to bylo, ale kopla jsem to do sebe tak rychle, až se mi zatočila hlava. Takhle to probíhalo ještě půl hodiny, než se na vedlejší stoličce objevila Em s jejím utěšujícím úsměvem.

Sotva jsem ji uviděla, neomaleně jsem ji obejmula a znovu se rozplakala. Myslela jsem, že už mi slzy došly, ale očividně jsem se mýlila.

„Co se stalo Bejb?" dala mi pusu do vlasů. „J-já u to dál nevydržím. Mučí mě se na něj tak koukat. Zevnitř mě to užírá za živa. Já vím, že za o nemůže, ale já taky ne." Podívala jsem se na ustaranou Emu. „Zlato, musíš přestat za ním chodit." A ještě víc si mě v objetí přimáčkla. „Já vím." Zašeptala jsem.

Ema mě podepřela a mojí ruku si přehodila přes rameno. Společně jsme vrávoravě opustily bar. Em mi pomohla nastoupit na místo spolujezdce.

Opřela jsem si hlavu o okénko a zavřela oči, protože hlava se mi neskutečně točila. Zítra to bude veliká kocovina.

Ani nevím, jak jsem se dostala do postele a rozhodně jsem to nehodlala řešit. Dneska budu řešit pouze svůj bolehlav. Posadila jsem se, ale náhle jsem si to rozmyslela a plácla sebou zpět do postele. „Mamíííí?" zkusila jsem zavolat.

Nic se neozývalo. Povzdechla jsem si a šla jsem do kuchyně pro prášek. Na lince mi mamka nechala vzkaz.

Musela jsem do práce. Snídani máš v lednici a prášek proti bolesti jsou v šuplíku. S láskou máma.

Vytáhla jsem prášek, snědla snídani a lehla si zpět do postele.

Crrr...crrrr...crrrr

Probudilo mě zvonění mého telefonu. Nekoukla jsem se ani kdo volá, vzala ho a přiložila k uchu. „Co je sakra?" vyjela jsem na dotyčnou osobu. „V klidu zlato. Je ti lépe? Půjdeš zítra do ústavu?" Ema měla tak nakažlivou pozitivní náladu, až se mi to hnusilo. „Je mi v rámci možností fajn, zítra půjdu. Pusu." a s tím jsem típla hovor.

Naducala jsem si polštář a usnula jsem.

Ráno jsem lehce nestíhala. Jen jsem se oblékla tím prvním, na co jsem šáhla, vyčistila jsem si zuby, z kuchyně popadla banán a běžela jsem ven na ulici. Ema mi už otevírala dveře jako pravý džentleman. „Jsi zlato." Zapištěla jsem.

Do školy jsme jely mlčky, ale vůbec nám to nevadilo. Zaparkovaly jsme a vydaly jsme se do školy.

Na hodině biologie jsem usnula, při matice jsem si kreslila a u angličtiny jsme s Kylem hráli piškvorky. Oběd. Zlatý oběd.

Sedla jsem si ke stolu v rohu. Po chvíli se ke mně přidal Kyle a po ní Em. „Pojďte se mnou v neděli na mejdan." Prohlásil z ničeho nic Kyle. „Ano, já půjdu určitě a ty Mio?" Drkla do mě. „Mio! Mluvíme s tebou." Rozesmála se. Mně to moc vtipné nepřišlo. Musela jsem myslet na Deana, co když začne mluvit, zrovna když tam nebudu? Nebo pohne rukou?

Kyle mi znovu zopakoval otázku a já jen kývla na souhlas, že půjdu s nimi. „Nemysli na něj, pojď se zapojit do konverzace." Mrkla na mě Ema.

...o čtrnáct dní později

Seděla jsem v lavici biologie, mé poslední hodiny. Přemýšlela jsem. Už přes týden jsem nebyla za Deanem. Jak se asi má? To je vážně debilní otázka. Jak by se asi měl? Podle toho, co říkal Scott, tak stále žádné pokroky, takže na h*vno.

Ema dneska nebyla ve škole, protože ji bylo špatně a Kyle měl hned po škole trénink. Nechtělo se mi jet busem, a tak jsem šla pěšky. Koukala jsem cestou do země a občas kopla do šišky, co se mi přimotala pod nohy. „Jé ahoj Mio!" uslyšela jsem něčí hlas. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se. Pohled mi spadnul na malou usmívající se Claire.

Musela jsem se také usmát. Běžela ke mně a za sebou nechala svoji mamku, která telefonovala. Ta se na mě jen usmála a mávla mi, jinak se dál věnovala svému hovoru. „Už si dlouho nepřišla za Deanem. Kdy se zase stavíš?" Sakra. Co teď? „Ehm...no víš...já už k vám nebudu chodit." Vykulila na mě oči. Nechápavě otevřela pusu. „Pjoč nebudeš?" zamračila se, ale bylo to roztomilé, takže to mělo spíše opačný efekt. „Už nemůžu... běž už za mamkou, musím jít. Ahoj." Uff. Probíhalo to lépe než jsem myslela.