Od nenávisti k lásce

Chapter 11

Dean

Kdyby nezkazila tu chvíli, mohli jsme zakopat válečnou sekeru. Ale ne, ona to musela zkazit. Jsem ji vážně vděčný, že pomohla sestřičce. Ale stejně ji přichystám pomstu za ty záchody.

Po škole jsme si se Scottem objednali pizzu a koukali na přímý přenos NBA. Během zápasu jsem vymyslel plán.

Zajeli jsme se Scottem do obchodu s barvami. Byla to sice pálka, ale bude to stát za to. Nakoupili jsme asi třicet různých barev.

Scott rovnou u mě přespal, protože jsme museli vstávat brzy. Nevěřil jsem, že se to někdy stane, ale do školy jsme vešly hodinu před zvoněním. Tak brzo jsem ve škole nikdy nebyl, ale dneska to za to stojí.

Připravili jsme barvu do Emini skříňky. Museli jsme k tomu použít tenkou gumu, provázky a lepenku, které jsme nakoupili. Ještě jsme ji na věci napatlali med a Scott na něj vysypal mravence, které koupil včera ve zverimexu. Pomsta bude doslova sladká.

Stihli jsme to za půl hodiny, takže jsme měli minimálně dvacet minut než přijde. Došli jsme si proto do kantýny na kafe. „Je ti jasné, že bude šílet až to uvidí nebo spíš ucítí?" hned jak to Scott dořekl, vyprskl smíchy.

 Paní za pultem se na nás nechápavě podívala a dál nám připravovala kafe. „Doufám, že uzná, že já ji dostanu vždy a nabídne příměří." řeknu s úsměvem. Dost se mi vysmíval, prý jsem moc naivní.

Po patnácti minutách jsme vstali a šli pomalým krokem na nadcházející místo činu. „Sorry kámo, ale musím jít za profesorkou vyřešit nedopsaný test. Natoč mi to a všechno mi pak vylíčíš. Díky." poplácal mě po rameně a mířil směrem pryč.

Malou kamerku jsem nastražil nad její skříňku, abych měl nejlepší záběr. Pak jsem nenápadně čekal. Než dorazila bavil jsem se s Bredem a Lilien. Řešili jsme nadcházející zápas naší střední, který má být asi za měsíc.

Když vešla do chodby, bezstarostně se smála. Musel jsem se pousmát, byla vážně nádherná. Dneska měla na sobě černou sukni do áčka, šedý svetr s výstřihem do V, který ji padal z ramenou a bílé conversky. Přes jedno rameno měla batoh a v ruce nějaké desky. Vedle ní šla Em. Došly ke skříňkám, tam se rozloučily a Em šla dál, asi do třídy.

Když už zadávala heslo k zámku, v tu chvíli jsem si to rozmyslel. Rozeběhl jsem se k ní „Neotevírej to!" jsem zařval těsně u ní. Ale bylo už pozdě. Všechna barva vystříkla Mie do obličeje a celou ji zmáčela. Stejně jako mě, protože jsem se ji snažil odstrčit.

Setřela si barvu z očí a vrhla se na mě. „Ty debile!" zařvala u mě. Vlepila mi facku a začala do mě bušit.

 Rozebrečela se a já ji chytl za zápěstí, aby přestala. Jenže ta barva byla kluzká a lehce se mi vysmekla. Začala do mě bušit dál. Obemknul jsem ji pažemi a začal ji utěšovat. „Promiň Mio, to jsem nechtěl, to bude dobrý."

 Rozebrečela se ještě více a položila mi čelo na hruď. Projel mým tělem elektrický proud. Začal jsem ji hladit, ale vyrušil nás profesor, který k nám rozzuřeně mířil. „Co jste to pro boha udělali? Okamžitě běžte do ředitelny." řekl výhružně. Když jsme se nehýbali, zařval „Hned!" A to jsme se už pohnuli z místa.

Celou cestu na mě nepromluvila ani slovo. Ani se na mě nepodívala. Kdyby si alespoň na mě vylila vztek, ale tohle ticho mě mučilo. Než jsme vlezli do ředitelny, tak se na mě akorát zamračila.

Zavřel jsem za námi dveře a ředitelka se na nás podívala. „Ani si nesedejte, zašpinili by jste mi polstrování." řekla nenuceně, a pak dodala. „No prosím, začněte vysvětlovat.