Od nenávisti k lásce

Chapter 10

Mia

Když jsem vzala do ruky telefon, čekala tam na mě zpráva od Deana. Neodepsala jsem mu. Ještě si to chci zvážit, moc mu nevěřím. Vlastně jsem si myslela, že po dnešním žertíku mě dneska nebude chtít vidět.

Ráno jsem do školy vyjela dřív. Musela jsem zajít do třídy Claire a vyříkat si to s tou holčičkou. Už vím, že Claire vozí do školy maminka a bude tu tak za deset, možná patnáct minut.

Vešla jsem k ní do třídy a všechna děcka se na mě podívala s překvapivým až vyděšeným obličejem. „Takže kdo z vás je Amy?" otázala jsem se. Nikdo z nich ani necekl a všichni ukázali na malou tlustou holčičku se sukýnkou v rohu. Jako vážně, zrovna ona?

Došla jsem k ní. „Tak hele, vím, že šikanuješ Claire a jestli to neskončí, máš co dělat se mnou a to nechceš viď?" řekla jsem a čekala na odpověď. „Ne, to nechci." řekla vystrašeně. „Super, jsem ráda, že si rozumíme, tak se zatím měj Amy." zamávala jsem ji a odkráčela jsem si jako na pána pryč.

No jo. Malé děti mají ještě respekt, ale s těma staršíma je to už těžší. A to pekelně těžký.

Tentokrát jsem zapadla do své třídy.

Před obědem jsem zahlédla Deana jít na záchod, a tak jsem rozběhla svůj plán. Doběhla jsem do skříňky pro batoh a vydala se za ním. Na toaletě díkybohu nikdo nebyl. Přišla jsem k zavřené kabince. Do starého zámku jsem dala vteřinové lepidlo, kliku jsem potichu obvázala a přivázala jsem to k vedlejší kabince pro jistotu. Vidím to tak, že bude mít minimálně jednu zameškanou hodinu, než mu někdo pomůže. Právě zazvonilo na hodinu a já se ještě jednou zaradovala, protože nemohl ani prolézt dírami pod dveřmi a nahoře nebylo kam lézt.

U dveří své třídy jsem uslyšela tiché nadávání. Usmála jsem se a začala jsem se věnovat hodině literatury. Právě jsme probírali období Shakespeara.

Další hodina byl dějepis. Zrovna jsme probírali Studenou válku, když do třídy vtrhnul Dean. Hodil vražedný pohled směrem na mě a profesorovi řekl „Dobrej, je to naléhavé, potřebuji na minutku mluvit se slečnou Miou." usmál se směrem k profesorovi. Ten jen odvětil „Máte max pět minut."

Vyšla jsem za Deanem na chodbu. „Ty jsi taková potvora. Chtěl jsem jen vědět, co jsi dělala s Claire a místo toho tohle? Myslíš to vážně?" a přitom mě probodával pohledem. „Já myslela, že je to léčka. Nemůžeš se mi divit." pokrčila jsem ramena a dělala, že mi to je jedno.

Povzdechl si. „Fajn, přejdu to, ale řekni mi to o Claire." řekl a podíval se na mě. Viděla jsem v jeho očích vážně strach a lítost. Že by byl dotčený, ale proč?

„Přísahám ti, že se s tím už nemusíš zabývat, vše jsem zařídila." trochu jsem pak zaváhala a dodala „někdo ji šikanoval, ale o to jsem se už postarala." pousmála jsem se na něj. V jeho očích jsem spatřila překvapení, ale hned se vzpamatoval. Stále byl ale zaskočený, tohle asi nečekal. „J-já... no j-já děku-ju." a s tím odešel.

Haha. Je to 2:0 pro mě, pokuď bych počítala i to, že mu teď došla slova, tak je to 3:0.

Než vyšel ze chodby zavolala jsem na něj „Je to 2:0 pro mě cukrouši!" a začala jsem se smát. On se ani neotočil a ukázal mi prostředníček. Blbeček.

A já v klidu šla zpátky do třídy.