Od nenávisti k lásce

Chapter 25

....otevřela jsem dveře a v nich stál Josh. „Zapomněl sis klíče?" pousmála jsem se. Neodpověděl. Vešel do bytu a zabouchnul dveře...

Dean

Zrovna jsem vkročil do patra, kde má Josh byt a kde bydlí momentálně i má Mia. Prošel jsem chodbou, zahnul a uslyšel divné zvuky.

Čím blíž jsem se blížil k tomu bytu, zvuky byly hlasitější. Uslyšel jsem Mii pláč. Ani jsem se neobtěžoval s klepáním. Rovnou jsem rozrazil dveře ramenem a rozhlédnul se.

Mia se krčila v koutě za pohovkou a nad ní stál Josh, který v ruce svíral nůž. Mie tekla krev z čela a měla rozřízlou dlaň asi od toho, jak se bránila.

„Nech ji bejt!" zařval nahlas jsem až sebou Mia cukla. Josh se zašklebil a ukázal špičkou nože na mě. „Raději vypadni." A mrknul.

Ani jsem se nenadechnul a srazil jsem ho k zemi. Viděl jsem rudě. Měl jsem takový vztek. Rvali jsme se. Chvíli byl nahoře on, chvíli já. „Zmiz." Zaškemral jsem směrem k Mie. Když jsem se kouknul na místo, kde se předtím krčela, tak tam nebyla. Mezitím zmizela, díky bohu.

Joshe jsem stále mlátil, ale když jsem uslyšel zvuk zvonku a za dveřmi lidi od policie, přestal jsem se soustředit a v tu chvíli mi břichem projela ostrá bolest. Svalil jsem se na podlahu a chytnul se za bolavé místo. Podíval jsem se na ruku, byla krvavá.

Nestačil jsem se už ani nadechnout a Mia mi na ránu tlačila ručník. Kurevsky to bolelo. Přestal jsem lehce vnímat, ale vím, že Joshe zatknula nějaká ženská a odvedla ho.

Mezitím se ke mně posadil záchranář. Mluvil na mě, ale nevnímal jsem ho. Ne že bych nechtěl, já ale nemohl. Byl jsem tak unavený. Chtělo se mi spát.

Záchranář mi zabodl do ruky kanylu, se svým kolegou mě položili na nosítka a vezli mě pryč.

Mia celou dobu byla se mnou. Plakala. Chtěl jsem ji něco říct, ale jako kdybych neuměl mluvit. Jen jsem se n ní chvilkami díval. Celou cestu v sanitce mě držela za ruku.

Dojeli jsme k nemocnici. Rychle mě vezli směrem na sál. Chtěl jsem jim říct, ať tam jde Mia se mnou, ale v tu chvíli mě políbila a já byl v sedmém nebi. Usnul jsem.

Probudil jsem se totálně vyčerpaný v bílém pokoji. Otočil jsem hlavou doprava a ta na židli schoulená do klubíčka spala Mia, na druhé straně spala na gaučíku má malá sestřička Claire.

Chtěl jsem se posadit, ale mým břichem projela ostrá bolest. Sykl jsem bolestí. Tím jsem probudil Miu, která byla lehce zmatená, ale hned jak si to uvědomila, vrhla se mi do náruče. „Tohle mi už nikdy nedělej, jasný?" podívala jsem se. Pousmál jsem se. „A lež nesmíš se moc hýbat a namáhat, jinak si přetrháš stehy." Podíval jsem se směrem dolů. Vyhrnul jsem si tričko, které ani nevím, jak se na mě dostalo a pod ním jsem měl obvázané břicho obvazem, na kterém byla krev. Asi pozdě,

Mia si povzdechla. „Půjdu najít doktora a Tvé rodiče, měli by být v bufetu." Sotva to dořekla, vytratila se.

Doufám, že mi dá někdo něco proti bolesti, začíná to být peklo.

Podíval jsem se na spící Claire. „Hej princezničko, to ani neobejmeš svého brášku?" uculil jsem se. Claire si promnula svá kukadla, vyskočila z gaučíku, až spadla na zem. Začal jsem se smát. „Hele nech toho." Napomenulo mě to trdlo.

Nechápu, jak to zvládla, ale vyskočila na moji nemocniční postel a objala mě. „Konečně jsi vzhůru, s Miunkou to tu nebylo k vydršení. Pošád tu chtěla být. Myslím, že už se pošádně nevyspinkala tak tži dny." Zazubila se.

A jako by vycítil, že se sem někdo blíží, seskočila z postele a otevřela dveře na chodbu. V tu chvíli se ke mně přiřítila mamka i táta. S tátou jsem si chlapácky plácnul a mamka mě samozřejmě objala. Ukápla ji slza, kterou ale hned setřela. S tátou poodstoupili ode mě dál a já si až teď všimnul usmívajícího se doktora u dveří.

„No konečně. Už jsme se se setsrou báli. Ukaž mi ten obvaz." Přišel doktor Lavrence blíž. Měl jmenovku, takže jsem ani nepotřeboval, aby se mi představil. Vyhrnul mi tričko a trochu se zamračil. „Že ty ses snažil vstát." Podíval se na mě vyčítavě, ale přeci jenom pobaveně. Neodpustil jsem si malý úšklebek, který ho rozesmál.

Sundal mi prokrvácený obvaz, dal mi na ránu mastičku a znovu obvázal. „Jestli chceš odsud co nejdříve zmizet, což se ti nedivím, vaří tu vážně příšerně," Mrknul na mě."... tak lež a odpočívej." dodal.

Poté nám sdělil ještě pár nedůležitých informací ohledně sportu a namáhání, čemuž jsem se většinou smál, protože to nehodlám dodržet, ale mamka po mě pak šlehla varovným pohledem a já zmlknul.

Všichni jsme si povídali až do konce návštěv, než museli všichni odejít. Táta vzal spící Claire do náruče a vydal se pryč, mamka mi dala pusu na čelo a Miu objala. Mia začala nervozně přešlapovat z nohy na nohu. Najednou si sebrala batoh a chtěla odejít. „Nechceš tady zůstat?" Zastavila ji moje otázka. Chvíli nad tím uvažovala, pak odhodila batoh na gaučích a šla se posadit do křesla.

To se mi nelíbilo. V tu chvíli jsem ji stáhnul za zápěstí k sobě až přistála na mých nohách. Omluvně se na mě podívala. „Nech toho, máš odpočívat." Řekla sebejistě s úšklebkem. Obmotal jsem si ruce kolem jejího pasu a s ní v náruči si lehnul. Trochu se ošila, popolehla si až jsme leželi vedle sebe. Objímala mě jednou rukou kolem břicha a ležela mi na ruce „Teď už odpočívat můžu." Zašeptal jsem ji do vlasů. Nahnula se ke mně a spojila naše rty.