Od nenávisti k lásce

Chapter 20

Mia

Odešla jsem z jeho pokoje a na schodech jsem se rozbrečela. Nemůžu ho nechat se zničit. Je sebedestruktivní.

Musím mu pomoct. Záleží mi na něm. Něco k němu cítím, ale nedokážu to rozpoznat. Nikdy jsem nic takového necítila. Že by to byla láska? Ne, to určitě ne anebo ano? Zavrtěla jsem hlavou, abych zahnala myšlenky. Nechtěla jsem jít rovnou domů, a tak jsem šla do parku.

Vyndala jsem si mobil z kapsy džínů a odemkla ho. Najela na zprávy a napsala kamarádovi Scottovi.

Mia: Ahoj Scotty, máš číslo na Deana?

Scott mi bleskově odpověděl.

Scott: Ahoj, 756 373 790 (vymyšlené číslo)

Číslo jsem si uložila do kontaktů a došla domů. Mamka doma nebyla a tak jsem si lehnula do postele a pustila Netflix. Musela jsem usnout.

************

Celý týden se mi Dean vyhýbal a ani mi nenapsal. Vždy když jsem ho měla stranou, neměl na mě prý čas. Byla jsem zoufalá a unavená.

Ve čtvrtek mi odpadla poslední hodina a tak jsem se šla učit na test, který mě čeká v pondělí. Sedla jsem si k nejzazšímu stolu a otevřela učebnici algebry.

Nevím jak je to možné, ale asi jsem usnula, vzbudilo mě hlasité zabouchnutí dveří. Probrala jsem se a všude byla tma. Zapla jsem baterku na mobilu a šla zkusit otevřít dveře. Nic. Zaklela jsem. „Haló, kdo je tady?" zeptal se hlas z druhého konce za regály. „Tady u dveří." řekla jsem. Nějaká silueta došla až ke mně. Posvítila jsem na ni. „Deane? Co tu děláš?" zeptala jsem se ho. Měl obrovské kruhy pod očima a vypadal příšerně. „Co asi. Zamkli mě tu." odpověděl nabručeně. Povzdechla jsem si. Odstoupil ode mě a šel si sednout. Došla jsem za ním a posadila se naproti němu. „Mluv se mnou, prosím. Řekni, co se Ti honí hlavou, prosím." zaškemrala jsem. „To nejde, já nemůžu." zašeptal. Vstala jsem a sedla si vedle něj.

Byl překvapený. Vzala jsem ho za ruku a propletla si s ním prsty. Stiskl mě silněji. Potřeboval ten kontakt stejně jako já.

„Od té doby, co si mě poslala někam, jsem začal dělat blbosti. Nemůžu s tím přestat." poslední slovo zašeptal. „Co tím myslíš?" zeptala jsem se ho se smutným výrazem, i když mě v té tmě nemohl vidět.

„Prostě blbosti." řekl naštvaně. „Jestli mě chceš, tak se mnou mluv." řekla jsem pro změnu já. Byla jsem sama překvapena nad tím, co jsem mu řekla.

„Co-cože? Ty by si to se mnou zku..." nedořekl to. „Možná, ale musíš se mnou mluvit." řekla jsem.

Povzdechnul si. „Můžeš za to ty. Zničila si mě. Vyškrtnula si mě ze svého života a zamkla si přede mnou dveře. Co jsem měl pak dělat?" znovu si povzdechnul a pokračoval „Celou dobu jsem se snažil být v pohodě. Jenže pak si přišla Ty."

Nevěděla jsem, co říct. „Ehm. Dobře, vyškrtneme z toho celého teď mě. Proč ses snažil být v pohodě a nebyl si?" zašeptala jsem.

„Od mala jsem byl jiný. Byl jsem agresivní a u depresí jsem skončil, když jsme měli autonehodu a můj bratr..." nedořeknul to. Zlomil se mu hlas ale mě bylo jasné, co chtěl doříct. Pohladila jsem ho po tváři a naznačila mu, aby pokračoval. Tvář si opřel o moji dlaň a zavřel oči. „Je to pro mě těžké." odmlčel se. „Bral jsem na to léky, jenže ty si mě zmátla, a pak když si mě opustila, rozhodnul jsem se, že mi nespějou." a tím skončil.

„Měl by si je brát." řekla jsem mu. „Už nemusím. Doktor říkal..." ani to nedořekl. „To mi tu chceš lhát?" vyjela jsem po něm. Vyskočila ze židle popadla židli a hodila ji k protějšímu stolu až ji upadla noha. Došla jsem k regálu s knihami a shodila je na zem. „To mi tu chceš lhát?" zaječela jsem. Pak jsem znovu došla k němu a nasupeně jsem si znovu sedla. „Prostě jsem je přestal brát a co?" sykl. „A co? Se na sebe podívej. Jsi se zničil. Prostě začneš znovu brát léky a nehodlám se s tebou hádat rozumíš?" zaječela jsem. „Nebudeš o mně rozhodovat jasný?" zakřičel na mě.

Chytla jsem ho za tvář a políbila. V cuku letu jsem se na něj obkročmo posadila. Po chvíli začal spolupracovat. Pootevřela jsem rty a hned toho využil. Zajel mi jazykem do mých úst a dělal tam zázraky. Rukami mi vjel po tričko a začal mi jednou rukou laskat ňadro, druhou mi zmáčknul zadek. Já jsem mu rukama zajela do vlasů, pak jsem mu stáhla tričko a to samé udělal on mně. Vstal, nohy jsem mu obmotala kolem pasu. Posadil mě na stůl a rozepnul mi kalhoty. Během sekundy jsem před ním byla pouze ve spodním prádle. Olízl si ret do kterého jsem ho lehce kousla. Rozepnula jsem mu též kalhoty, aby to bylo spravedlivé a stáhla je. Nešlo si nevšimnout velké vybouleniny. Položil mě na stůl a dál mě horlivě líbal. Líbal mi každičký kout. Začal mi sát kout. Vzdychla jsem a on se pousmál. (Ano byla tma, ale tohle se ještě dá vidět). Už jsem měla na krku minimálně tři cucfleky, když se objevil mezi mýma nohama. Odhrnul mi kalhotky stranou a přidržel si je. Začal mě laskat jazykem. Našel mé nejcitlivější místečko. Když přestal, zaskučela jsem. Začal mě znovu líbat na rty, zajela jsem mu rukama do vlasů. „Bereš prášky?" zeptal se. „Uhm, co? Jo beru." odpověděla jsem.

Sundal mi kalhotky a svoje boxerky si také stáhnul. A strčil ho do mě. Zajíkla jsem se. Začal se ve mně pohybovat čím dal rychleji, začala jsem nahlas vzdychat. Dean se ke mně přidal. Já vzdychala jeho jméno a on to mé do té doby než mě začal zase líbat. Najednou jsme oba strnuli a Dean se svalil vedle mě. Oba jsme přerývaně dýchali. „To bylo." zašeptal. Jen jsem ho políbila.