𝕄 𝔸 𝔼 𝕍 𝔼

❀ xix ❀

Za chvíli zpomalila, jelikož ji rána na boku hrozně bolela. Pár kouzly si bok ošetřila a zavázala, ale věděla, že bude potřebovat větší lékařskou pomoc. 

Dále pokračovala již značně pomaleji, ale nezastavoval. Zabočila již po několikáté doprava. Její pozornost okamžitě upoutalo modré světlo vycházející z pohár. Chtěla si k němu dojít, ale něco ji zastavilo. Nevěděla, co to je, ale její nohy se nechtěly pohybovat.

V tu chvíli ji to došlo. Jako první se k poháru musí dostat Harry. To byl ten úkol.  Měla tu počkat a odehnat každého, kdo by se ho chtěl dotknout dřív ne Vyvolený. Nechtěla to dělat, ale její tělo ji neposlouchalo. Z očí jí začaly samovolně vytékat slzy, které si nemohla ani setřít z tváří.

Netrvalo to však dlouho a Harry se opravdu objevil. Ale ne sám. Společnost mu dělal druhý bradavický šampion. 

Oba se překvapeně zarazili, když viděli, jak tam beze hnutí stojí. Její slzy byly však ta nejdivnější věc. Ani jeden ji zatím neviděl projevovat nějaké větší emoce než menší úsměv. 

„Jsi v pořádku?" zeptal se jí Cedric. Přikývla hlavou a udělala pá kroků k nim.

„Kdo si vezme ten pohár?" zajímalo Harryho. 

„Ty jsi tu byla první," otočil se na ni starší z chlapců, „měla by jsi ho mít ty, ne?" Žádné odpovědi se však nedočkal.

„Tak se ho dotkneme všichni naráz?" nevěděla, kdo to řekl, ale její hlava sama od sebe kývla.

„Tak na tři," odpočítal to Cedric, „jedna, dva, tři."

Svět se s nimi zatočil a oni tvrdě dopadli na zem. V tu chvíli se Maeve zhroutila na zem a hystericky rozbrečela. 

„Už jsem tu  byl," vydechl Harry a překvapeně se rozhlédl po hřbitově.

V tu chvíli z malého domu vyšel muž, který něco nesl v náručí. Harry se chytil za čelo, protože jeho jizva začala z ničeho nic neskutečně bolet.

„Musíme pryč," vyhrkl a začal se přibližovat k přenášedlu.

Cedric ho neposlouchal a udělal pár kroků blíž k postavě, na kterou mířil hůlkou.

„Ne, ne, ne, prosím, ne, já nechtěla," mumlala mezi vzlyky černovláska.

„Zabil zbytečného," ozval se děsivý hlas. Byl hrozivě chladný a zařezával se až do morku kostí.

„Avada Kedavra," zamířil hůlkou na mrzimorského chlapce muž. Maeve vykřikla, ale to zelený paprsek nezastavilo. Narazil do chlapce a odmrštil ho o metr dozadu jen kousek od dívky. 

Byl mrtvý.

❀

Christian byl neklidný. Celou dobu měl špatný pocit a to, že Viktora i Fleur odnesli z bludiště v bezvědomí, mu na klidu nepřidalo. Původně se chtěl za svým kamarádem vydat, ale Lae ho přesvědčila, ať radši počká na Maeve.

Uplynula dlouhá doba od toho, co šampioni odešli do bludiště. Fleur se mezitím probudila a teď čekala po tribunami na Chloe.

Tok jeho myšlenek přerušilo prásnutí, po kterém se objevila na place před ním trojice postav. Začal hrát hudba, ale on věděl, že je něco špatně. I na tu dálku viděl, jak se jedna postava nehýbe a Maeve se ustavičně klepe.

Rozběhl se za nimi stejně jako ostatní. Dorazil tam jako první a hned věděl, že ležící chlapec je mrtvý. Položil Altair ruku na rameno a ta sebou vyděšeně trhla. Když zjistila, že je to jen Christian, tak se mu vrhla kolem krku. Christianovi došlo, že se muselo stát něco hrozného, protože jinak by černovláska nebrečela na veřejnosti. 

Veselí přerušil až zděšený výkřik Fleur, která neunesla pohled na mrtvého chlapce. Hudba přestala hrát a všichni na tribunách se snažili zjistit, co se stalo.

Z Harryho slov ho zamrazilo: „On se vrátil! Vrátil se! Voldemort se vrátil!" opakoval pořád dokola.

„Mae? Pojď, půjdeme někam dál," oslovil brečící černovlásku její přítel.

Když zjistil, že černovláska zřejmě daleko nedojde, vyzvedl si jí do náruče. Od Severuse dostal pokyn donést Maeve na ošetřovnu. Snape se vydal stejným směrem, ale patřičně rychleji, aby dohnal Brumbála, který pospíchal do hradu.

„Nechtěla jsem, ne, nechtěla. Prosím, já nechtěla, nemohla jsem mu pomoc. Nedovolil mi to, nechtěla jsem," mumlala černovláska po celou cestu do hradu. 

Na začátku by nikdo nečekal, že by taková událost mohla skončit tragicky. 

A to měli horší časy teprve nastat.

❀❀❀

Tak jsem tu s další kapitolu. Brzo, že? Bohužel asi ojedinělý případ. Tento týden jsem měla volnější, protože učitelé se teprve do distanční výuky dostávají. Nemám ponětí, jak to bude dál, ale pokusím se co nejdříve něco napsat, abych mohla pokračovat.

Jinak doufám, že se vám kapitola líbila a nebyla to moc velká blbost s chybami. Děkuji za přečtení a případné hvězdičky a komentáře.

Emmeli