𝕄 𝔸 𝔼 𝕍 𝔼

❀ iii ❀

Uběhlo už pár týdnů od začátku školního roku a studenti se chystali na zítřejší odjezd do Bradavic.

„Nevíš, kde mám ty černý kalhoty? A to bílý tričko?" ptala se Laetitia své nejlepší kamarádky a běhala přitom zběsile po pokoji.

Její černovlasá kamarádka zvedla pobaveně pohled od knihy, kterou četla: „Ne nevím, kde máš svoje oblečení, ale myslím, že bude ve skříni nebo pod postelí. Jako obvykle," odpověděla jí, přičemž poslední větu si zamumlala pro sebe. Lae byla totiž hrozně nepořádná.

„Ha! Už jsem je našla," vykřikla, jakoby to bylo něco úžasného. I když v jejím případě to je něco úžasného.

„Bylo to pod postelí?" ptala se se značným výsměchem v hlase černovláska.

„Ne, měla jsem to už daný v kufru."

Na to už Maeve neměla co říct, proto se jenom rozesmála.

„No tak nesměj se mi. Kluci beztak taky nemají ještě zabaleno," snažila se obhájit Lae.

„Nevím, jestli všichni, ale co jsem byla po vyučování u Christiana, tak on i Viktor už měli zabaleno."

„Cože?"

„No je to pravda. Ne všichni si totiž nechávají balení na poslední chvíli," posmívala se jí pořád Mae.

„Jestli ještě jednou-" začala Laetitia své kamarádce vyhrožovat, ale přerušilo jí klepání na dveře.

„Dále," zavolala černovláska.

Na její pobídnutí se dveře otevřeli a dovnitř vešel Christian a hned vzápětí Viktor.

„Co se to tu stalo?" ptal se Christian, když uviděl nepořádek v dívčím pokoji.

„Lae si snaží zabalit," odpověděla mu jeho přítelkyně, která se pořád smála své nejlepší kamarádce. Na to se oba dva chlapci rozesmáli a mladá Blacková se k nim s radostí přidala.

„No tak se mi smějte, místo toho, abyste mi pomohli," snažila se jim vynadat růžovovlasá dívka, což vyvolalo akorát další salvu smíchu od ostatních.

„Lae, zlatíčko," začal pořád se smíchem v hlase Christian, „víš o tom, že si kouzelnice a vlastníš hůlku?"

„No tak mě asi."

„A taky víš o tom, že existuje kouzlo, které to dokáže zabalit všechny věci do kufru během pár vteřin?"

„Christiane," oslovila ho s hranými výčitkami v hlase jeho přítelkyně, „celé si to teďka zkazil. Víš, jak moc jsem se celou dobu bavila?"

„Ty, ty," snažila se Lae najít vhodné oslovení pro svou kamarádku, „ty jsi celou dobu věděla, že existuje takové kouzlo a neřekla mi o tom."

„Věděla. A ani nevíš, jaká to byla sranda tě celou dobu pozorovat. Jak si myslíš, že jsem si asi vždycky balila?"

„Ty celou dobu, co se mnou bydlíš na pokoji, si balíš pomocí kouzla a mně jsi o tom nikdy neřekla?"

„No neptal ses," opatrně se snažila vyhnout hádce se svojí nejlepší kamarádkou.

„Já myslela, že jsme kamarádky!" vykřikla naštvaně Lae a vyběhla z pokoje. Nezapomněla přitom pořádně bouchnout dveřmi.

„Půjdu za ní," nabídl se ochotně Viktor, protože viděl jak se v očích Maeve začaly tvořit slzy. A rozhovor v těchto chvílích s jeho sestrou nebyl jednoduchý.

„Já nechtěla jsem, aby se na mě naštvala," zašeptala se slzami v očích Maeve.

„Altair," oslovil ji jejím druhým jménem Christian, což dělal jenom on, „moc dobře víš, že ona to tak nemyslela. Zítra to bude zase v pohodě, uvidíš."

„Ale já jsem opravdu nechtěla," vzlykala mu v náručí. Slzy se jí nekontrolovaně hrnuly z očí a ona se je ani nesnažila zastavit.

Maeve nikdy nenesla hádky s její kamarádkou dobře. Vlastně všechny hádky nikdy nenesla dobře. Připomínalo jí to, když byla malá a její otec, který byl v té době ještě na svobodě, se hádal s její matkou. Malá Maeve si z té doby odnesla spoustu traumat a nepomohli tomu ani, že její matka se postupem času zbláznila a její o výchovu se postarali domácí skřítkové.

„Leo-" oslovila svého přítele také druhým jménem, ale on ji přerušil polibkem.

Když se od sebe odtáhli, nedal Leo prostor své přítelkyni mluvit, protože se toho ujal on sám. „Altair, sama moc dobře víš, že Lae za to nemůže a zítra se obě dvě zase udobříte a všechno bude v pořádku a tvoje narozeniny všichni společně oslavíme."

Oba moc dobře věděli, že Lae střídá své nálady jako na houpačce. Jednou je přehnaně veselá, což se ale může během chvíle změnit ve smutek.

Laetitia totiž trpěla částečnou bipolární poruchou. A snažit se vycházet s takovýmto člověkem není nic lehkého, protože nikdy nevíte, jakou náladu zrovna tento člověk má.

❀❀❀

Nakonec jsem si našla čas a rozhodla jsem se, že vydám kapitolu ještě dnes. Doufám, že by to mohlo někomu udělat radost.

Další kapitolu vydám zase v sobotu, jak jsem psala v té minulé.

Emmeli.