𝕄 𝔸 𝔼 𝕍 𝔼

❀ xvi ❀

Kapitolu jsem zase psala na mobilu a nedostala se k počítači, proto se vůbec nebojte mi napsat, že mám někdo chybu nebo překlep. Budu jen ráda.

❀❀❀

Druhý den ráno probíhala na kruvalské lodi v dívčím pokoji vášnivá debata. Hlavně ze strany růžovlásky.

„S kým půjdeš na ples?“ zeptala se po chvíli ticha Maeve.

„Ještě nevím,“ pokrčila rameny druhá dívka.

„To nemáš ani žádného vytouženého partnera. Slyšela jsem, že v poslední době se k sobě máte nějak s jedním nejmenovaným mladíkem.“

„Nevím o čem mluvíš,“ snažila se to zamluvit Lae, ale prozradily ji zrudlé tváře.

„Vážně? Mám na mysli Alexeje. Viktor se včera o něčem zmiňoval. A to jsem myslela, že ho nemáš ráda.“

„Prostě jsem vám tu s Christianem nechtěla dělat křena.“

„Nic nebylo prosimtě. Ale kdyžtak jsi mohla jít za Viktorem a lehnou si místo Christiana. A ty ne, vybereš si raději někoho jinačího,“ smála se černovláska.

„No ještě se do mě navážej víc,“ urazila se Laetitia.

„Ne, Lae, počkej. Já to tak nemyslela. Radši mi můžeš říct všechno popravdě, ne? Abych neměla chybné informace,“ navrhla šampionka, protože viděla, jek se nálada její kamarádky začíná měnit a u toho nadzvedla obočí. O její špatnou náladu doopravdy nestála.

„V poslední době mi přijde, že se Alexej chová úplně jinak,“ začala vysvětlovat své pocity dívka, „a že už není takový debil jako předtím,“ zasmála se. „A je i docela pěkný. Dokonce mi přijde, jakobych se mu mohla líbit. Takže bych nemusela být sama a jenom sledovat tebe a Christiana.“

„No, já mám na něho zatím svůj názor.“

„A co šaty? Máš nějaké s sebou nebo půjdeme nakupovat?“

Maeve se nad představou nakupování s její energickou kamarádkou zhrozila, ale nedala na sobě nic znát a odpověděla jí stejně klidně a vyrovnaně jako obvykle: „Psala jsem tetě Narcise, jestli by mi neposlala nějaké šaty a k tomu přibalila Christianovi oblek. Přijde mi zbytečné pracně hledat a kupovat nové šaty, když jich mám doma tolik, že je snad nemám šanci nikdy využít. Klidně si můžeš nějaké půjčit i a nechat, jestli se ti budou líbit.“

„Ne to je v pohodě. Ale půjdeš se mnou nakupovat.“

„Lae, nikdy jsi neviděla můj šatník, takže jedny šaty mi určitě chybět nebudou.“

Jejich debatu přerušilo zaklepání na dveře a následná bílá kštice vlasů, která nakoukla dovnitř.

„Jdete s námi na snídani, děvčata?“ zeptal se majitel platinově blonďatých vlasů.

„Jasně, už mám hlad,“ vyskočila na nohy Laetitia a její kamarádka ji následovala. Sice o poznání méně energeticky, ale následovala.

Při příchodu kruvalské delegace do Velké síně se na ně otočila většina hlav v místnosti. Maeve byla na podobné zírání již zvyklá, ale i tak to bylo nepříjemné. Společně usedli ke zmijozelskému kolejnímu stolu a nabrali si snídani.

„Líbí se ti?“ zeptala se šeptem Mae Viktora.

„Co?“ otočil se na ni nechápavě.

„Ta hnědovlasá dívka, na kterou pořád koukáš,“ vysvětlila mu.

Viktor se neměl k odpovědi, proto pokračovala: „Pozvi ji na ten ples, ne? Dřív než to udělá někdo jinačí.“

Do Síně vlétlo několik desítek sov a zamířilo k adresátům. Jedna sova se snesla i před Christiana s Maeve a tím je vyrušila od snídaně. Černovláska se k ní natáhla o odvázala tři dopisy a malý balíček. Jeden podala Dracovi, který seděl kousek od nich, druhý jeho bratrovi a třetí si stejně jako balíček nechala.

Opatrně odlepila pečeť a dala se do čtení.

Milá Maeve Altair,
v balíčku jsem ti poslala několikatery šaty, o kterých si myslím, že se budou hodit na Vánoční ples. Pokud by ti žádné nevyhovovaly, tak mi je doruč zpět a já ti pošlu jinačí. Balíček je zmenšený kouzlem, otevři ho radši až na pokoji. Zároveň je v něm balíček pro Christiana obsahující nějaké společenské oblečení.

Jinak jak se ti daří? Věřím, že se ti v Bradavicích líbí. Kdyby dělala Holoubková zase problémy, tak napiš a Lucius to bude řešit už nějak vážněji. To předchozí vyřešil. Aba dva jsem byli velice znepokojeni lživými informacemi, které o tobě o tvojí rodině napsala.

S pozdravem,
Narcisa

„Co jsi dostala?“ zeptala se zvědavě Draco.

„Nebuď zvědavý. O něco jsem tvé matce psala a ona mi to poslala,“ odpověděla mu černovláska.

„Dobře,“ zašklebil se chlapec, „ale už budu muset jít. Mám vyučování.“

❀

Zatímco v jedné ruce držela dopis a balíček v té druhé svírala ruku svého přítele. Společně kraceli cestou k lodi.

„Mae,“ oslovil dívku chlapec, „vím, že bych se hodilo udělat něco jinačího a ne se tě zeptat jen tak, ale chci se zeptat, jestli se mnou půjdeš na ten ples?“

„Samozřejmě, že ano. Myslel sis, že bych šla s někým jiným?“ zeptala se překvapeně.

„No tak co já vím. Takovou krásnou dívku by už někdo mohl pozvat. Ale jestli chceš, tak ti pak donesu nějakou kytku, aby to pozvání vypadlo lépe,“ uchechtl se.

„Ne to je v pohodě,“ usmála se na něj. „Já ani nestojím o nějaké pozvání přes ostatními s obrovskou kyticí a dárkem.“

„Tak to jsem rád, že jsme tě nezklamal.“

„Neboj, to bys ani nedokázala. Mimochodem jsem včera psala tvé matce, jestli by mi neposlala nějaké šaty. Nechceš mi pomoc nějaké vybrat. Poslala ti i nějaké společenské oblečení,“ obeznámila ho o obsahu balíčku, který jí ráno přišel.

„O tom se mi v tom dopise taky zmiňovala,“ zasmál se chlapec a podržel své dívce dveře, aby mohla projít. Těšil se, až ji v těch šatech uvidí.

❀❀❀

Omlouvám se, že kapitola nevyšla včera, ale nestihla jsem to. Nechci se nějak vymlouvat, ale přes týden se mi buď nechtělo nebo jsme neměla čas a od pátku u nás byla návštěva.

Nejsem si jistá, jestli příští týden vyjde kapitola, protože zítra odjíždím k babičce a o víkendu budeme pryč a teď nevím, kdy se vrátíme.

Doufám, že tu i přes blbé vydávání ještě někdo zůstane a bude tuto rádoby knížku číst.

Pěkné prázdniny,
Emmeli