𝕄 𝔸 𝔼 𝕍 𝔼

❀ xi ❀

Maeve netrpělivě čekala, až na ni přijde řada. Nevnímala žádné poznámky komentátora a ani neposlouchala řev draků. Pouze se soustředila jen na sebe. Nedalo říct, že by sama sobě nevěřila, ale když se má člověk jen za pár minut postavit obrovskému drakovy, který je ke všemu extrémně jedovatý, každý o sobě začne pochybovat.

„Slečno, připravte se, za chvíli půjdete na řadu," vyrušil ji z přemýšlení neznámý hlas. Podívala se na narušitele jejího klidu a jemně kývla hlavou na souhlas.

Stoupla si k otvoru stanu, který vedl přímo do arény. Po zaznění výstřelu se vydala do arény. Její pozornost okamžitě upoutal obrovský drak, který hlídal hnízdo s vejci. Jedno, to zlaté, měla za úkol Maeve získat.

Rychle se schovala za nejbližší balvan a opatrně vykoukla, aby se mohla podívat, jestli je drak pořád na stejném místě. Hned si všimla, že drak změnil svoji barvu, ale to ji vůbec nepřekvapilo, protože to již dávno věděla. Jako dalšího si všimla, že drakovy z pusy kapou jedovaté sliny.

„Accio," zašeptala přivolávací kouzlo, ale k její smůle jí zlaté vejce nepřiletělo do ruky, jak by si přála. Proto se rozhodla pro další z jejích plánů.

Zašeptala formuli na kouzlo úplného splynutí, které ji učiní neviditelnou. Potichu vyběhla zpoza kamene a pomalu se přibližovala k drakovi. Slyšela, jak diváci zmateně štěbetají, protože si pořád mysleli, že je schovaná za kamenem.

Už byla skoro u draka, který se znenadání pohnul a málem ji tím zašlápl. Jen taktak se jí podařilo uskočit, čímž ale shodila jeden za kamenů a tím na sebe upoutala drakovu pozornost.

Použila proto další neverbální formuli. Z její hůlky vyletěl paprsek kouzla, který roztříštil jeden z kamenů na opačné straně. Nebyla si jistá, jestli to bude fungovat, ale drakovu pozornost to upoutalo. Už si myslela, že bude muset použít další z plánů, když se drak pomalu rozešel k místu výbuchu. Maeve pak měla úplně volnou cestu k zlatému vejci.

I se zlatým vejcem se rozběhla zpět ke stanu, kde se zviditelnila. Arénou se okamžitě roznesl nadšený jásot. Černovláska se však jenom lehce usmála a zmizela do útrob stanu. Na řadu po ní přišel už jen Harry, který úkol také úspěšně splnil.

❀

Ještě ten den večer se konala na kruvalské lodi oslava. Přece jenom první místo Maeve se nějak oslavit musí.

Protože každý byl už plnoletý, na oslavě nesměl chybět alkohol. Většina černovlásčiných spolužáků byla už mírně opilá. Ani nevěděla, kdo s tím nápadem přišel, ale najednou s Viktorem stáli uprostřed kruhu spolužáků, kteří čekali, až otevřou zlatá vejce.

Očekávání byla různá, ale že po otevření začnou vejce vydávat uši trhající křik, nečekal nikdo. Oba dva šampioni rychle zase vejce zaklapli a zmateně se po sobě ohlédli. Ani jeden z nich nevěděl, co to mělo znamenat.

Za chvíli se zábava rozjela dál a nikdo na problém se zlatým pokladem nemyslel.

Z ničeho nic se v místnosti objevilo ještě více alkoholu než předtím a už byste nenašli jedno střízlivého kruvalského studenta. Nejlépe na tom byla asi Mae, která ležela Christianovi na klíně. Christian si povídal s jedním ze spolužáků a jeho přítelkyně mu pomalu usínala v náručí.

Najednou se v místnosti objevil Karkarov a začal na všechny řvát. Bylo neuvěřitelné, jak během chvíle se podařilo všem vystřízlivět. Všichni se vydali do svých pokojů, aby ředitele nenaštvali ještě více. Ten večer, tedy spíše už ráno, všichni usínali s pocitem strachu, protože věděli, že je trest nemine.

A taky, že neminul. Maeve se zdálo, že spala tak pět minu, když je všechny Karkarov vytáhnul z postele na ranní rozcvičku. Každému, i přes velkou bolest hlavy, která byla způsobena alkoholem a nedostatkem spánku, došlo, že ranní rozcvička je jen zástěrka na trest.

Na ranní rozcvičky byli všichni zvyklí, ale tato se zdála být tou nejhorší ze všech.

Všechno to začalo pěti kilometrovým během kolem jezera. Dalo by se říct, že to všichni v pořádku zvládli, protože běh jim rozhodně cizí nebyl, ale díky vysokému tempu, které museli už od samého začátku držet, byla drtivá většina šíleně unavená.

O kousek dál se shromáždil hlouček bradavických studentů, složený převážně z dívek. Celý hlouček, který se postupně rozrůstal, nechápavě sledoval, jak kruvalští žáci postupně naskákali do jezera a plavali směrem do středu jezera. Ještě divnější bylo, že jim nevadilo, že byli oblečení.

Jen, co vylezli z jezera, okamžitě začali plnit další rozkazy. Čím dál tím více větší přihlížející skupina třeštila oči. Nestačili se ani divit kolik kliků, ještě ke všemu s některým ze spolužáků na zádech, sed lehů a dalších cvičení museli kruvalští udělat. Zarážející bylo, že přestávky na odpočinek a pití byli jen minimální, protože ředitel nechtěl, aby někdo zkolaboval. Ne proto, že je nechtěl dostat na ošetřovnu, ale protože chtěl, aby všichni trest dodělali a neflákali se.

Jejich ranní rozcvička skončila až po jedenácté, kdy doběhli poslední z deseti kilometrů. Pak se všichni vydali do lodi, aby si mohli užít vytoužené volno před obědem.

❀❀❀

Je tu zase sobota a přicházím s další částí příběhu. Omlouvám se, ale tato kapitola je trošku kratší. Doufám, že to není takový problém.

Tak zase někdy příště,
Emmeli