Odmítl jsem snad všechny pozvánky co jsem k focení dostal. Ale když mi přišla od Harryho firmy s tím, že tam bude i on, nemohl jsem odmítnout. Chci ho vidět a to strašně moc.. neviděl jsem ho už přes čtyři roky.
Pobral jsem si všechny věci a vydal se na určené místo. Potom co jsem dorazil, mi nějaká ženská řekla ať odejdu do "šatny" a tam se převléknu do toho co je tam nachystané a odejdu pak do vedlejšího ateliéru. Jen co mi to řekla jsem odešel.
V šatně na mě čekal krásný dost průsvitný obleček. Hned jsem si ho s radostí oblékl a prohlédl se v zrcadle. Jestli tam Harry bude, tak se nemám ani vlastně čemu divit. Vždy mě nutil nosit takovéhle oblečky pro jeho potěšení.
Pak mi ale jednou řekl že už se mu v tom nelíbím a že mám hnusný zadek. Přestal jsem to pak nosit a začal nosit volné mikiny a celkově volné věci.
Trochu si povzdechnu nad tou vzpomínkou a pak si ještě nasadím trochu širší černý choker. Už jsem se na sebe radši ani nepodíval a odešel o místnost vedle kde bylo jen jedno křeslo, to bylo osvětlené softboxy a mezi nimi foťák a za ním stál fotograf. Harryho jsem tady ale nikde neviděl.
„Kde je Harry? V pozvánce bylo napsané že tady bude taky.."
„Posaď se." Ozve se chraplavý a přesto strašně hrubý hlas.
Jen jsem si pro sebe povzdechl a došel se posadit. Mrzelo mě to, že tady není.
Došel jsem ke křeslu a posadil se pak jak chtěl ten týpek.
Nejdříve jsme vyfotili nějaké "normální" pak mi ale řekl ať se vysvléknu úplně a vezmu si kolem sebe jen průsvitný velký šátek. Nic jsem neudělal, až potom co to na mě doslova zařval jsem se zmohl k pohybu. Vysvlékl jsem se a čekal na jeho další pokyny.
Prvně to byly fotky s rozkročenýma nohama, pak fotky ve stoje nebo předklonu ke kameře a až na závěr jsem se měl ohnout o křeslo a vystrčit ke kameře svůj hnusný zadek. Chvíli jsem oporoval, ale pak tak udělal.
Chvíli bylo ticho pak se ozvalo otevírání a zavírání dveří.
„Máš pořád tak tlustý a odporný zadek jako před těmi několika lety." Nahnali se mi slzy do očí.
Hned jsem poznal o koho jde. Chtěl jsem se hned narovnat, ale on byl rychlejší a natiskl mě na křeslo ještě víc.
„P-proč? Proč to říkáš?" Zašeptám potichu.
„Protože je to pravda a protože vím jak moc tě to ničí." Na to jen tiše popotáhnu. „A taky proto, protože vím jak tě to mrzí a irituje."
Tiše fňuknu a po tváři mi steče slza.
„Pusť mě p-prosím.."
„Ne," řekne a hned na to mě vezme a začne nést někam pryč.
„N-ne prosím.. pusť mě.."
„Shhh.. nedělej to horší." Pohladí mě po zadku a pak mě přes něj silou plácne. Potichounku zase zakňučím. „Chyběl jsem ti? Alespoň trochu?" Řekne se smíchem v hlase.
„M-moc.. chtěl jsem tě vidět.. chyběl si mi"
Zašeptám potichu, zahanbeně. Na to se zastaví.
„Počkej.. opravdu? Opravdu jsem ti chyběl?" Zarazí se a přejde ho veškerá sranda.
„Jinak bych tu nebyl.." zašeptám a podívám se mu do očí...
***
1/2
Jes, žiju. A přináším vám tu novou jednodílovku. Tentokrát na Larry.
Je to jinak takový malilinkatý dáreček předem pro ellegrecmalova k zítřejšímu svátečku. Takže už teď předem všechno nejlepší k tomu tvýmu svátečku Beruško🧸🥰❤️❤️❤️❤️
(Vím není to nic moc ale 2 bude lepší😉😘)
•DG•
