Jako každý večer sedím v parku na stromě. Dlouhé nohy mám svěšené podél kmene a košili jako pokaždé natrhlou z toho jak šplhám nahoru.
,,Nebojíš se, že spadneš?" Uchechtne se někdo podemnou. Okamžitě tam stočím pohled.
Stál tam kluk, to jediné šlo přes tu tmu poznat.
,,A i kdyby.. vadilo by ti to?"
,,No, ano, jo, vadilo. Mohlo by se ti něco stát."
Zasměju se.
,,Hah. Máš o mě strach? Nebo co?"
,,A co když?"
,,Tak bych byl rád a šel tě dolů obejmout. Jelikož nevěřím, že jsi skutečný a, že má někdo o mě strach."
,,V tom případě je má náruč otevřená."
Zasmál jsem se a začal slézat dolů. Když jsem se ale dostal dolů už tady nebyl. Celým parkem se rozléhalo ticho. Zamrzelo mě to.
Chvíli jsem se rozhlížel a pak se podíval na hodinky. Minuta po půlnoci. Povzdechnu si a vydám se domů.
***
,,Zase riskuješ?" Cuknu sebou za hlasem.
,,Ty? Kde si včera zmizel?"
,,Ano já. Vidíš mě nerad?"
,,Po tom včerejšku..." Setřu si imaginární slzu. ,,Co kdybych teď spadl?"
,,Tak bych tě chytil."
,,Nebo zmizel tak jako včera."
,,Nedovolil bych ti si ublížit."
,,Záleží ti na mně?"
,,Ano."
,,Tak mi to dokaž. Vylez za mnou."
,,Tak zavři oči."
Po chvíli váhání je zavřu. Díky úplnému klidu jde z dálky slyšet zvuk zvonu co odbíjel zase půlnoc.
Když se dlouho nic nedělo oči jsem zase otevřel. Nikde nikdo. Jen na mých kolenou se tyčil malý medvídek. Zamrzelo a potěšilo mě to zároveň.
Po další marné chvíli čekání jsem se zase rozhodl vydat domů.
***
,,Líbil se?"
Mlčím.
,,Notak. Mluv se mnou."
Ani se na něj nepodívám.
,,Mám tě rád."
Trochu se napnu a trhavě nadechnu.
,,Promiň." Řekne zase přesně načas s půlnocí. Ani jsem se nemusel otáčet a bylo mi jasný, že už tam nestojí.
A taky, že nestál. Zase zmizel. Jako každou půlnoc.
Má mě rád? Tak proč takhle pokaždé zmizí? Kdo to vůbec je?
S plnou hlavou otázek zase odejdu domů..
***
Dny na to, konkrétně celkově týden, se neukázal. Každým dnem mi víc chyběl. Vždy mi alespoň nějak dokázal zvednout náladu. Ale teď nic. Zmizel. Už na dobro.
Jeden večer už jsem to fakt nezvládal. Vzal jsem si papír a tužku a napsal mu vzkaz.
Chybíš mi :(
Nic víc, nic míň.
A zase jsem odešel.
***
Příjdu tam. Papírek nikde.. on nikde. Zase vylezu nahoru když se chci ale posadit ozve se hlas.
,,Ty mi víc."
Zleknu se a bohužel se tak převážím a spadnu. Před tvrdým dopadem na zem mě ale zarazí silné paže svíjící mě v náruči.
,,Říkal jsem, že nedovolím aby se ti něco stalo." Uchechtne se.
,,Kdo si?" Podívám se na něj ale ve tmě nešlo nic vidět.
Položí mě na zem před sebe.
,,Proč si vždy o půlnoci zmizel?"
,,Už je čas." Odmlčí se. ,,Polib mě."
,,C-co?"
,,Polib mě a už ti nikdy nezmizím.."
Nic nedělám.
Povzdechne si a sklopí pohled. ,,Miluju tě.."
Podíval jsem se na čas. Do půlnoci chybělo deset sekund.
10...
,,Už mě neuvidíš.." šeptne.
9..
,,Neochráním tě.." zase.
8..
,,Znám tě?" Zeptám se.
7..
,,Odpusť.." mluví do země.
6..
,,Znám nebo ne?!" Trochu vyjeknu.
5..
,,Dej na sebe pozor." Zvedne pohled.
To už jsem někde slyšel...
Já ho znám!! Vždyť to je...!!
Na nic nečekám a natisknu se mu hned na rty..
3..
Prohloubím ho..
2..
Oplatí mi to..
1..
Začne odbíjet půlnoc. Stále se k němu tisknu.
Po tom co zase zvony utichly se odtáhnu.
,,Mikey.." Vydechnu..
,,Miluju tě Jackie.. Už tě nikdy neopustím."
Silou ho obejmu.
,,Já tebe.."
***
Mack jednodílovla pro pribehy13
Doufám, že to není moc weird.. idk co mě to napadlo but jo je to tady.. zbytek příběhu si můžete
domyslet 😅
•DG•
