Když se ráno probudila, pohled jí automaticky padl na telefon na stolku. Ani nevěděla proč, ale znovu se musela podívat na jeho zprávu. Na tváři se jí objevil široký úsměv, když zjistila, že ta zpráva v telefonu opravdu je. Nebyl to sen.
Caleb. Alfa. Vůdce smečky. Proč po každém doteku s jeho tělem cítila podivné mravenčení? Proč když se na ni podíval, měla pocit, že se jí dívá do duše? Proč se s ním cítila tak dobře? Aniž by věděla odpovědi na tyhle otázky, byla si jistá, tím, že o tohle všechno nechce přijít. Jen si lámala hlavu nad tím, co to ono vlastně je.
Když usoudila, že na nic kloudného stejně nepřijde, rozhodla se pro sprchu. A raději studenou, aby se rychle vzpamatovala.
Byla překvapená, když ve svém pokoji našla Bena. Seděl na židli a zaujatě přepínal v televizi jeden kanál za druhým.
„Dobré ráno!" zvolal vesele, když vyšla z koupelny. Na sobě už měla své oblíbené tmavé kalhoty a jednoduché béžové triko. Nic extra, ale jí to tak vyhovovalo.
„Dobré," odvětila nazpět a pousmála. Odhodila své pyžamo na židli a zmučeně dosedla na svou postel. Očima mu jasně dala najevo své zoufalství. Musí odsud pryč! On, očividně naladěný na její emoci, naštěstí hned pochopil, o co jde.
„Snídaně?"
„Snídaně," vydechla s úsměvem, když jí s širokým úsměvem na tváři podržel dveře, aby mohla proklouznout ven.
Ani se nepokoušeli projít nenápadně přes doktorku, nicméně dohadovat se taky nemínili. Prostě jí jen oznámili, že odcházejí. Doktorka očividně neměla na hádky náladu ani čas. Jen pokývala rukou na souhlas, aniž by zvedla pohled o monitoru počítače.
Jen co vyšli ven, okamžitě se vydala doprava, směrem k bistru, ale Ben jí zastavil.
„Chtěla by ses podívat k nám?" Přitom kývl doleva za své rameno.
Sam na něj překvapeně vykulila oči. Opravdu má možnost navštívit vlčí smečku?
Nadšeně přikývla.
Samozřejmě, Vlčí čtvrť měla možnost vidět už několikrát z dálky, ale možnost se podívat na bydliště vlkodlaků zblízka, v ní vyvolávalo podivné záchvěvy vzrušení. Teď společně s Benem stáli uprostřed malého náměstíčka.
Před nimi byla největší z budov. Teď když byla blíže, všimla si, že je rozdělena do tří částí – nejmenší byla prostřední s širokými dvoukřídlými dveřmi. Levá i pravá část si byly velikostně podobné – třípatrové s mnoha okny, které se táhly dále dozadu. Dům byl z části obložený kamenem, z části byl postavený ze dřeva. Sam se ta kombinace moc líbila.
„Tohle je Vila – bydlí tady všichni vlci ze smečky. To vlevo jsou garáže a technické zázemí a vpravo zase tělocvična a hřiště." Sam jen letmo koukla na budovy vlevo a vpravo. Pohledem byla stále upoutána k domu před sebou. V životě snad neviděla něco tak impozantního – přesto to nebylo přehnané. Byl to prostě... domov.
„Pojď," pokynul jí a společně vešli dovnitř.
Centrální část se skládala z rozsáhlé předsíně odkud se po pravé i levé straně táhla široká dřevěná schodiště. Uprostřed pak byly obrovské prosklené dveře, kde zahlédla nejen velký kamenný krb ale i několik pohovek. Že by obývací pokoj?
Nejistě přešlápla – ani nevěděla proč, ale najednou si v tomhle domě přišla tak malá.
„Schody vlevo vedou do pokojů jednotlivých členů smečky – vpravo v přízemí jsou pokoje pro hosty, o patro výš pokoje Starších a pokoje určené pro rodinu Alfy."
आप पढ़ रहे हैं
Království vlka
वेरवुल्फ़... Všiml si, jak se nervózně ošila. Poposedla a rukou si zajela do vlasů. „Ehm... promiň..." zahuhlala tiše. Narovnal se a unaveně si promnul kořen nosu. „To je nezbytná součást toho, čím jsme." Na jazyku jí pálila spousta otázek. „A co pak bude s...
