Sesterská pomsta

Jak jsme pluly

Ten den si pamatuji jako dnes. Vstávaly jsme brzy ráno, protože loď odplouvala v šest hodin. Ani jsem nevěděla, kolik máme zavazadel, než je všechny daly na hromadu v podpalubí lodi. Vůbec jsem se nechtěla nalodit. Zaprvé, nikdy jsem lodí neplula. Zadruhé, loď vypadala velmi staře. Modlila jsem se, abychom dopluly bezpečně do Istanbulského přístavu. A zatřetí, muži na lodi se mi vůbec nezamlouvali. Šel z nich strach. Sultán věděl, že poplují jen dvě ženy, a nemohl nám k posádce nějakou připojit. Jak se asi máme v klidu převléknout?

„Eli, počkej," zastavila mě má nová dvorní dáma a položila mi ruku na rameno. Otočila jsem se k ní čelem. „Mrzí mě to. Neumím si ani představit, jak ti bude chybět tvá rodina. Tvůj domov." Lítostně na mně pohlédla.

„Rodina? Domov? Nic takového už nemám. Celá má rodina zemřela. A tohle," ukázala jsem na zámek, který se tyčil na kopci, „tohle není můj domov. Už ne. Ne, když mu vládne ona. Z krásného města, které vybudoval můj otec se pod vládou Lilyany stane peklo na zemi. A toho já součástí nebudu." Vysvětlila jsem rázně a pokračovala k lodi. „Stačí, že budeme žít v tom Osmanském pekle."

„Tak to zase prr, slečno. O naší zemi takhle mluvit nebudete. Jasný? Nebo Vás hodíme přes palubu," zabručel jeden a dál nosil zavazadla do lodi.

„Myslím, že vašemu Sultánovi by se nelíbilo, kdybyste nepřivezli jeho budoucí ženu. Vy myslíte, že ano?" zeptala jsem se a nečekala na odpověď. Zašla jsem dovnitř a rozhlédla se po kajutě. Byl to celkem malý prostor v kterém u oken ležely přikrývky z hrubé látky.

„Náš Sultán si jí stejně nikdy nevezme, podívej se na ni," podotkl jeden ze členů posádky a zasmál se.

„To víš, že ne. Na to, aby si jí všimnul by potřebovala ten výstřih 2x větší."

„Ta bude nanejvýš sloužit u Sultánky. Sultán nemá rád tiché myši," smáli se.

„Zmlkněte. Tohle je princezna Eleanor Sofie španělská, chovejte se uctivě," okřikla je Gina, ale rozesmáli se ještě víc.

„Tady žádná princezna není, děvenko. Patří teď sultánovi, takže další konkubína do jeho harému."

„Víš ty vůbec, kolik takových jako ty se už plavilo touhle lodí?"

„Desítky, možná stovky dívek."

„A každá byla otrokyní, jako teď vy."

„My nejsme žádné otrokyně," křikla jsem na něj.

„Tohle taky slýcháme pořád. Žádná z vás si to nepřizná, ale... No, však uvidíte."

„Co uvidíme?"

„Jak si vás v harému srovnaj. Jestli můžu dát dobrou radu," naklonil se k Gině tak blízko, až musela o krok ustoupit. „Buďte zticha a poslouchejte učitelky. A nikdy, opakuji nikdy se nevzpouzejte Valide sultan."

„Kdo je Valide sultan?"

„Vy o naší kultuře opravdu nic nevíte, co? A už se přestaňte vyptávat. Jděte do podpalubí. Tam máte kajutu."

„Ale tam jsou zavazadla," zarazila jsem se.

„No a? Budete raději spát s posádkou?"