Sesterská pomsta

Jak jsem si to nezasloužila

„Co se děje, že nás takhle brzy budíte?" rozespale jsem se ptala kalfy, která společně s dalšími dívkami vrazila do našeho pokoje v šest hodin ráno. Normálně jsme ještě mohly dvě hodiny spát.

„Jeho Výsost nám řekla, že dnes budete snídat s Valide Sultan a Sultánkou. Valide vždy snídá přesně v půl osmé, proto jsme tu." Vysvětlovala mi, ale stále jsem na půl spala. V klášteře jsme měly budíček v půl šesté. Za tu dobu, co jsem pryč, jsem si pomalu začínala zvykat na osm hodin spánku denně.

„Aha," bylo jediné, co jsem dokázala říct. Dívky mi podaly vodu a misku, ve které jsem si umyla obličej a ukázaly několikery šaty. Všechny byly nádherné, na můj vkus až moc. Vybrala jsem si zelené šaty s výšivkou, ke kterým byl i šátek stejné barvy. Oblékla jsem se a společně s Ginou jsme kráčely do komnat Valide. Dveře se před námi otevřely a stanuly jsme před ženou, která nás už očekávala. Políbila jsem ji ruku, Gina se pouze uklonila a posadila jsem se ke stolu, na kterém už stáli talíře dobrého jídla a různé šťávy.

„Jsem ráda, že jsi dnes přišla," podívala se na mou společnici a dodala: „ale tvou služebnou jsem nezvala." Au.

„Gina není jen má služebná, ale i moje přítelkyně. Je mi velkou oporou, proto jsem ji sem dnes vzala." Vysvětlila jsem.

„Chci s tebou mluvit mezi čtyřma očima, ať odejde." Než jsem stačila cokoli namítnout, Valide pokynula rukou, dveře se jako na povel otevřely a Gina mířila s ostatními děvčaty, které nám připravovaly snídani, do přízemí Harému. Nevěřícně jsem se na ni podívala.

„Chci si s tebou promluvit, ještě než přijde Jihan." No, tak to se nevyvíjí vůbec dobře. „To, co jsi včera předvedla je naprosto nepřijatelné. Takhle se budoucí žena velkého Sultána nechová. Myslela jsem, že máš způsoby, ale zmýlila jsem se. Vidím, že se máš ještě hodně co učit. Ode dneška budeš s ostatními děvčaty navštěvovat všechny hodiny, ve kterých se vše potřebné naučíš. Bude ji navštěvovat i tvá služebná. Na tomto dvoře se musejí dodržovat pravidla, rozuměly jsme si?"

„Ano, ale,"

„Žádné ale. Úcta k pravidlům a zdejšímu řádu je důležitá. Bez ní, by se vše zhroutilo. Můj syn byl k tobě mírný a čekal. Chtěl, aby sis tady zvykla, než tě zahrne pravidly, ale byla to chyba. Měla jsem tě začít řešit hned od prvního dne. No, chybami se člověk učí, že?" její pohled mi nebyl vůbec příjemný, ale nejsem slaboch, proto jsem nepřerušila oční kontakt.

„Já zdejší pravidla i řád ctím. Snažím se chovat tak, jak se ode mne očekává a myslím, že zvládnu být Sultánkou i bez toho, abych s ostatními děvčaty chodila na hodiny. Už nějaké navštěvuji, a to mi bohatě stačí."

„Ale tady nejde o to, co si myslíš. Tady jde o to, co řeknu já nebo Sultán. A Já říkám, že tam prostě budeš chodit a tečka." Nevěřícně jsem si odfrkla a snažila se uklidnit. „A ještě něco, kdyby jsi naše pravidla ctila, už dávno by ses stala Muslimkou."

„Ale já nemám v plánu přejít na vaši výru. Jsem oddaná té své." 

„Myslíš, že můj syn a já dovolíme, aby se Sultánkou tak mocné říše stala žena, která věří v Krista? To nikdy."

„V tom případě se asi nikdy nestanu Sultánkou." Vmetla jsem jí chladně do tváře. V jednu chvíli jsem se jí dívala do očí, a v další si držela ruku na tváři, která mě pálila jako čert. Ona mě snad praštila?

„Takhle se mnou mluvit nebudeš. Jsi majetkem Osmanské říše, ty nemáš právo zpochybňovat naši víru." To jsem vůbec neudělala.

„Já nejsem ničí majetek. Já jsem Španělská princezna,"

„která byla prodána nám, aby se upevnily vztahy mezi tvou a naší zemí." Prodaná?

„Mě sem nikdo neprodal, já nejsem ničí otrokyně."

„Už na tebe nemám nervy, Agové," dva muži přispěchali a zdvořile se uklonili. „Doprovoďte Eleanor na snídani a dohlédněte, aby se i se svou služebnou dostavily na dnešní vyučování." Uklonili se a čekaly, až vstanu od stolu. Nevěřícně jsem koukala před sebe, pak se zvedla a zamířila k nim. S úklonou jsem si hlavu nedělala, už jsem se před ní plazila dost.