Sesterská pomsta

Příjezd do přístavu

Lilyan

Jako by nestačilo, že se sem musíme trmácet, ještě se nám pár kilometrů od cíle proděraví hlavní plachta. Jako nechápu, jak se něco takového může stát. Prý se to stalo v noci, ale čím? To nikdo neví. A opravdu silně pochybuji, že by za to mohl pták, jak nám říkal kapitán. Lže jako když tiskne, a já mu za to nechám setnout hlavu. Zvláštní je, že za námi jede ještě jedna naše loď, a té se vůbec nic nestalo.

„Klid, Výsosti. Za chvíli budeme u břehu, chlapci už se chopili kormidel." 

„Olivere, ještě jednou mi řekneš, abych se uklidnila, tak..." 

„Tak co, hm? Co mu uděláš?" za zády se mu objevil bratr.

„Hodím ho přes palubu, protože mě neskutečně vytáčí."

„No, tebe rozhodí všechno, vůbec si ji nevšímej," no to je nehoráznost.

O necelou hodinu jsme konečně stáli nohama na zemi. Druhá loď tu už kotvila. Vystupovali z ní vojáci, služebné a...to snad ne. Co tady ta husa dělá?

„Myslela jsem, že ti jeho Výsost zakázal jet s námi. Vzepřela ses jemu rozkazu? To bude štěstím bez sebe." Stejně jako já.

„Když vidím jak jste neurotická, mou společnost jistě uvítá." Ten její arogantní úsměv mě bude pronásledovat snad už i ve snech. 

„Je tu příjemný vzduch, že? Hmmm, mnohem příjemnější, než ve Francii. Tady by se mi líbilo,"

„Tak se sem odstěhuj. Předpokládám, že Sultán má v Harému místa dost."

„Děkuji za nabídku, ale jsem radši někde, kde něco znamenám. Oveček ve stádě je tu až moc." Tím naráží na mě? Ta malá..

„Co tu děláš?" Konečně.

„Drahý, jsem stejně zděšená jako ty. Vzepřela se tvému rozkazu a jela si sem takovou dálku, ještě když vezmeme v úvahu její momentální stav. Měla by jet okamžitě domů."

„Myslím, že tě volala Brunela. Chtěla se s tebou na něčem domluvit. Měla bys jít za ní."

„Ale drahý, Elodie,"

„S ní to vyřídím, běž." No toto. Vlastní manžel mě vyhání. 

&

„Vím, že jsi nechtěl, abych sem jela, ale,"

„Žádné ale, Elodie. Chtěl jsem, abys byla v pořádku. Máš toho za sebou už dost, navíc jsi v dost pokročilém stádiu těhotenství. To tě nenapadlo, že by se ti tu mohlo něco stát?"

„Tady nemají doktory? To mi neříkej," 

„Poslyš. Ten tón si nech," Nicolas si prohrábl vlasy a snažil se uklidnit, „co s tebou mám dělat? Domů tě poslat nemohu, služebnictvo potřebujeme."

„Vždyť můžu jít s vámi. V paláci bude jistě spousta volných pokojů,"

„A jak to bude vypadat? Já, má žena a ty. Moje těhotná milenka?"

„Myslím, že nebudu jedinou milenkou v sultánově paláci. Jistě tam zapadnu. A navíc, Sultán bude mít na svatbě i svou první ženu, takže se nic nestane."

„Kolik máš s sebou šatů? Vydrží ti na dva týdny?" aha, takže tu můžu zůstat. Přesně, jak jsem plánovala. Usmála jsem se.

„Ovšem, počítala jsem se zdržením."

„Jsi si sebou dost jistá, že?"

„Ano, v tomhle světě to ani jinak nejde," řekla bych, že jsem to celkem uhrála, protože jsem na princově tváři zahlédla i úsměv.