Sesterská pomsta

Ledová patálie

Francie

„Rychle, pomozte mi s ní," slyšela se říkat, když v rukou držela promáčené dívčí tělo. Položila ho na chladný mramor a pod hlavu jí vsunula ruku, aby mohla lépe vykašlat vodu, kterou měla v plicích. Stráž k nim rychle přispěchala a jeden vzal mladou ženu do náručí a rychle utíkal do paláce. Křiku si všiml i král společně s princi, a běželi se podívat, co se vlastně stalo.

„Lily, proč jsi celá mokrá? Třeseš se," zkonstatoval král a přehodil ji přes ramena svůj kabátec. Lily, ač celá v šoku, byla schopna formulovat svou odpověď.

„Byla jsem se projít a slyšela křik, běžela jsem za zvukem a uviděla Elodie, jak je až po krk v jezeře a nemůže se dostat ven, protože ji neunesla sukně. Skočila jsem pro ni a vytáhla ji na břeh."

„Co proboha dělala v jezeře?" Nicolas si zoufale hrábl rukou do učesaných vlasů, až mu trčely do všech stran.

„Na to se mě neptej a běž zkontrolovat, zda je v pořádku," pobídla ho princezna. Na nic nečekal a společně s králem běželi do jejích komnat. Hrabě si sedl vedle ní a těsněji ji přivinul kabátec k tělu.

„Proč jste pro ni skákala? Máte nejméně dvakrát větší sukni než ona."

„Také netvrdím, že bylo jednoduché dostat ji na břeh, ale když se chce, vše jde."

„Vlastní zkušenost ze Španěl?" parchant.

„Zavolejte mé komorné. Musí mi okamžitě připravit teplou koupel a suchý šat."

„Zavolejte si pro ně sama. Musím se jít podívat, jak to vypadá s budoucím princem." Beze slova odešel. Ano, tu poznámku si nemohl nechat pro sebe. Prostě na to mimino musel upozornit.

&

„Měli bychom ji nejdříve svléknout z těch mokrých šatů, a až potom ji uložit do postele." Radil lékař, který s bleskovou rychlostí přispěchal do pokoje nastávající maminky.

Princ ji mokré šaty svlékl, uložil do postele a přikryl teplou péřovou dekou. Sice už nevykašlávala vodu, ale byla silně podchlazená a těžce dýchala. Všichni v místnosti si kladli stejnou otázku. Může po takovém incidentu dítě přežít?

„Dítě vypadá v pořádku," oznámil jim, zatímco sestry připravovaly teplý šálek čaje. Prohlédl jí ještě tělo, zda neutrpěla omrzliny, „ale i tak bych se závěrem ještě počkal. Dítě sice dýchá, ale nyní záleží hlavně na lady, jak se z takové rány zotaví. Čekám, že během večera, možná noci dostane horečku, protože její tělo hodně zahřejeme. A potom se budeme muset připravit na nelítostný boj, Vaše Veličenstva."

„Mohla by o dítě přijít?" zeptal se král, čímž prolomil napjaté mlčení. Princ, který seděl u jejího lůžka netrpělivě očekával odpovědi. Do pokoje už přišel i hrabě, který si sedl hned vedle bratra a vzal ho za ramena. Rivalita pro tuto chvíli musela jít stranou.

„Jak říkám, Vaše Veličenstvo, vše bude záležet na vývoji jejího stavu. Ale ano, tuto možnost nemohu vyloučit." Když ve všech očích viděl zděšení, spěšně dodal, „ovšem uděláme vše proto, aby se tato věc nestala. Zůstanu na blízku po celou noc. Kdyby se její stav zhoršil, budu ho okamžitě řešit. Nevíte náhodou, jak dlouho v té vodě byla?"

„Netušíme, Lily říkala, že jí pouze slyšela křičet. Když doběhla k jezeru, už byla ve vodě." Objasnil Oliver, který jako jediný nacházel slova.

„Chápu." Bylo jediné, co lékař řekl. Další minuty přinesly jen hrobové ticho.

&

„Proč bys něco takového dělala? Tak moc jsme se snažily," stěžovala si Brunela princezně, když ji svlékala z mokrých šatů. Anastázie mezitím princezně sušila vlasy ručníkem, který měl krásně vyšívané okraje.

„Byly jsme tak blízko. Měly jsme jí skoro v kapse. Víš, jakou mi dalo práci najít okamžik, kdy v zahradě nikdo nebude?"

„Já vím, ale kdyby se to povedlo, mohlo by to vyvolat podezření. Teď už všichni ví, že bych jí neublížila, právě naopak.

„Náš čas přijde, vyčkejme." S těmito slovy si sedla do postele a pořádně si přetáhla péřovou pokrývku přes hrudník.

&

Když jsem se probouzela věděla jsem, že je něco špatně. Šla jsem bruslit ani ne po obědě, a nyní za okny vidím jen tmu. Nebýt svíčky, která vrhá světlo na muže spícího v křesle naproti mé postele, neviděla bych vůbec nic. Buď tahle svíčka plála proto, že Cami ví, že se bojím tmy, nebo ten muž naproti mně musí vědět, jak právě teď vypadám. Ačkoli byly má víčka stále těžká a tělo jakbysmet, podepřela jsem se lokty a zadívala se na pokoj. Ano, byla jsem u sebe.

„Jste vzhůru, skvěle. Jak Vám je, slečno?" zeptal se muž, který ke mně rychle přispěchal. Nyní, ve svitu svíčky jsem mu viděla do obličeje. Proč tu se mnou byl dvorní lékař?

„Je mi dobře, proč jste tu?"

„Teplota vám díky ledovým zábalům klesla, báli jsme se o vás." Teplota?

„Co se stalo?"

Lehký úsměv z lékařových úst zmizel a nahradil ho ustaraný výraz. „Vy si nepamatujete, co se stalo?" chvíli čekal, „byla jste bruslit. Led se pod vámi prolomil a spadla jste do vody. Štěstí, že poblíž byla Její Výsost, královna Lilyan. Nebýt jí, nyní byste již možná nebyla na živu."

Díky jeho slovům se jí to celé vybavilo. Jak šla bruslit, jak se vyhýbala rozmáčenému měkkému ledu a té díře, která v něm byla. Bruslila na břeh, nespadla do vody. Tím si byla jistá. Té díře se vyhnula. Ale pak slyšela křupání ledu. Když se za zvukem otočila, viděla...ne, to není možné. Nemohla vidět toho, koho měla před očima.

„Ne, na to si nevzpomínám."