Sesterská pomsta

Jak jsem si to vybojovala a Lily ztratila

Má návštěva u Sultána byla probíraná snad ze všech stran. Co jsem u něj dělal, o čem jsme si povídali, jestli bylo i něco víc, než jen rozhovor u večeře atd. Díky Bohu, po týdnu po tomto tématu neštěkl ani pes. Oznámilo se totiž, že přijede Sultánův bratr, který byl více jak tři roky mimo Osmanskou říši.

Princ Sulejman II. byl jen o pár měsíců mladší než jeho bratr. Říká se o něm, že si je se svým bratrem velmi blízký, ačkoli nemají stejnou matku. Ale taková situace nenastává jen v rodinách osmanských, stačí se podívat na krásné státy, jako Anglie či Francie. V každé urozenější rodině najdete levobočka. Je to velmi smutný fakt, kterému se bohužel nedá jen tak předejít. Urození muži vědí, že jim jedna žena nestačí. Tato realita je velmi smutná, protože popírá svátost manželskou. Neříkají si snad novomanželé v kostele slib? Budeme spolu v dobrém i zlém? Až do smrti? Moc dobře vím, že i můj otec měl milenky, ale to je něco jiného. Kdyby matka neumřela, určitě bych mu jeho nerozvážnost zazlívala víc.

Zatímco jsem přemýšlela o všem možném, otevřeným oknem jsem se dívala do zahrady a dýchala již teplý voňavý vítr, který si pohrával s tenkými kvítky v záhonech. Myšlenka mi na malou chvíli spadla na Lily, která ve Francii trpí manželovu těhotnou milenku. Nedokázala jsem jí tu bolest přát. Neměli bychom ostatním přát nic zlého, ať už nám ublížili sebevíc. Staneme se pak stejnými lidmi jako jsou oni.

A pak jsem to uviděla. Mladá Sultánka se procházela kolem veliké fontány, která stála přímo ve středu zelené oázy. Ruku položenou na vypouklém bříšku. V tu chvíli mi došlo, že jsme na tom s Lily stejně. Jediný rozdíl mezi námi je ten, že já k Sultánovi lásku necítím. Necítím k němu vůbec nic. Je to jen muž, který si ve jménu víry přivlastňuje to, co mu nepatří. Krajiny, obydlí, ženy, životy. Dokázal by ještě vůbec spočítat, kolik životů vzal? Zůstalo v něm po těch letech vůbec nějaké svědomí?

„Nač myslíš," ne, ne, ne, ten hlas moc dobře znám. On byl ten poslední, s kým jsem chtěla v mé slabé chvilce mluvit.

„Sultáne," uklonila jsem se a čekala na jeho slova, která se jistě budou týkat onoho večera.

„Rozmyslel jsem si to, nabídku přijímám. Ale mám podmínku, budu tě učit já sám. Vojákům nevěřím a co se týče tvé bezpečnosti, nebudu ji ohrožovat. Platí?" já jsem opravdu dosáhla svého?

„Přijímám," stiskla jsem mu ruku na znamení dohody.

„Zítra v šest tě čekám ve svých komnatách." S těmito slovy opustil můj pokoj. Když jsem se obrátila k oknu, všimla jsem si Sultánky, která se dívala přímo do mé komnaty. Její znepokojení jistě vyvolaly stíny, které byly vidět přes jemné závěsy.

&

„To, co po mne žádáš je příliš," rozčiloval se namyšlený princ, když přecházel rozrušením po komnatě.

„Nemůžeš ji obléct do stejné barvy, jako svou rodinu!" trvala na svém.

„Že ne? A co je podle tebe, hm? Stále nedůležitou součástí dvora? Nemyslím si. Porodí mi dědice, takže ano, je má rodina."

„Je to Vaše milenka, nic víc. I když to bude syn, nikdy nebude moci usednout na trůn,"

„Můžeš mi vysvětlit, jak jsme se od výběru garderderoby dostaly k tomuto tématu?" upíral na ní své rozšílené oči.

„Proč nemůžeme mít dědice spolu?" přistoupila k němu a jemně ho chytila za ruku. Její dotek byl jemný a něžný, ale princ jí ho neopětoval.

„Nemůžu se na tebe totiž ani podívat. Zabila jsi svého otce!"

„Udělala jsem to pro nás. Jen pro nás. Měl bys mi poděkovat, díky mne vládneme velké říši,"

„Jistě," utrousil posměšně a vrátil se ke svému stolu plného papírů.

„Měl bys mi děkovat. Zbavila jsem tě mého otce, Eleanor, všech problémů."

„Tvá sestra pro nás žádný problém nepředstavovala. Prostě ses jí chtěla jen pomstít za to, co ti udělala."

„Mezi ní a tvým bratrem docházelo ke sblížení, neumím si ani představit, co by to mohlo znamenat."

„Můj bratr by byl alespoň šťastný. Viděla jsi ho poslední dobou vůbec? Chodí tu celý zklíčený, nemluví se mnou. To jsi chtěla? Rozvrátit celou rodinu?"

„Jak tohle můžeš říct. Ne, ne nechtěla. Udělala jsem to proto, abychom MY, byli šťastní."

„Říkáš my, ale myslíš sebe." Nikolas si promnul oči a zadíval se na svou ženu, která ještě stále postávala přede dveřmi.

„Jak bych mohl být šťastný s někým, kdo zabil tolik lidí? Vědomě a bez lítosti? To, co mezi námi bylo jsi zničila. Možná jsi královna a má žena, ale nepočítej s tím, že budeš i mou láskou. Tohle privilegium jsi ztratila. Pokud to je vše, můžeš jít." Ani nevzhlédl od listiny, kterou právě četl. Když se těžké dveře zavřely, Lily věděla, co dělat. Musí odstranit konkurenci.