They don't need to understand

9. Kapitola

Prvních pár týdnů po našem třetím setkání v parku, plynulo v takovém zvláštním růžovém oparu. Oba jsme neustále pendlovali mezi Londýnem a New Yorkem, jeho a mým bytem. I jinými místy, kam ho práce vedla. Konečně jsem využila toho home officu, co mi Jace neustále nabízel, abych mohla být s Tomem. Užívali jsme si každý den, který jsme měli jen pro sebe, kdykoliv se v jeho plném kalendáři nějaký našel.

Dělali jsme maximum proto, aby se o nás nikdo nedozvěděl, aby náš nový vztah zůstal v tajnosti, co nejdéle to šlo. A to s sebou přinášelo spoustu komplikací a dlouhého plánování, abychom nikde nechodili spolu a ani moc za sebou, aby si nás společně nikdo nespojil. O tom, že jsme spolu vědělo jen malé množství lidí. Díky tomu, jak moc mě Jace a Harry vytěžovali jsem nad celou věcí nemělo moc času přemýšlet. Dlouhé hodiny jsem trávila buď v kanceláři nebo na videohovorech. Možná, kdybych tušila, co se stane až nás spolu jednou vyfotí, asi bych tak klidná nebyla.

Byl to šok, když jednou naše růžová bublina nečekaně praskla a my byli odhalení. Moje fakty s Tomem obletěly celý svět. Nikdy jsem se tolik nebála opustit byt, ani když jsem se potom vrátila z turné s Andyho kapelou. V tu dobu mě taky viděl celý svět. Možná jsem to všechno vnímala hůř i proto, že na mě tlačila má matka, která se zoufale chtěla s Tomem poznat a její přepadávání mého bytu skoro nebralo konce. Její poslední nečekaná návštěva vyústila v snad nejhorší hádku mezi námi. Tolik urážek jsem si od ní nikdy nevyslechla. Nenechala na mě ani na Andym nit suchou. Když jsem potom celá ubrečená volala Dorimu, pustil se do matky i on. Překvapilo mě, že ho poslechla a přestala ke mně domů chodit. Její teror přešel do toho telefonního a já pak už neměla ani sílu, abych její hovory zvedala. Nemluvila jsem s ní týdny. Věděla jsem, co přesně chce a já jí to nehodlala dát. Nechtěla jsem vzít Toma k ní domů na večeři, nejen proto, že jsem nechtěla, aby ho vůbec viděla, ale i proto, že jsem se bála toho, že vytáhne v tu nejnevhodnější chvíli Andyho, jen proto, aby mi vrátila to všechno, co jsem jí podle ní udělala. Nebyla jsem připravená s Tomem o Andym mluvit. Bylo jen otázkou času, než k tomu dojde, ale já vůbec netušila, jak bych mu to měla vysvětlit, nebo, co všechno bych mu vlastně měla říct. Nakonec nešlo jen o Andyho, ale i o kluky. Takové kamarádství se těžko vysvětluje a já byla vskrytu duše ráda, že jsou s kapelou na turné po Evropě a že bude ještě několik měsíců trvat, než přijedou domů. Nedokázala jsem si představit, že by se teď v tomhle chaosu kolem mě, kolem nás, objevil ještě Andy.

Nikdy by mě nenapadlo, že si začnu o to víc vážit těch obyčejných věcí, jako byla večeře u mě doma s mým bratrem a Emmou. Tom byl pryč na natáčení a já ty dny trávila zalezlá hlavně doma, abych se vyhnula těm novinářům, co postávali před mým bytem, snad neustále.

„Ahoj, Nins." Vítali se se mnou oba s úsměvem. Nechala jsem je projít dovnitř a neubránila se tomu, abych se nepodívala na chodbu, jestli tam někdo není.

„Nehrabe ti už z toho trochu?"

„Víš, že asi jo. Jsem ráda, že jste přišli, snad moje postupující šílenství zastavíte."

„To je to fakt tak hrozné?"

„Nedokážeš si představit jak, Dori. Jakmile vyjdu ven, jsou mi v patách a je jedno jestli jdu do práce nebo jen s odpadky. Abych se jich zbavila musím domů jezdit přes Jersey."

„Neboj, Nino, brzy to přejde." Chlácholila mě Emma.

„V to doufám, jinak mi z toho fakt hrábne. Dáte si víno nebo něco jiného?"

„Pivo."

„Vodu."

„Dobře."

Zmizela jsem v kuchyni, abych jim přinesla, co chtějí. Vrátila jsem se a zůstala překvapeně koukat na Toma, který se s nimi v obýváku bavil. Jen jsem se na něj dívala, když se ke mně rozešel, aby mě zvedl do náruče a políbil. Bylo mi úplně jedno, že mi všechno, co jsem držela v ruce vypadlo, protože v tu chvíli záleželo jen na tom, že je tu.