They don't need to understand

4. Kapitola

Seděla jsem v poloprázdné kavárně. Nervózně jsem si pohrávala se slunečními brýlemi, které ležely přede mnou na stole. Nevím, proč jsem byla tak nervózní, když jsem vyhlížela svou nejlepší kamarádku z vysoké školy. Už je to pár měsíců, co jsme se naposledy viděly. Za těch pár měsíců se Lilly dokázala posunout hodně daleko za to, kde jsem teď byla já. Tedy aspoň v té milostné části života, kde se mi moc nedařilo. Byla čerstvě zasnoubené za nějakého burzovního makléře, děsně bohatého. Oproti ní jsem na tom byla zoufale. Vlastně jsem od Andyho o žádného normálního kluka ani nezakopla. Teda, když teď nepočítám Will, ale u toho ani nevím, jak vypadá. A měla jsem příliš velký strach po tom minule, abych se s ním potkala. Nebo, abych to jen navrhla.

„Nino, ahoj!" zdravila mě Lilly vesele, když si sedla naproti mně.

„Lilly, tak ráda tě vidím!"

Zvedly jsme se, abychom se mohly obejmout, než se k nám rozběhla servírka, abychom si mohli objednat.

„Jak se máš, Nino? Co je u tebe nového?"

„U mě? Vůbec nic."

„Vážně? A co tvůj smskový přítel? Máš nějaké nové indicie? Něco použitelného, podle čeho ho můžeš najít?"

„Už vím, že je to Brit, co tady pracuje. Rád čte, příležitostně hraje divadlo a je chytrý."

„Hm. To není moc k pátrání po něm."

„Já po něm nechci pátrat. Takhle mi to vyhovuje."

„Opravdu?" smála se a měřila si mě pohledem přes svoje značkové brýle.

„No tak, Nino, znám tě dlouho. Na tohle ti neskočím. Vím, že še uvnitř umíráš zvědavostí."

„Možná trochu, ale bojím se. Teď je to takové, protože se neznáme. Co když se to všechno pokazí?"

„Anebo to bude ještě lepší, když si budete povídat osobně. No tak, určitě bude mít ten sexy přízvuk jako má Tom Hiddleston nebo Benedict Cumbe... - nikdy nevím, jak se to vyslovuje."

„To by bylo jedno velké plus, ale s mým štěstím to bude nějaký padesátiletý dědek, který si hraje na někoho, kdo ve skutečnosti není."

„Jenže to nezjistíš, dokud se s ním nepotkáš." Tlačila dál na mě.

„A co ty? Povídej, jak tě Damien požádal o ruku? Chci vědět všechny detaily."

Věděla jsem, že tyhle otázky spolehlivě odvedou její pozornost od Willa. Nadechla se, aby mi odpověděla, když se v tu samou chvíli skoro rozletěly dveře do kavárny. Hluk, který tu kolem nás panoval byl najednou pryř. Do kavárny vcházel kluk s černými, lehce rozcuchanými, vlasy, bílé košili, která měla ohrnuté rukávy až nad lokty. Rozepnutou ji měl do poloviny hrudníku. Na odhalených pažích a hrudníku nebyla skoro ani vidět jeho kůže, protože ji zdobila hustá síť tetování. Přes rameno měl přehozenou koženou bundu s kovovými cvoky. Z roztrhaných džínů mu lezla kolena a bylo na první pohled jasné, že na správném místě je drží jen kšandy, které měl nedbale na ramenou. Oči měl schované pod slunečními brýlemi se zrcadlovými skly. Rozhlížel se po kavárně a pak se usmála. Tím odhalil své bílé zuby a dolíčky ve tvářích. Všichni, kdo v kavárně seděli se na něj bez dechu dívali, včetně Lilly. Kdyby to snad bylo možné, všechny by nad ním slintaly. Přímým krokem se rozešel rovnou k našemu stolu. Všechny ženy v kavárně ho hypnotizovaly pohledem, aby si přisedl k nim. Ale on je úplně ignoroval, když si za velkého rámusu přitáhl židli k nám. Přehodil přes její opěradlo svou bundu, než si na ní sedl. Nacvičeným pohybem si zvedl do vlasů sluneční brýle a já tak viděla jeho neskutečně modré oči, která mu hrály pobavením.