They don't need to understand

7. Kapitola

První den semináře utekl až překvapivě rychle. Bylo tolik nových věcí, že jsem si pomalu nestíhala psát poznámky. Taky jsem se těšila na to, až si večer vyrazím s Dorim a Emmou. Bylo to osvěžující být s někým jiným než jen s klukama. Chtěla jsem Emmu víc poznat, protože jsem si uvědomovala, že je pro mého brášku skutečně důležitá. S Harrym a Jacem jsem se rozloučila před hotelem, kde čekali na auto a vydala se na adresu, kterou mi Dori poslal.

„Ahoj, co podnikneme?"

„Mysleli jsme na pivo, bowling a dobré jídlo, pokud souhlasíš?" ptala se mě opatrně Emma.

„Jasně. Pravý americký večer v Anglii." Smála jsem se, když jsme došli k nejbližšímu bowlingu.

„Budeme hrát jen ve třech?"

„Ne, jestli ti ho nebude vadit, Nino. Připojí se k nám ještě můj bratr."

„V pohodě. Aspoň vám nebudu křenit sama."

Dělala jsem, že nevidím, ten pohled, kterým se na sebe ti dva podívali.

„Dáme si malý turnaj." Vykládal nadšeně Dori, když nám obsluha hledala ty správné velikosti bot.

„Jsem ráda, že se tak těšíš, že prohraješ." Dobírala jsem si ho, když jsme se u pultu začali pošťuchovat.

„Neměla by sis tak fandit. Emma je v tom fakt dobrá." Nedal se bráška a pyšně si přitom Emmu přitáhl k sobě. Smála se na něj, když mi dávala pusu na tvář. Překvapilo mě, že v herně bylo poloprázdno, kromě postarší party mužů ve stejných tričkách. Všichni jsme se vydali k dráze, kterou nám přidělili a pomalu se začali přezouvat do bot, abychom mohli začít hrát, jakmile přijde Emmin bratr. Obouvala jsem si boty, když mě ovanul průvan ode dveří a podle toho, jak Emma nadšeně vyskočila, bylo jasné, že přišel její bratr. Fajn. Měla bych být milá. Opakovala jsem si, když jsem se zvedla, abych se zapojila do představovacího kolečka. Podívala jsem se na Emmina bratra a zůstala překvapeně stát uprostřed pohybu. To snad není pravda. Prvotní šok rychle opadl a já se začala smát stejně jako Hiddleston, který stál naproti mně. Měl na sobě tu samou černou bundu, šedivé kalhoty a krémové tričko. Pořád dokola jsem si opakovala, že na něj nesmím civět stejně jako v té kavárně.

„Dneska na sebe mámě štěstí, co?" smál se, když se dostal až ke mně.

„Zdá se, že pokud nedojde na kafe, bude to pro všechny bezpečné." Odpověděla jsem mu se smíchem. Emma i Dori na nás zmateně koukali.

„Vy se znáte?"

„Troch. Dneska jsme se potkali v kavárně. Vylil na mě kafe."

„Ale neměli jsme možnost se představit. Jsem Tom."

„Nina. Zdá se, že dnes spolu budeme tvořit tým."

„Neboj, jsem v tom dobrý." Mrkl na mě, stejně jako předtím, když mi podával ten ubrousek, když si odešel pro svoje boty. Neměl by ses tak vychloubat. Myslela jsem si, když jsem sledovala jeho záda, ale nahlas jsem nic neříkala. Po celém večeru, kdy jsme společně několikrát vyhráli jsem se přesvědčila o opaku. Byl v tom skutečně dobrý, až tak, že bych to od něj nečekala. Bavila jsem se celý večer. S Tomem jsme vytvořili silný tým, takový, že mu Emma s Dorim příliš nestačili. Zaplatili jsme si dráhu na celý večer, a i tak nás mrzelo, když v jednu hodinu herna zavřela a museli jít. Postávali jsme všichni čtyři na chodníku a čekali na taxík, který odveze ty tři. Já to měla do hotelu kousek, a tak jsem si říkala, že to dojdu pěšky.

„Můžu tě doprovodit?" ptal se mě Tom, když se Dori s Emmou nasoukali do taxíku a my se s nimi rozloučili.

„Klidně." Pokrčila jsem rameny a pomalu se rozešla. Trvalo nám skoro polovinu cesty, než jsme se oba rozpovídali. Až před hotele jsem trochu znejistěla, protože jsem v žádné kapse nemohla najít přístupovou kartu do hotelu. Dokonce jsem na chodník vysypala celý obsah batohu, ale ani tam nebyla. Ze včera jsem věděla, že na recepci už nikdo není a neměla jsem odvahu k tomu, abych volala Jacovi nebo Harrymu. Já jsem fakt pitomá. Teď se tu budu muset toulat do rána.