17. Nevědomost

89 2 0
                                    

Rose chvíli váhala, ale pak se rychle vrátila do Dimitrijova pokoje. Sedla si na postel a skoro ihned se vnořila do Lissiny hlavy. Lissa seděla v Jevině pokoji u malého stolku a čekala až Jeva začne mluvit. Jeva se na ni, ale ani nepodívala a jen připravovala nějaký čaj nebo tak něco. Byla trochu vyděšená z nějakého neznámého důvodu jenž Rose nechápala. Jejíma očima viděla Jevu jinak viděla jí jako tajemnou a fascinující starou morojku, která měla v sobě něco okouzlujícího. Lissa zaváhala a na sucho polkla. Zhluboka se nadechla a vydechla. Moc to jejímu sebevědomí nepomohlo, ale Rose u ní pocítila tisíce pocitů a emocí, které předtím nevěnovala pozornost. Z Lissy až příliš čišel strach, naděje, provinilost, smutek, radost, starostlivost, neklid, šok a miliony jiných pocitů. "Víte to, že ano?! Víte co jsem udělala, že?! Takže je pravda, že je Rose..." začala Lissa chrlit ze sebe co jí tížilo celou dobu aniž by si to promyslela.
"Ano vím to. Viděla jsem to. Dokážeš opravdové zázraky Vasiliso, ale své otázky si nech ještě chvíli pro sebe. Nejsme sami Roza poslouchá." vydechla Jeva klidně a se dvěma šálky se k Lisse otočila. Posadila se a jeden nádherně zdobený šálek posunula k Lisse. "Vypij to Vasiliso." řekla přísně.
"Co to je?" chtěla nejdřív vědět Lissa.
"Neboj se... jen to na maximálně tři hodiny zablokuje tvé pouto s Rosemarii. Nesmí zjistit pravdu ne teď. A ne takhle musíš jí to říct sama." usmála se Jeva.
Lissa jen pokývla hlavou. "NE! Nepíj to! Mám právo to slyšet bavíte se o mně!" křičela Rose v myšlenkách uvnitř Lissiny hlavi. Lissa se napila a polkla. Rose cítila jak tekutinu poliká a pak...
Rose se vrátila do svého těla. Cítila se jakoby jí někdo kopnul přímo do hlavy. Trhla sebou a v tu chvíli ucítila, že jí někdo drží v náručí. Nemusela se přesvědčovat. Až příliš dobře věděla kdo to je.
"Rose... Konečně..." vydechl úlevou Dimitrij.
"Tvá babička mně vykopla z Lissiny hlavy." zavrčela Rose podrážděně.
"Vážně?" zeptal se překvapeně.
"Jo" procedila Rose mezi zuby.
"Chce s Lissou mluvit o samotě. Vasilisa má právo na soukromí." snažil se jí uklidnit.
"Ne když se baví o mně!" vyštěkla Rose.
"Jeva se zmínila o tobě?" zeptal se Dimitrij klidně a otočil si Rose tváří k sobě.
"Jo! A dala vypít Lisse něco co na pár hodin bude blokovat naše pouto." zavrčela.
"Rose pokud Jeva dělá něco takového musí, proto mít vážné důvody."
"Cože? Důvody?!" vytrhla se Rose z jeho obětí a vstala z postele.
"Rose uklidni se! Nebuď jako malé dítě." povzdychl ostře i bolestně zároveň.
"Já mám strach." vydechla potichu a začali se jí podlamovat nohy. Omdlela... zdálky chvíli slyšela Dimitrijův hlas, až úplně utichl.

"Rose! Rose!" uslyšela Dimitrije, který pořád vystrašeně opakoval její jméno. "No tak Rozo probuď se! Prosím miláčku tohle mi nedělej!" opakoval stále dokola a Rose ucítila jak s ní trochu zatřásl. Cítila, že leží na posteli. Pomalu otevřela oči a do očí jí uhodilo světlo. Slunce za oknem bylo stále na stejném místě jako, když ztratila vědomí takže musela být mimo jen pár vteřin nanejvíš dvě minuty. "Rose ty jsi mě vyděsila!" vydechl Dimitrij a pohladil jí po vlasech.
"Já... Co se stalo? Stála jsem a pak..." začala potichu mluvit.
"Omdlela jsi. Tohle se nemělo stát! Budu muset zajít pro Lissu, aby se na tebe podívala." vstal z postele a chtěl jít pryč, ale Rose ho rychle chytila za ruku.
"Jsem v pořádku to bylo jen od toho zablokování pouta." vydechla. "Zůstaň" dodala.
"Rose víš co říkala Oksana." vydechl Dimitrij. "Měla by tě Lissa zkontrolovat." trval si na svém.
"Je u Jevy může mě zkontrolovat i potom." usmála se Rose.
"Dobře vyhrála jsi, ale zkontroluje tě." usmál se a posadil se vedle ní. "Rose ta Moskva je past na Daškova. Pokud budeš pořád tak slabá budeš muset tu zůstat." vydechl.
"Já vím to mi došlo a pojedu, i kdyby jsi mě spoutal." odvětila klidně. "Stejně těším se, že uvidím Moskvu. Přeci by jsi mi nechtěl odepřít vidět město o kterém jsi mi vyprávěl tolik." usmála se.
"Dobře pojedeš. Bude se ti líbit." usmál se a opřel si své čelo o to její. "V pondělí musíš se mnou na plánování akce." usmál se znovu.
"Už se těším jsem ráda, že budu moci být u toho." vydechla. "Jsem trochu unavená v noci jsem moc toho nenaspala." odtáhla se a zívla.
"Půjdu za Irinou musím si s ní promluvit." zvedl se Dimitrij z postele. "Spi sladce." usmál se a políbil jí ještě na čelo.
"Dobře nebuď pryč dlouho." zašeptala a lehla si. Chvíli se dívala na dveře za kterými zmizel Dimitrij, ale pak usnula.

Rose probudila a vstala z postele. Vyšla z místnosti a uviděla Viky jak se k ní s úsměvem řítí.
"Rose! To neuhádneš co jsem dostala!" zasmála se.
"Tak povídej" zasmála se Rose.
"Pojď ke mně všechno ti v mém pokoji řeknu." usmála se Viky a za ruku táhla Rose do pokoje na opačné straně chodby. Když za nimi Viktorie zabouchla vytáhla z kapsy malou krabičku. Viky jí otevřela a v ní byl náramek, který vypadal dost draze.
"Wow... Od koho to je?" vyvalila Rose oči na krabičku.
"Od jednoho debila. Má to být omluva." zasmála se Viktorie.
"Omluva? Tak to je buď blázen a nebo ti musel dost ublížit." odvětila Rose.
"Ani ne. Spíš mě urazil." vydechla Viky s úsměvem.
"Znám ho?" zeptala se Rose.
"Možná" zakřenila se Viky. "Pojď musím pohlídat Anyu. Ekaterina musí do města a já jí to slíbila." usmála se.
"To nevadí pomůžu ti." nabídla se Rose a šla za ní.

Asi po dvouch hodinách hlídání Anyi v Dimitrijově pokoji vešel Dimitrij. Anya ho pozdravila a on nechápavě tikal očima mezi Viky a Rose.
"No konečně!" zasmála se Rose. "Tak Djadjuška (rusky to znamená strýčku) Dimitri ukaž se a pohlídej svou neteř. Já s Viktorii jdu vařit." prohlásila Rose a ukázala na Anyu.
"To tady není nikdo jiný kdo by uvařil?" zeptal se Dimitrij. "Víš že ty a kuchyně si moc nerozumíte." řekl opatrně.
"Olena je ve městě a Jeva s Lissou a Larou jsou u Oksany. Irina, Adrian, Eddie a Christian šli trénovat a Katja je ve městě taky." vysvětlila Rose.
"A navíc Rose bude dělat jen to co nedokáže zkazit." usmála se Viktorie.
"Dobře pohlídám Anyu, ale kdyby jste potřebovali pomoct zavolejte mě." usmál se na Viky a otočil se na Anyu. Posadil se k ní na zem a díval se jak si maluje.
Rose se jen usmála a zamířila za Viky.
Viky se rozhodla uvařit špagety a tak Rose zatím jen strouhala sýr a krájela rajčata.
"Rose jdi prosím do jídelny prostřít." usmála se na ní Viktorie po chvíli.
"Jasně." zvedla se Rose a přešla do jídelny. Začala prostírat, když dveřma z chodby vstoupil Dimitrij.
"Je ti už líp?" zeptal se starostlivě a přešel až k ní.
"Jsem v pořádku neboj se." zavrčela Rose.
"Stejně tě, ale večer Lissa musí zkontrolovat." řekl neústupně.
"Jo jasně teď pokud dovolíš musím prostřít." uhla mu pohledem a začala dávat příbory na stůl.
"Rose! Co se děje?" řekl naléhavě a Rose v jeho hlase zaslechla zoufalství. Otočil si jí k sobě a sebral jí z ruky příbory a rychle je položil na stůl. Byl tak rychlí, že to celé se odehrálo během pár sekund.
"Lže mi! Lissa mi lže! Něco se mnou je a ona ví co! A přesto mi to nechce říct!" zakřičela na něj Rose a v očích jí začali pálit slzy.
"Rose nic ti není ano?! Jsi v pořádku a Lissa ti určitě brzo vše vysvětlí dej tomu čas!" naléhal Dimitrij.
"Já to, ale nechápu..." vydechla potichu.
"Musíš jí věřit tak jako ona věří tobě." odvětil a pohladil jí jednou rukou po vlasech.
Rose mu hleděla do očí a vše pochopila. Měl o ní strach. Bál se o ní! Pochopila, že ale mluví pravdu.
"Věř jí a vše bude v pořádku. Věř mně!" zašeptal naléhavě a obejmul jí.
Zabořila mu obličej do hrudi a zhluboka vdechla jeho vůni. "Věřím jí... Věřím tobě." zašeptala. "Děkuju" usmála se.
"Jsi jen zmatená." pohlédl jí do očí. "Brzy budeš v pořádku Oksana chce Lissu naučit jak zbavit tebe i jí depresí. Budete v pořádku... Vy obě." usmál se na ní povzbudivě a pak jí jemně políbil na rty.
Rose k němu silně přitiskla a polibek mu oplatila, když se ozvalo zakašlání. Oba od sebe odskočili a pohlédli do dveří ve kterých stála Viky s Christianem a Adrianem.
"Lidi nemyslíte, že už to s tím ocucáváním přeháníte? Kam se hnu tam jste vy dva na sobě přilepení!" smál se Adrian. "A navíc Rose přijede ti překvápko, kterému by se to nelíbilo!" zasmál se.
"Cože?" nechápala Rose.
"Abe s Janine pozítří přijedou." vešla Lissa do místnosti.
"Cože?!" vyvalila Rose oči na Lissu.
"Jo v Moskvě nás pak budou jistit." přidal se Eddie, který přišel hned za Lissou.
"Sakra" zavrčela Rose.

VA - Východ slunce 2Donde viven las historias. Descúbrelo ahora