VA - Východ slunce 2

12. Lissino tajemství

Druhý den ráno se první vzbudila Rose. Rose se pomalu zvedla a vzala na sebe župan, který visel ve skříni. Potichu, aby jí Dimitrij neslyšel otevřela dveře a vyšla na chodbu. Těsně vedle ní proběhl malý chlapec, kterému muselo být maximálně šest s malou holčičkou, které byly tak čtyři roky. Chlapec se pak, ale zastavil a vyvalil na Rose oči. "Ty jsi teta Rose?" zeptal se špatnou angličtinou. Rose překvapilo, že už tak malí umí anglicky.
"Ano" odpověděla zmateně.
"Pavle! Anyo!" Uslyšela Rose Ekaterinu jak pak něco ještě rusky nadává.
"Rose!" vydechla Katja překvapeně. "Omlouvám se jestli tě vzbudili." začala Katja.
"Ne, já se vzbudila sama." řekla Rose. "Čí to jsou děti?" zeptala se zmateně.
"Pavel je syn Iriny ta má ještě druhého dvouletého syna, ale toho vzala sebou a Anna je moje dcera." usmála se Katja.
Rose překvapeně zamrkala a usmála se. "Jaká je vůbec Irina?" zeptala se Rose a Katerině zmrzl úsměv na tváři.
"Je hodná a přátelská, ale k lidem které nezná je podezíravá a občas i až příliš ostrá." začala opatrně. "Pojď jdeme dolu. Dimitrij asi bude zuřit až zjistí, že jsi vyšla z pokoje." zasmála se Katerina. Pomohla Rose sejít schody a prošli do kuchyně. Obě děti je následovali. "Anushko" usmála se na svou dceru a pak jí něco řekla a ukázala na Rose. Anya se usmála a odtáhla Pavla za ruku někam chodbou.
Rose to děvčátko přišlo roztomilé a tak když jí Anya zamávala Rose se usmála a zamávání oplatila. "Máš roztomilou dceru. Kolik jí je?" pohlédla na Katju.
"Pět. Popravdě mě překvapuje, že se jí líbíš. K lidem které nezná se chová stydlivě. Překvapuje mě jak se k tobě chová. Ikdyž je to možná tím, že zbožňuje Dimitrije. Když tě sem přinesl a Oksana tě ošetřila celou dobu byl u tebe. Anushka za ním sama šla a dělala mu asi tři hodiny společnost. Dimitrij říkal, že se ho celou dobu na tebe ptala a říkala, že vypadáš jako princezna z pohádek." zasmála se Katerina. "Dimitrij jí o tobě povídal. Anya odešla až když jí poprosil, aby šla za babičkou Jevou."
Rose se usmála a vzpoměla si na Vikynu reakci na Tašu. "Katjo můžu se tě na něco zeptat?" pohlédla jí Rose do očí a Katerina jen pokývla. "Když jsme byli u dvora a seznámila jsem se s Viky všimla jsem si, že Viktorie nemá s Tašou Ozerovou zrovna hvězdné vztahy." začala Rose.
Katarina se zarazila a prudce se nadechla. "Natašu Ozerovou nenávidí... my všichni až na Irinu jí nemáme rády. Viky je k ní, ale cítí asi nejvíce nenávist. Neboj se na Christiana nebude mít naše nepřátelství k Taše Ozerové žádný vliv." řekla Katarina s ledovým výrazem ve tváři.
"Ale proč?" vyhrkla Rose zmateně.
"Na to by ses možná měla zeptat Dimitrije a ne mě. Mohu ti říct jen tolik, že Nataša Ozerová není v naší rodině vítána." řekla a pak se usmála. "No teď bych chtěla vědět zas něco já. Vita říkala, že Dimitrij byl tvůj učitel, když jste se do sebe zamilovali."
"Ano, to byl." zasmála se Rose. Už pro Rose bylo strhující říkat jak se seznámili pořád dokola různým lidem.

Asi po hodině přišli do kuchyně i Lara s Viky. Chvíli si povídali a Rose jim odpovídala na otázky, když se vřítil do kuchyně rozčílený Dimitrij.
"Rose! Máš být v posteli!" řekl hned ve dveřích.
"Neboj se Katja mi pohla sejít schody a navíc jsem se nudila. Je mi už dobře." bránila se Rose.
"Stejně dneska, ale zůstaneš v posteli. Jestli ti bude dobře i večer klidně můžeš s holkama mluvit, ale až večer tě pustím dolu." řekl klidně, ale neústupně.
"Dobře vzdávám se už jdu. Čau holky prosím až se vzbudí Lissa řekněte jí, že jsem uvězněna v pokoji mezi čtyřmi stěnami." zvedla se a odešla z kuchyně u schodů jí, ale zas chytil Dimitrij do náruče a odnesl jí až do pokoje i přes Rosino protestování.
Rose ho nakonec přemluvila a převlékla se, alespoň do normálního oblečení. Pak si ale zas lehla.
"Rose nezlob se, ale musíš to vydržet. Nechci, aby kvůli tomu, že se přetahuješ se ti něco stalo." řekl a posadil se na postel vedla ní. Rose na něj pohlédla a usmála se.
"Je to jako sen." zašeptala. "Já vím, že to nemyslíš zle. Promiň..." vydechla
Dimitrij se jen usmál a zadíval se na ní. "Víš co pokud do večera vydržíš v posteli něco ti ukážu a můžeš mi věřit, že se ti to bude líbit." vstal z postele a vytáhl ze skříně jeden z jeho oblíbených westernových románů. Přešel zpět k posteli, ale pořád stál.
"Fajn..." vydechla Rose. "Ty ale budeš do večera v posteli taky." zasmála se a posadila se. Natáhla se po něm a za tričko ho stáhla zpátky do postele. Přitiskla své rty na jeho a políbila ho.
Dimitrij jí polibek dlouho oplácel, ale pak to byl on kdo se odtáhnul. "Dobře"vydechl a lehl si.
Rose se k němu přitulila a usmála se. "Nevadí, že chvíli budu ještě spat?" zívla.
"Ne" vydechl Dimitrij a sledoval jak Rose usíná.

Odpoledne Rose s Dimitrijem ležela pořád v posteli a smála se. Ukazoval jí fotky jeho a rodiny když byl dítě. Rose z toho měla mírně řečeno druhé vánoce a skoro pořád se dusila smíchy. "To si děláš srandu?" zasmála se zase a ukázala na fotku kde Dimitrijovi bylo asi 6 a sestry ho navlékali do šatů.
"Ne, Irina a její kamarádky byli strašné masochistky!" zasmál se a otočil pár dalších stránek.
Po chvíli se ozvalo klepání. "Dále" zvolala Rose a Dimitrij zavřel album.
Do pokoje vešla Lissa. "Ahoj Rose. Je ti už dobře?" usmála se Liss opatrně.
"Jasně!" usmála se Rose.
Dimitrij se zvedl z postele. "Nechám vás si promluvit. Stejně musím zajít za babičkou Jevou." usmál se a odešel.
Lissa se posadila k Rose na postel.
"Něco tě trápí!" vyhrkla Rose. Pocity které z Lissy začali vyzařovat byli jako ledová sprcha.
"Nic to není Rose... Víš chtěla jsem se tě jen zeptat jak ti je a jestli ti není třeba špatně." lhala Lissa.
Rose si jí přeměřila pohledem. Lissa jí lhala a Rose nechápala proč. Proto se rozhodla to neřešit a vytáhnout to z ní nenápadně. "Proč by mi mělo být špatně?" nechápala.
"Jen tak" odpověděla Lissa až moc rychle.
"Aha..."vydechla Rose.
"Bereš ty prášky na spaní?" vyzvídala Liss.
"Jo každý den. Proč?"
"Jen tak. Až ti začnou docházet tak řekni."
"Jo jasně." zadívala se Rose Lisse do očí. "Lisso vážně mi nechceš něco říct? Něco mi tajíš a já nechápu proč." naléhala Rose.
"Rose musíš mi věřit. Dozvíš se to až bude pravý čas." řekla Lissa vážně. "Navíc si tím nejsem jistá." dodala.
"Nechápu! Čím si nejsi jistá?"
"Prosím věř mi!" škemrala Lissa.
"Dobře" vydechla Rose.
"Slyšela jsem, že večer půjdeš ven. Chceš pomoc s výběrem oblečení?" usmála se Lissa šibalsky.
"Co víš?" vyzvídala Rose.
"No skoro nic jen to, že by ses měla dobře obléct. Šaty určitě ne to by Dimitrij poznal, že něco víš." uvažovala Lissa nahlas. "Už vím!" vyhrkla a přeběhla ke skříni. Chvíli se v ní přehrabovala a pak vytáhla tmavě modré džíny. Hodila je po Rose a řekla ať si je obleče. Pak jí podala ještě černé tílko s flitrovím potiskem a starou černou koženou Rosinu bundu. Když se Rose oblékla Lissa si jí ještě přeměřila pohledem a pak se usmála. "Vypadáš úžasně! Jako by jsi byla nějaká celebrita." chválila svou kamarádku Lissa.
"Není to přehnané?" ptala se Rose.
"Vůbec jen chci, aby jsi měla fajn večer." vyštěkla Lissa na obranu svého díla. "Už půjdu Rose. Hlavně moc neponocujte! Zítra má přijít Oksana." ušklíbla se Lissa. "Za chvíli se začne stmívat takže Dimitrij pro tebe do půl hodiny příjde." pak se jen rozloučili a Lissa odešla do svého pokoje za Christianem.

Lissa měla pravdu přesně za 30 minut se ve dveřích objevil Dimitrij a jen zíral na Rose.
Rose se jen usmála a vstala z postele. "Můžeme jít?" zeptala se Rose s úsměvem a přešla ke dveřím.
"Ne" řekl prostě Dimitrij a přitáhl si jí k sobě. Přitiskl své rty na ty její a hladově jí políbil.
Rose se k němu přilepila a polibek mu oplácela i s úrokama do té doby dokud se neozvalo tiché klepání. Dimitrij se od Rose pomalu odtáhl a otevřel dveře do místnosti vešla malá Anna.
"Anyo" usmál se a pak jí něco rusky říkal.
Anna celou dobu upírala oči k Rose a stydlivě se usmívala. Něco Dimitrijovi potichu říkala. Dimitrij jí zvedl k sobě do náručí a posadil si jí na ruku. Přešel s Anyou k Rose a usmál se. Dimitrij dívence něco pošeptal a ona jen kývla.
"Ahoj teto Rose. Já jsem Anya." usmála se Anna.
Rose šokovaně na malou pohlédla a usmála se. "Těší mě Anyo." pohlédla na Annu a pak na Dimitrije.
Dimitrij pobaveně sledoval Rose. "Celý den všechny otravovala, aby jí naučili něco anglicky." zasmál se.
Rose nevěděla co dělat moc často děti neviděla a už vůbec s nimi nemluvila. Teď na ní, ale Anya upírala své tmavé velké hnědé oči a podél tvářiček se jí kroutili světlé prameny vlasů. Rose přešla k Dimitrijovi a Anye blíž a pohladila děvčátko po světlých vlasech. "Slyšela jsem, že si strýčkovi Dimitrijovi dělala společnost, když mi nebylo dobře. Děkuju, že jsi ho nenechala samotného." usmála se na ní Rose.
Dimitrij Anye přeložil co Rose říkala a pak mu dívenka něco zašeptala do ucha. "Anushka říká, že jsi krásná. Říká, že se o mě ráda postarala a je ráda, že má novou tetu." tlumočil Dimitrij s úsměvem.
Rose to překvapilo. "Fajn už jsem teta!" zasmála se v duchu. "Řekni jí, že je taky moc hezká." pousmála se Rose.
Holčička něco Dimitrijovi říkala a Dimitrij se rozesmál.
"Co říká?" ptala se Rose se zájmem. Takhle se smát Dimitrije moc často neviděla.
"Říká, že babička Jeva jí říkala, že příjdeš. Anya se ptá jestli by jsi zítra se mnou a s ní nešla ven, že ti chce ukázat naše tajemství." smál se.
"Tajemství?" zajímala se Rose.
"Před rokem když jsem přijel na krátkou návštěvu a Anya měla 4. narozeniny ukázal jsem jí jeskyni kousek za Baiou." vysvětlil Dimitrij.
"Půjdu ráda." usmála se Rose. Dimitrij něco Anye řekl a postavil jí zpět na zem. Anya ještě Rose zamávala a pak někam utekla. "Je roztomilá." usmála se Rose na Dimitrije.
"Jo to je." usmál se. "Tak pojď" vzal jí za ruku a vedl jí domem až ke dveřím. Otevřel je a vyšel s Rose ven. Chvíli šli Baiou a Dimitrij jí ukazoval, kde co je. Nikoho nepotkali dokud neušli aspoň půl kilometru. Pak se naproti nim objevila dívka která musela být stará asi jako Viky. "Belikove! Slyšela jsem, že ses vrátil domů." usmála se dívka a přiblížila se k Dimitrijovi a Rose blíž. Stmívalo se, ale Rose stejně poznala, že má dívka blond vlasy a je dhampýrka.
"Čau Valerye..." vydechl a pohlédl na Rose, které se dívka vůbec nelíbila. "Rose tohle je Valerye. Valerye tohle je má přítelkyně Rose." řekl a slovo 'přítelkyně' pořádně zdůraznil.
Rose se spokojeně usmála a pohlédla na Valeryi.
"Těší mě." vykoktala Valerye a pak něco rychle rusky vykoktala a zmizela.
"Uměla anglicky." vydechla Rose.
"Jo většina mladých lidí se naučila mluvit anglicky. Pojď něco ti ukážu." řekl a šli dál.