10. Idilka

95 3 0
                                    

o šest dní později:


Rose pomalu otevřela oči a automaticky levou ruku vystřelila na prázdné místo vedle sebe. Rychle sebou trhla a posadila se. Rozhlédla se a dívala se po Dimitrijovi. Nikde ho neviděla, ale slyšela zvuk tekoucí vody. Za posledních pár dní ho viděla málo, a když už ho viděla bylo to za přítomnosti ostatních strážců nebo, když se vrátil pozdě v noci domů. Začala být podrážděná z toho, že se ho za posledních skoro sedm dnů nedotkla a ani ho nepolíbila. Byla s ním jen v noci a to jen na pár hodin a on přišel nebo odešel vždy když spala. Měla strašný hlad večer nevečeřela, protože s Lissou do 1 hodiny ráno balila do Baii. "Dnes odjíždíme!" zaskučela Rose v duchu. Chtěla vylézt z postele, ale jakmile se postavila a pohlédla na hodiny zase se vrátila do postele. Bylo teprve 6 ráno, ale ona byla odpočatá jako by spala místo 5 hodin minimálně týden. Jen tak ležela na dece s hlavou v polštářích, když se otevřeli dveře. Dimitrij vylezl z koupelny v teplácích od pyžama a Rose došlo, že teprve před chvílí se vrátil. Většinou byla na všech sešlostech kde se plánovala akce v Baie, ale strážci se vždy učástnili jen když nebyli potřeba jinde a to ona musela s Lissou se postarat o nudné záležitosti rady Royal.
Dimitrij pohlédl na Rose, která se zrovna postavila a obdařil jí jedním z jeho polovičních úsměvů. "Promiň nechtěl jsem tě vzbudit." řekl po tichu.
"To nic stejně se mi nechtělo spát." zašeptala. Cítila se jako by jí někdo dusil a Dimitrij byl kyslík. Usmála se a přešla až k němu. "Chyběl jsi mi. Neviděla jsem tě už dva dny." zamračila se a potlačovala chtíč.
Přitáhl si jí k sobě a pohladil jí po tváři. Jednou rukou jí držel kolem pasu těsně u sebe a druhou jí nadzvedl bradu, aby jí viděl do očí. "Věř mi né tolik jako ty mě." vydechl a hladově jí políbil.
Rose radostně věla rukou Dimitrijovi do vlasů a oplácela mu polibek. Když se později odtáhnul oba zrychleně dýchali, ale stále se jeden druhého dotýkali. Rose si hlavu opřela Dimitrijovi o hruď a užívala si pocit jeho blízkosti.
"Rozo, Rozo... Měli by jsme si lehnout." usmál se.
"Já vím" zašeptala.
Dimitrij jí vzal do náruče a odnesl jí do postele, kde si vedle ní lehnul a nechal jí, aby si na něj položila zas hlavu. Obejmul jí kolem ramen a zasmál se. "Před asi hodinou mi volala Viky." vydechl a vzal do ruky Rosinu ruku, která ležela na jeho břiše. Lehce jí políbil na zápěstí a pak na konečky prstů.
Rose se zasmála a přetočila se na břicho. "Co říkala?" zeptala se a pozorovala Dimitrije, který si pohrával s její rukou.
"Říkala, že jsou volné jen dva pokoje pro hosty. Takže budeme ubytovaní vždy po dvouch." usmál se, ale Rose to nechápala.
"Je nás, ale šest a ostatní strážci budou někde poblíž." namítla.
"Dva pokoje pro hosty." zdůraznil Dimitrij a pobaveně jí sledoval. "Já mám svůj pokoj."
"Lissa bude chtít mít pokoj s Christianem takže to znamená, že..." usmála se.
"To znamená, že máme pokoj pro sebe." dokončil za ní.
"Ví o mně tvá rodina?" ptala se a posadila se.
"Vita neudrží jazyk za zuby" zasmál se pobaveně. "Nejspíš si o tobě vypráví celá Baia." posadil se a vzal její ruku mezi své dlaně.
"Aha..." vydechla Rose. Hleděla na Dimitrijovi ruce, které byly jako dva ohně.
"Co se děje Rose?" zeptal se Dimitrij vážně a posunul se tak, aby seděl těsně vedle ní. Objal jí kolem ramen a přehodil přes ně deku.
"Nic mi není." usmála se. "Jen jsem se zamyslela. Když jsem s tebou takhle cítím v sobě až velký mír a štěstí." přiznala a posadila se vedle něj na posteli.
"Taky to tak cítím." zacukali mu koutky.
Rose se od něj nechala přitáhnout a posadila se mu na klín. Cítila jak jí něžně odhrnul vlasy z krku a políbil jí tam. Rose si povzdychla a zasmála se. "Doufám, že v Baie budeme víc spolu než tady." usmála se a pohlédla mu do očí.
"To budeme ve dne, v noci! Nezbavíš se mě! Navíc ještě jednu věc bys měla vědět." zasmál se.
"Jakou?" pohlédla na něj překvapeně.
"Mám zvukotěsný pokoj stejně jako v tom hotelu." usmál se a vjel jí jednou rukou pod spodní lem její noční košile.
Rose cítila jeho ruku na vnější straně stehna a projel jí elektrický výboj. Natáhla se k němu a přitiskla své rty na ty jeho ve vášnivém polibku. Dimitrij ji prudce povalil do peřin až zavrzala jejich obrovská postel.
"Možná v Baie budete mít zvukotěsný pokoj, ale tady všichni máme uši v pořádku." zakřičel Adrian před dveřmi.
"Adriane?!" zařvala Rose zmateně.
"Máte jít dolu na snídani. Máte sebou hodit Lissa jde pak s Christianem na soukromí rozhovor a později i oběd s královnou." zasmál se. "Jo a Belikove nemyslíš, že je neslušné objíždět Rose kdykoliv je příležitost?" zařval ještě a Rose s Dimitrijem slyšeli vrzání schodů.
"Já ho zabiju!" zašeptal Dimitrij tak, že ho Rose sotva slyšela.
Rose z něj slezla a začala hledat něco na sebe. Vzala si, ale jen spodní prádlo a pak si oblékla Dimitrijovu košili. Byla jí dlouhá asi do poloviny stehen a její bělost zvýrazňovala Rosinu mandlovou pokožku. "Myslím, že takhle nám Adrian zaplatí za to, že nás vyrušil." zašklebila se Rose a sledovala Dimitrije, který zrovna vstal z postele a zamířil k ní.
Sklonil hlavu a políbil jí tak vášnivě, že když jí vjel rukou do vlasů Rose začala ztrácet rovnováhu. Vzal jí do náruče a odnesl jí na gauč, kde jí nechal ležet a uděl gesto, aby tak zůstala. Oblékl si na sebe černý nátělník a nechal si na sobě kalhoty od pyžama.
"Co ti je?!" nechápala Rose a skočila mu do cesty, aby nešel do koupelny. Zadíval se jí do očí a ona v nich uviděl oheň. Zuřil a když se na ní díval viděla mu v očích stejný chtíč jaký spaloval jí. "Máš problémi se sebeovládáním?" spíš to konstatovala než se ptala. "Neboj se jsi normální."zašeptala potichu a pohladila ho po tváři. "Jen žárlíš taky jsi jen člověk."
"Rose" vydechl a políbil jí. Byl to jemný a celkem krátký polibek.
"Pojď jdeme se nasnídat." usmála se. "Slyšel si ne? Budou u královny takže budeme sami. Slíbila jsem ti dárek, když jsi byl Strigoj vzpomínáš?" usmála se.
"Dobře" vydechl a nechal se Rose táhnout na chodbu. Před schodištěm jí, ale ještě zastavil a naposledy jí políbil. "Ta košile ti sluší víc než mě víš to?" pobaveně jí sledoval a pohledem sledoval černé ramínko její podprsenky, které trochu vykukovalo z poza límce košile.
"To nevím, ale líbí se mi tohle." znovu ho políbila a pak ho táhla za ruku ze schodiště.
"Rose neblbni!"zasmál se Dimitrij a pod schody se oba zarazili. Všichni v obýváku na ně zaraženě koukali. Adrian a Eddie trochu zmateně těkali mezi sebou očima. Lissa se, ale jen usmála a prohlásila, že už můžou všichni jít do jídelny na snídani. Dimitrij probodl pohledem Adriana, který zíral na Rosiny nohy.
Rose si toho všimla a zasmála se. "Lisso jdu ti pomoct s talíři." řekla a šla za Lissou do kuchyně.
Jakmile vešli do kuchyně Lissa se s úsměvem otočila na Rose. "Vypadá to, že někdo se před snídaní dobře bavil." zasmála se Lissa.
"Velice dobře bavil... teda do té doby než nás Adrian vyrušil." zasmála se Rose.
"No budete mít času ještě dost." zakřenila se Lissa. "Teda, ale musím uznat, že záříš jak už dlouho ne." usmála se Liss.
"Nevím proč, ale cítím se tak zvláštně tak šťastně..." začala Rose.
"Vážně?!" zmrzl Lisse úsměv na rtech.
"Co se děje Lisso? Víš něco co já ne?" zamračila se Rose.
"Né, já jen..." začala se vymlouvat Lissa.
"Lisso teď lžeš cítím to." zvážněla Rose.
"To nic Rose. Vážně řeknu ti to později." pokusila se o úsměv Lissa.
"Dobře..." vydechla Rose a pomohla Lisse odnést talíře do jídelny. "Christian se nějak s tou snídaní dnes překonal." ukázala na talíře, když je položila na stůl.
"Jasně zlato dnes, totiž Lissa měla po ránu chuť na palačinky tak proč jí je odepřít?" vešel do místnosti Chris a posadil se. Dimitrij si sedl vedle Rose a Rose si k němu trochu blíž přisunula židli. Opřel se o něj trochu a zasmála se. "Jo Lissa mi asi čte myšlenky." prohlásila.

Po snídani všichni usedli zase v obýváku. Dimitrij se posadil na pohovku a Rose se mu posadila na klín. Trochu překvapeně na ní pohlédl, ale ona se jen usmála. Normálně se všichni bavili dokud Rose neřekla, že se de převléct. Dimitrij po pár minutách se na to taky vymluvil a šel nahoru. Když vešel do pokoje našel Rose hrabat se ve skříni.
Rose prudce trhla hlavou a pohlédla na Dimitrije. "Díky bohu!" usmála se a skočila mu kolem krku. Políbila ho a trochu neochotně se ho pustila.
"Co to děláš?" zeptal se jí a ukázal na skříň.
"Balím a oblíkám se." zasmála se.
"Moc si toho nebal v Baie toho moc potřebovat nebudeš." na půl se usmál a začal jí rozepínat jeho košili. "To budu potřebovat já." stáhnul jí košili. "Navíc bez té košile vypadáš ještě líp" řekl vážně a přitáhl si jí za boky blíž.
"Vážně?" zasmála se a lehce se rty dotkla jeho tváře.
"Co takhle si jít zatrénovat? Necvičila jsi už dlouho." odtáhl se od ní a začal se převlíkat.
"Jo to zní dobře." řekla a taky se oblékla.

Tělocvična u královského dvora vypadala dost podobně jako na Akademii, ale byla větší. Byla prázdná a tak se to tam Rose líbilo víc. "Tak co soudruhu co mě naučíš dneska?" zavtipkovala Rose.
"Už nejsem tvůj učitel." zasmál se.
"Stejně toho, ale umíš víc než já Soudruhu." prohlásila Rose vážně.
"Co tě naučili na akademii po mém odchodu?" zeptal se a v jeho hlase zaznělo pobavení.
"Nic jen jsme opakovali." oznámila Rose. Dimitrij jí pokynul, aby šla za ním na žíněnky. Ukázal jí pár nových úderů a pak jí pokynul, aby ho praštila. "Nic víc?" zeptala se zklamaně.
"Jen to zkus. Za dobu co jsem byl Strigoj jsem se naučil pár triků." řekl pobaveně.
Rose se ho snažila několikrát uhodit, ale on jí vždy odrazil. "Jak to děláš?" vydechla a snažila se ho praštit do břicha. Chytil jí za zápěstí a přitisknul jí ke stěně.
"Moc snadno se rozptyluješ. Snaž se soustředit. Bojuješ skoro jako když jsem tě poprvé učil na tréninku." pobaveně jí sledoval a tlačil jí ke stěně.
Rose se k němu hlavou naklonila a jemně ho políbila, pak ho ale prudce odstrčila a kopla ho do břicha až Dimitrij zavrávoral. "Nejsem jediná kdo se nechá snadno rozptýlit." zasmála se.
Chvíli se prali, když se Dimitrijovi podařilo podrazit Rose nohy a přimáčknout jí na žíněnku.
"Znovu" usmál se a zvedl se. Pomohl jí postavit se a zas se dali do boje.
Strávili tak asi další hodinu, když Dimitrij chytil Rose rukou, kterou ho chtěla udeřit a přitáhl si jí k sobě. Políbil jí a vjel jí jednou rukou do vlasů. Oba už byli zpocení a udýchaní. Když se od sebe odtrhli. Rose ho chytla za ruku kterou jí držel zápěstí a propletla své prsty s těmi jeho. "Tohle znamená, že je po tréninku?" zasmála se.
"Ano... měli by jsme jít za chvíli bude čas oběda." usmál se a zamířil k ní k dveřím tělocvičny.
"No možná jsem ti měla něco přiznat už dávno. Snad mě kvůli tomu nezavrhneš." začala opatrně Rose, když vyšli z tělocvičny. Při mluvení jí, ale trochu cukali koutky.
"Co pak Rose?"pohlédl na ní Dimitrij. "Víš, že tě nazavrhnu kvůli ničemu na světě." usmál se na ní povzbudivě.
Rose se zadívala do země a trochu se hořce zasmála. "Co se týče vaření na to je odborník Lissa. Já totiž jsem schopná připálit i vodu." hořce se uchechtla a dívala se na své nohy jak jdou po cestě. Najednou jí, ale pod nohama zmizela zem a Rose se ocitla v Dimitrijově náruči.
Dimitrij se zasmál a šel dál. Pořád nesl Rose a hleděl na ní. "Rose pro mě není hlavní to, že neumíš vařit! Pro mě jsi hlavní ty a navíc Christian nám nechal v lednici kuře." zasmál se a postavil jí na zem.
Rose se zasmála a přešla k dveřím jejich domku. Odemkla a vešla dovnitř. "Pojď chci ti ukázat ten dárek." usmála se a vyběhla schody nahoru.
V pokoji otevřela skříň a z ní vyndala malou cestovku. Pak z ní vytáhla Dimitrijův dlouhý kabát a podala mu ho.
"Kde jsi ho našla?" pohlédl na ní překvapeně.
"Zapomněl jsi ho v chatce a tam jsem ho našla já. Nemohla jsem ho nechat vyhodit nebo poslat tvé rodině." usmála se Rose.
Dimitrij k ní udělal dva kroky a tím překonal vzdálenost mezi nimi. Přitiskl své rty na její a vášnivě jí políbil. "Děkuju Rozo..." vydechl když se od sebe odtrhli.

Rose s Dimitrijem se naobědvali a pak se dívali na televizi. Dimitrij si četl zas svou westernovou knížku a film ignoroval. Po půl hodině se Rose zvedla a šla do koupelny. Když se vrátila hodila po Dimitrijovi svoje tričko a zasmála se. Dimitrij zaklapl knížku a tázavě se na ní podíval.
"Neviděl jsi někde moje černé tílko?" zeptala se a začala se přehrabovat v šuplících.
"Bude v prádle měla jsi ho na sobě před třemi dny vzpomínáš?" prohlásil znuděně. Zvedl se z pohovky a přešel ke skříni.
"A co si mám podle tebe obléct? Za čtyři hodiny musíme odletět." zavrčela Rose.
"Tohle" hodil po ní igelitku s nějakým oblečením.
Rose otevřela igelitku a vytáhla z ní úplně nové oblečení. Bylo v ní rudě červené sportovní tílko s širšími ramínky, tmavé volnější džíny a černá mikina. Byla to přesně její velikost. "Kdy jsi to koupil?" zeptala se.
"Asi před týdnem. Myslel jsem, že by se ti hodilo něco sportovnějšího než ty elegantní modely od Lissy." prohlásil a zas se uvelebil na pohovce. Otevřel si zas román a začal si číst.
"Děkuju..." zašeptala Rose dotčeně a hleděla na knihu v jeho ruce. Pak naštvaně se šla převléct, když se vrátila lehla si do postele a uraženě se začetla do legendy o úplně prvním zázračném dítěti.
"Rozo, Rozo..." povzdechl si Dimitrij a zaklapl knížku. Přešel k posteli a zaklapl notebook. Lehl si vedle Rose a obejmul jí. "Tak fajn co všechno budeš v Baie chtít dělat?" zasmál se.

VA - Východ slunce 2Waar verhalen tot leven komen. Ontdek het nu