Eleanor Volturiová

II.

Konečně ráno. Moc dobře jsem se teda nevyspala. Oblékla jsem se. Šla jsem se na snídat a pak jsem šla do koupelny počesat a vyčistit zuby.

Vyrazila jsem se Sebastianem do školy. Bohužel nechodíme do stejné školy. Já chodím do školy kde se učím lékařství a on do školy, kde se zachází se zbraněmi. Více o ní nevím. Zbraně jsem nikdy neměla ráda, tak jsem se o tu školu nezajímala. Pak máme ve městě ještě jednu školu a to krejčovskou. Tam jsem nikdy jít nechtěla. Máma mě vždycky nutila šít. Né že bych neuměla šít jen mě to nebaví. Navíc jsem vždy chtěla pomáhat druhým. Což tomu teď asi bude konec, když budu celý svůj život zabíjet.

Když jsem došla do třídy spolužáci byli mým vzhledem trošku překvapení. Klukům se to asi moc nelíbilo. Byla jsem hezká dívka. Někteří říkali, že jsem krásná jako anděl. Spousta chlapců ze školy se mnou chtělo chodit. Já jsem je pokaždé slušně odmítla. Měla jsem tušení, že jim to namluvili jejich rodiče protože má rodina byla velmi bohatá. Byli jsme vlastníky několika obchodů.

Když jsem se vrátila ze školy. Sebastian už na mě čekal. Každý den jsme museli dvě hodiny cvičit s mečem a aspoň jednu hodinu běhat. Běhavali jsme vždy v lese. Stejně jako dnes. ,,Tak co dáme si závod k jezeru?" ,,Klidně Eleanor ale stejně tě zase porazím." ,,To se ještě uvidí." A začala jsem utíkat ještě rychleji. Snažila jsem se ještě zrychlit. Ohlédla jsem se a Sebastiana jsem neviděla. Otáčela jsem se zpátky a narazila jsem do něčeho měkkého co příšerně páchlo. Spadla jsem na zadek. Podívala jsem se před sebe a uviděla jsem velkého vlka. ,,Ty musíš být vlkodlak." Řekla jsem a vlk přikývl. ,,Tak to odsud musíš hned zmizet. Poběží tudy můj bratranec a ten tě bude chtít zabít." Vlk znovu přikývl a rychle utíkal. Já jsem se zvedla a také jsem utíkala.

Už jsem byla u jezera. Čekala jsem tady pět minut. Na kraji lesa jsem zahlédla Sebastiana. ,,Kde jsi tak dlouho bratránku?" Usmála jsem se na něj. ,,Co ti proboha ve škole udělali? To ti dali do břicha další plíce?" ,,Vtipné Sebastiane. Pojď poběžíme domů." ,,Snad pomaleji." ,,Ano."

Pomalu jsme doběhli domů. Tak a jde se na meče.  Na trénování jsme měli staré meče. Ze začátku vedl Sebastian, ale pak jsem se do toho pořádně vložila a porazila jsem ho v každém našem souboji. ,,To ti dali ruce nějakého zápasníka?" Zasmál se Sebastian.

Tak to pokračovalo další měsíce. Vyhledávání, vyptávání a zabíjení upírů. Většina opakovala, že si pro mě příjdou a jak jsem mu podobná. Pořád jsem netušila koho myslí.

Jednou jsme měli štěstí. Byli dva. ,,Ve Volteře." ,,Konečně. Po tolika měsících." řekl. ,,O tobě se tam dost mluví krásko." ,,To by stačilo!" Sebastian ho probodl. Druhý utekl.

Před měsícem
Demetri

,,Co tu chceš?" ,,Přišel jsem o něčem informovat Volturiovi." ,,Tak tedy pojď za mnou." Zavedl jsem ho do hlavního sálu. ,,Demetri koho nám sem přivádíš?" Zeptal se Aro. ,,Mí drazí vládcové ve městě jménem Certadlo které se nachází jen kousek odsud je skupina lovců. Je jich pouze pět. Tři jsou již starší. A pak je tam chlapec a dívka. Ta dívka je velice zajímavá. Je nesmírně krásná, ale také je silnější než ostatní lidé a je také rychlejší." ,,Přístup blíže příteli." Řekl mu Aro. Upír přišel k Arovi a podal mu ruku. ,,To by měla být členka mojí gardy." ,,Demetri přivedeš jí sem." ,,To nebude muset chtějí na vás zaútočit." ,,Děkuji ti za informace příteli. Teď můžeš jít." Upír odešel. ,,Tak to máš o práci méně Demetri." Aspoň nebudu muset někam jít. ,,Jak příjdou všechny zabíjte až na ni." Všichni v místnosti přikívli.

Současnost
Eleanor

Dneska jedeme do Volteri. Konečně nastal den kdy porazíme Volturiovi. Nesmírně jsem se na tento den těšila. U lovců se my dostalo velkého uznání. Většinou říkali: ,,Tak mladá a už pro nás tolik udělala." Rodina na mě byla hrdá. Sebastian trošku méně kvůli tomu, že všichni chválili mě, ale na něj se skoro nikdo nepodíval. Lidé si říkali, když já jsem tak úspěšná tak proč není i on. Bylo mi ho trochu líto.