VA-Osudové setkání

Osudové setkání 27

"Odvedeme je do ředitelny a ředitelka je za tu šikanu potrestá. Ty pak půjdeš do tělocvičny a vybiješ vztek, ano?""Dimitri...""Ano?""Nemysli si, že máš vyhráno. Dostanu je. I kdyby to byla poslední věc, co udělám. Mučili ji. Žádná šikana, ale mučení. Zaplatí, donutím je zaplatit."Přešla k sedícím morojům, kteří dělali, že tam nejsou a do nejbližšího kopla."Slyšeli jste?! Vstávat a pochodem vchod! Dělejte než si to rozmyslím a poházím vaše vnitřnosti po celém lese! Kirová na vás čeká! Krok vedle a dostanete ránu!"Kopala do nich, tak dlouho dokud se nezvedli a strkala je směrem k ředitelně. "Teď dostanete, co vám patří, sráči."Vysvětlování netrvalo, tak dlouho. Jen, co ředitelka uslyšela, co se stalo, tak je potrestala. Tvrději než Rose čekala, protože si všiml, jak povytáhla obočí a upřeně sledovala ředitelku, která na nebohou šestici křičedla víc než, kdy viděl."Na nás křičíte? A co, Hathawayová? Napadla moroje!""Měla vám dát víc! Uvědomujete si vůbec, co jste skoro způsobili?! Hrát si s magií v blízkosti magické bariéry, která nás všechny chrání před strigoji?! Co jste si sakra mysleli?! Chcete nás všechny zabít?! Urgentně jsem povolala lidi, co to napraví a zesílila jsem stráže do té doby a vy se modlete, aby se nikomu z nich nic nestalo, protože vás jinak osobně nechám povědět jejich rodinám, kdo že může za jejich smrt. Buďte rádi, že jsem vás nevyrazila a buďte si jistí, že o tom informuju vaše rodiny! Do konce studia žádné mimoškolní aktivity, máte domácí vězení. Odpykáte si prospěšné práce v kartotéce, kde budete přepisovat stará hlášení, aby jste si vážili práce vašich dhampířích ochránců. Pokud použijete magii mimo vyučování, na cokoliv vás napadne, bez váhání vás vyloučím jako odstrašující příklad. Rozuměli jste mi všichni?"Ozvalo se souhlasné zamručení, ale nikdo se neodvážil ředitelce pohlédnout do očí."Pokud se jen přiblížíte k princezně Dragomirové nechám její budoucí strážkyni, slečnu Rosemarie Mazur-Hathawayovou, aby s vámi udělala cokoliv, co uzná za vhodné. Rozumíme si?""Ano.""Dobře a teď můžete informovat vaše spolužáky, že jakékoliv použití magie mimo vyučovací hodiny magie se bude trestat podmínečným vyloučením. Určitě vám za to poděkují. Teď vás tihle dva strážci doprovodí na kolej a tam zůstanete do zítřejšího vyučování. Pokud vytáhnete jen nos ze dveří, tak letíte."Chtěl ji odvést, aby si s ní mohl promluvit, ale ředitelka jí zadržela."Díky vám jsme tento čin odhalili včas a zabránili jsme neštěstí, ale napadla jste moroje a to bych neměla nechat jen tak. Přiznávám, že situace byla vyjímečná a proto vás nepotrestám, ale dávejte si pozor, slečno Mazur. Nebude se to opakovat.""Pokud nikdo z těch rádoby bojovníků nenapadne Liss, nic proti nim nemám. Sáhnou na ni a zbiju je. Moroj nebo ne.""Dobře. S tím mohu žít.""Jsem ráda, že si rozumíme.""A, Hathawayová?""Ano?""Příště vás vaše spojení s Ibrahimem Mazurem nezachrání.""Informuju ho o tom až zase budete potřebovat jeho pomoc. Paní ředitelko..."Odešla s hlavou hrdě vztyčenou a relativně klidná, ale za ty roky ji znal dobře. Jen čekala kdy vybuchne, proto ji chytil za ruku a táhnul ji do jedné staré strážcovské chatky, aby měli relativní soukromí."Co sis sakra myslela, že děláš?!""Chránila svoji svěřenkyni, to je moje práce.""Tvoje práce je věnovat se studiu a ne dostávat se do průšvihu! Sakra, napadla jsi šest morojů! Šest! Na důvodu nezáleží! Kdybys neměla, takový štěstí, tak tě buď vyloučí nebo tě dají tomu nejméně důležitému morojovi a o přidělení k Lisse si můžeš nechat jenom zdát! Sakra, co sis myslela?!""Tobě do toho nic není. Netýká se to tvojí budoucí svěřenkyně. Natasha Ozerová je ve svém pokoji, tak co kdyby ses za ní vydal a vynahradili jste si čas, který jste zameškali?""Jsi pěkně zlá, Rozo. Tohle jsem si nezasloužil.""Zasloužíš si, abych zavolala otci a on se s tebou vypořádal jako s Nikolajem.""Vůbec mě s ním nesrovnávej!"Takhle to dál nešlo. Chytil ji za ruku a než se stihla pořádně bránit, tak jí přišpendlil na posteli."Dokud tam takhle jsi, tak mě pozorně poslouchej. Nic s ní nemám! Rozešel jsem se s ní! Byl jsem stejně zmatený jako ty, když se tady objevila a dělala jako kdyby se nic nestalo! Když jsi odešla, tak jsem se do ní pustil! Tvrdila, že začala hledat dům a že se tam Christian s Lissou nastěhují, takže i já s tebou jako její strážci! Tvrdila, že díky tomu se nemusíme rozcházet, protože je to jediný rozumný důvod proto, abych se s ní rozešel! Vůbec nechtěla poslouchat, že to bylo kvůli tomu, že miluju jinou! Protože já jinou miluju! Tebe! Copak to nechápeš?!""Lži! Lži! Samé lži! Nevěřím ti ani slovo!""Proč ne?! Miluju tě!""Jasně. Neplodnou dhampírku!""To je mi jedno!""Ale mě ne! Věděla jsem, že tě touha po dítěti jednoho dne přemůže, jen jsem nečekala, že to bude tak brzy! Ale možná je to tak dobře! Nestihnu si na život s tebou zvyknout a tak mě to nebude tolik bolet až odejdeš! Jen si jdi! Jdi si za ní a mě nech na pokoji!""Nenechám!""Proč ne?!""Protože tě miluju, ty bláznivá holko! Tebe! Nikoho jiného!"Než na něj stihla znovu začít křičet, tak jí prudce políbil. Snažila se s ním bojovat, dokonce i kousnout ho, ale nedovolil jí to. Pohyb jejího těla mu prozradil, co chce udělat a tak stačil vykrýt nejhorší část jejího útoku, ale stejně ho ta nakopnutá noha po čertech bolela."Ovládá tě temnota éteru! Tohle nejsi ty! Nech mě, abych ti pomohl!""Stejně jako jsem ti dovolila milovat mě a zničit mě! Víš vůbec, jak moc to bolí?!""Nikdy jsem ti nechtěl ublížit.""Ale stalo se!"Prala se s ním, ale proti váze jeho těla nic nezmohla a brzy jí přemohly vzlyky. Tohle nechtěl."Rozo? Rozo, co je ti? Mluv se mnou, lásko.""Jak se mě po tom všem můžeš chtít dotknout? Jak?""Nerozumím.""Tolik hnusných věcí jsem řekla a udělala. Vždyť já tě napadla! Ó, Bože! Vždyť já napadla moroje!""Nebylas to ty, ne úplně.""Chtěla jsem je zabít.""Nezabilas je, nedovolil bych to.""Chtěla jsem to! Ty představy byly tak reálné a dělaly mě tak šťastnou. Neváhala bych. Když jsem viděla, co udělali Lisse...chtěla jsem, aby trpěli. Aby je to bolelo než umřou a prosili za slitování, kterého by se jim nedostalo! Můj bože.""Podívej se na mě..podívej se na mě! Neudělals to, nezabilas je! Dostali jen, co si zasloužili a těch pár modřin? Za chvilku se zahojí, ale ta hanba tam zůstane. Ode dneška si na ně bude každý ukazovat. To jsou ti, co si na malou holku dovolili jen v přesile šest na jednu. To je pro ně ta největší možná potupa.""Co se vlastně stalo? Vůbec tomu nerozumím. Celé je to zmatené.""Ovládla tě temnota éteru a ztratila si kontrolu na svými emocemi.""A Tasha?""Nic s ní nemám. Rozešel jsem se s ní. Už na horách a řekl jsem jí, že se jí omlouvám, že jsem s ní chtěl zapomenout na někoho jiného s kým být nemůžu. Že nemůžu zapomenout na tu, kterou opravdu miluju a že ji nedokážu brát jinak než jako kamarádku a snaha o cokoliv jiného mi příjde divná.""Tak proč tedy...?""Už jsem ti to říkal. Myslela si, že když to zařídí tak, abychom jako strážci Liss museli bydlet u ní v domě, kde měla v plánu ubytovat Lissu s Christianem, tak se k ní vrátím. Jenže já ji nechci, já chci jenom tebe a vážně se ti omlouvám za to, co se stalo."Byla zoufalá, protože na něj byla, tak hnusná a on přitom..on ji miloval i přesto, přeze všechno. Znovu se jí spustily slzy a tentokrát, když jí začal znovu líbat, tak se nebránila, ale zapojila se. Pokud se někdy stane něco, co je rozdělí, tak chce mít tuhle šťastnou vzpomínku, aby jí to úplně nezlomilo. Každý dotyk, teplo jeho těla a váha jeho těla proti tomu jejímu. Každý polibek i polechtání jeho dechu. To vše si zarývala do paměti."Rozo...""Dimitri..."Byl neuvěřitelně šťastný. Konečně byla jeho, po takové době a z vlastní vůle. Nic ji k tomu nenutilo. Žádné kouzlo nebo něco tomu podobného. Byla tu z vlastní vůle a byla jen jeho. Věděl, co dělá a taky věděl, že by neměl, ale nemohl si pomoct. Za chvíli ji už zbavoval oblečení a doslova šílel, když její drobné dlaně přejížděly po jeho kůži, když ho hladila a nemotorně se ho snažila zbavit trika.Nevěděl jestli ho její nevinnost těší nebo děsí, protože ještě nikdy nebyl s pannou, ale cítil se tímto faktem podivně spokojený. Bude její první a pokud to nezkazí, tak i jediný."Jsi si tím jistá?""Nikdy jsem si nebyla ničím víc jistá."Důkladně jí políbil a ve chvíli, kdy cítil, že se její tělo znovu uvolnilo, spojil jejich těla. Překvapeně vydechla a zaryla mu nehty do ramene. Zaplavil ho příjemný hřejivý pocit a dokonce se mu zdálo, že na okraji zorného pole zahlédl zlatavou záři, ale nebyl si jistý jestli se, tak skvěle cítil díky tomu, že se mu zcela odevzdala nebo čím to bylo.Měla pocit, že se její svět smrskl jen na něj. Fascinovaně ho pozorovala a nechala se od něj líbat. Bylo to neuvěřitelné a úžasné. Kdyby o tom snila, tak by tohle určitě její sny překonalo. Kdyby stačila s dechem, tak si byla jistá, že by křičela jeho jméno, aby celý svět věděl, kdo ty úžasné pocity v ní vyvolává."Miluju tě, Rose. Vždycky jsem tě miloval, jen jsem to dřív nevěděl.""Taky tě miluju, Dimitri." Zašeptala v polospánku."Odpočívej, lásko."ooOooKdyž se vzbudila, tak bylo ještě před východem sluncem. Cítila celé své tělo, všechny svaly jí bolely, ale byla to příjemná bolest. Co se stalo? Posadila se, aby se mohla protáhnout, ale bolest v podbříšku jí ten pohyb zamezila. Chytila se za břicho. Copak to má dostat? To je přece blbost....Události včerejška se jí mihnuly před očima. Takže to nebyl sen? A do prdele."Rozo?"Stáhnul ji k sobě a zabořil tvář do jejích rozcuchaných vlasů.něly jako noc prostopášností a domov. Takhle by se mohl budit denně. Jen ta bolest v podbříšku byla divná, jako kdyby nebyla jeho."Jak ti je?""Cítím se dobře, jen mě trochu bolí břicho.""Ublížil jsem ti?""Ne, líbilo se mi to. Jen cítím trošku bolesti. To nic není.""Určitě?""Jistě. Nechci zase kazit romantiku, ale nebudou nás hledat? Aby nebyl průšvih.""Před časem jsem informoval Lissu o temnotě a domluvili jsme se, že v tom případě tě odtáhnu bokem dokud nedostaneš emoce pod kontrolu a ona tě bude krýt, aby na to nikdo nepřišel. Takže teď je nejspíš ve tvém pokoji a kryje tě."Aspoň, že tak."Co jsi říkala?""Já? Já nic neříkala.""Měl jsem pocit, že-...to je jedno.""Asi jsi přetažený. Co jsi dělal v noci, soudruhu, že jsi tak unavený?""To samé, co ty, řekl bych.""To bys měl vědět jistě. Byls u toho."Dal si předloktí přes oči a uchechtl se. Bál se jak bude ráno reagovat, jestli nebude litovat..."Proč bych měla litovat?""Cože?""Právě jsi řekl, že ses bál jak budu ráno reagovat na to, co se stalo.""To jsem řekl nahlas?""Takže sis to myslel? Proč bych toho měla litovat?""Já nevím, ale mohlo se to stát."Jasně. Snila jsem o tom, tak dlouho a teď budu litovat. I když musím uznat, že to bylo lepší než moje sny."O čem se ti zdálo? To mě docela zajímá."Překvapeně vykřikla a spadla na zem. Tělu se to nelíbilo, protože jí ještě všechno bolelo, ale ignorovala to. Tohle bylo důležitější. "Jak víš na co jsem myslela?!"