VA-Osudové setkání

Osudové setkání 12

Dimitri se podíval nahoru odkud spadlo tělo strážce v bezvědomí, ale už jen viděl mizející tmavé vlasy. Rose!Neposlechla ho. Mělo ho to napadnout. Povzdechl si a modlil se jen, aby se jí nic nestalo. Věděl však, že tak jednoduché to nebude. Když zaslechl vytí psů, které šlo z venku, tak se mu sevřelo srdce. Něco mu říkalo, že Rose je tam venku.S Albertou se tam vydaly a cestou zaslechly výstřel a dívčí výkřik."Lisso, zůstaň vzadu!""Ne, mě zastřelit nechce!""Aspoň teď mě poslechni. Jsem tvůj strážce a moje povinnost je chránit tě!""Jak dojemné. Dlouho ji chránit nebudeš.""Klidně po mě vystřel, nebojím se tě. Udělej to, protože máš přesně tři vteřiny než ti dojdu rozbít hubu!"Vyrazil mu zbraň ve chvíli, kdy se pohla, takže výstřel změnil dráhu a kulka se zaryla do trávníku. S Albertou spoutávaly Viktora, který mu věnoval nepříjemný úsměv."Víš, co mám na těch psech nejraději? Jsou dobří v hlídání, ale taky v zabíjení."Cítil jak se jeho tělo naplo. To ne!"Útok!"Viděl, jak se psi rozeběhli a pak se všechno událo moc rychle. Viděl běžící psi a Rose, jak použila chvat, co jí naučil a dostala Lissu pod svoje tělo, aby jí zakryla a do ruky vzala zbraň o které nevěděl, kde ji vzala. Psi skočili přes tělo ležícího Christiana a pak najednou vzplály. Pak se ozvaly dva výstřely v rychlém sletu za seboua viděl Rose, jak klečí před Lissou. Jednu ruku stála nataženou se zbraní před sebou a druhou přidržovala klepající se princeznu na zemi. Ta jak viděla, že nebezpečí pominulo, tak se doplazila ke Christianovi a odhrnula mu vlasy z čela."Budeš v pořádku."Rose se k nim sehla, ale zbraň nepustila z ruky. Volnou ruku natáhla odhaleným zápěstím směrem k Liss a on šokovaně sledoval, jak nezaváhala a napila se z ní než natáhla ruce nad Christianovu ránu.Po chvilce omdlela, ale na zem nedopadla, protože jí Rose zachytila. Stále vypadala v pozoru, i když na ní šlo vidět, že se sotva drží. Doběhl k ní a svým tělem jí podepřel."Dimitri..."Alberta se sklonila nad Christianem a on se bál jejího verdiktu."Po zranění není ani památky. Je jen v bezvědomí."Díky bohu. Nevěděl, jak by Tashe vysvětloval, že jediný její příbuzný, její milovaný synovec, zemřel."Byla jsi úžasná, Rozo. Teď si odpočiň. Lissa je v bezpečí."Jen, co uslyšela, že je její kamarádka už v bezpečí, tak její tělo polevilo a jemu se konečně podařilo vykroutit jí zbraň, kterou tak křečovitě držela. Strážci, co přišli vzali moroje a on si do náruče zvedl ji. Nedovolil by nikomu jinému, aby jí odnesl. To je jedna z mála příležitostí, kdy se o ni může starat aniž by vzbudil podezření.Probrala se na ošetřovně. Bolel jí celý člověk."Cítíš se líp?""Kde je Lissa? A co Christian? Je v pořádku?! A co Viktor? Máte ho? Tak mluv, soudruhu!"Musel se zasmát. "To bys mě musela nechat promluvit.""No jo, no jo. Tak promiň.""Lissa je v pořádku, je na pokoji u Christiana. Ten je v pořádku. Před časem se probral a byl u něj i dárce. Ty ses probrala jako poslední. Viktora jsme chytily a teď čeká dole v cele na převoz k soudu u dvora."Viděl jak si oddychla a položil jí chlácholivě ruku na rameno. "Jsi v pořádku?""Myslím, že ano. Nikdy bych nevěřila, že...""Já vím.""Dimitri?""Hmmm?""Musíme si promluvit o tom, co se stalo."Věděl, že ta chvíle nastane a taky, co musí udělat. Zasloužila si něco lepšího bez ohledu na to, co to udělá s ním."Omlouvám se, Rozo. Vím, že jsi z toho nesvá. Bylo to tím náhrdelníkem, já bych nikdy..." trochu si odkašlal, aby mohl pokračovat, protože to bylo velmi nepříjemné a její zmatené a smutné oči mu nepomáhali. "Chci říct. Znám tě od doby, co jsi byla malá holka. Jsi něco jako moje další sestra."Rose sebou cukla. Au! To bolelo."Promiň. Už o tom nebudeme mluvit.""Dobře. Víš, kdy mě pustí? Jsem naprosto v pořádku, nemusím tu přece trčet, když mi nic není.""Doktor se na tebe chce ještě podívat, ale pak už bys mohla jít."Nebrala ohledy na to, co řekl a oblékla se."Rose, počkej.""Jdu se podívat na Christiana. Nic mi není a když si mě doktor bude chtít prohlédnout, tak může i tam."Rychle kráčela po chodbě a hledala jeho lůžko. Když ho konečně našla, tak si oddychla a sedla si vedle Lissy."V pohodě?""To přece víš sama, ne?""Bude v pořádku.""Co to slyším? To je Rose?""Ahoj, chcípáku. Pořád naživu?""Nevzdám se tak snadno.""To je dobře. Jak ti je?""Bylo mi i líp.""Hlavně, že jsi v pořádku.""Lissa mi vyprávěla, co se stalo. Chtěl bych ti poděkovat.""Mě? Lissa tě vyléčila.""Ale ty jsi jí dala svojí krev, aby na to měla sílu.""No, dobře. Udělala jsem to. Jsi můj kamarád a nechci, aby se ti něco stalo.""Jsem tvůj kamarád?""Co jiného bys byl?""Někdo koho toleruješ?"Zlehka ho praštila do ramene. Spíš jen udělala náznak a usmála se na něj. "Nejsi tak vtipný.""Taky tě mám rád, Rose. Nejsi tak špatná.""Budu to brát jako kompliment a neboj se. Teď tě šetřím, protože jsi raněný, ale až budeš na svobodě, tak do tebe zase budu rýpat. Jen se neboj.""Už jsem se bál, že ses definitivně změnila.""Na to by nestačil ani boží zázrak.""Rose Hathawayová?"Zmateně se otočila na strážce, co stál ve dveřích. "Ano?""Chce s vámi mluvit ředitelka.""Jistě. Už jdu."Doktora, co se jí pokusil zastavit ignorovala. Prošla kolem Dimitriho, ale nevěnovala mu ani pohled. Bude chvilku trvat než bude moct dělat, že se nic nestalo, protože to co řekl bolelo. Ředitelka byla překvapivě milá, což jí šokovalo, ale mile. Když odcházela z její kanceláře, tak strážce co jí přivedl, tam ještě byl."Mohla bych chvilku mluvit s vězněm? Je něco na co bych se ho potřebovala zeptat. Je to moc důležité."Strážce chvilku váhal, ale nakonec kývnul a společně se vydaly dolů.Dimitri zničeně seděl ve svém pokoji a díval se na jejich poslední společnou fotografii. Byla focená na plese. Byl tam s nimi i Ivan. Oba jí objímali kolem pasu a ona stála uprostřed. Oproti nim byla hrozně malá, i když měla podpatky. Věděl, že udělal dobře, ale to mu moc nepomáhalo. Když si vzpomněl na její zrazený obličej, ten pohled plný bolesti...Z myšlenek ho vytrhl zvonící mobil. Podle displeje mu někdo volal z domova."Dimitri, vnuku.""Babushko...""Co si myslíš, že děláš?""O čem to mluvíš?""Proč nejsi u své ženy Rozy a nechráníš ji?""Své ženy? Ale, babushko, Roza není moje...před čím ji mám chránit?""Před kulhajícím mužem s holí a dívkou v modrých šatech s rudýma očima."Chvilku přemýšlel, když mu hlavou na zničené Rosiiny šaty hlavou bleskla vzpomínka na to, jak Rose s kamarádkama vešla do sálu. Rose měla černé, Lissa zelené a Natalie..modré! Natalie Dashkov, dcera Viktora Dashkova, který chodí o holi, protože kulhá...tedy chodil..a sakra!"Jdi a potom mi zavolej. Musíme spolu ještě mluvit."Rychle se zvedl a pospíšil si do bezpečnostního centra. Roza je v nebezpečí!Stála před celou a upřeně sledovala Viktora, který před ní stál. Chtěla mu ten úsměv smáznout z obličeje svojí pěstí, ale ovládla se."Kdybych řekla, že tě ráda vidím...lhala bych.""Rose! Čemu vděčím za tak milou návštěvu?""Ty moc dobře víš. Unesl jsi Lissu a chtěl jsi, ay tě léčila čímž by přišla o rozum. To by ti to vážně bylo jedno? Myslela jsem, že ji máš rád.""Nechápete to ani jedna. Bylo to pro vyšší cíle. Někdy se musí určití jedinci objetovat pro vyšší dobro.""Zešílel jsi? Posloucháš se vůbec?""Ano. Oběť Vasilisy byla nezbytně důležitá. Za tím si stojím. Po tom fiasku se Soňou Karpovou jsem se poučil. Nebyla tak schopná, tak duševně silná, ale Vasilisa...nejen, že byla silnější než Karpová...taky měla tebe...""Mě?""To ti to ještě nedošlo? Vasilisa mohla požívat svoje schopnosti a nepřijít o rozum jen díky tobě. Díky své Stíny políbené strážkyni.""Stíny políbenou?""Ano. Myslíš si snad, že o tom nevím. Vím o tom. Nesledoval jsem Vasilisu od té příhody s tím havranem...sledoval jsem jí dlouho předtím. Viděl jsem zprávu o nehodě a nebyl absolutně žádný způsob, jak jsi to mohla přežít. Ta nehoda..její strach, že tě vidí mrtvou...probudil její moc a dovolil jí léčit. Tímto způsobem se zformovalo vaše pouto. Už jsi kráčela do smrti se samotnou smrtí, ale vrátila ses. Byla jsi označena stíny a něco takového zanechá na duši znamení. Proto se nebojíš ukázat své pocity...svoji vášeň, svůj hněv. Proto jsi tak ojedinělá. Neber si to zle, ale měl jsem tě zabít. Za to kouzlo jsem dal spoustu peněz. Jen škoda, že nefungovalo tak jak mělo.""Fungovalo dobře, protože můj mentor a muž se kterým jsem vyrůstala a který mě bere jako svoji další sestru mi spálil šaty, takže....""Tak bojovná a přitom stále dívčí. Lhal ti, Rose. To kouzlo by nikdy nefungovalo, kdyby k tobě nic necítil. Jen odstranilo zábrany. Neudělal nic po čem by už dlouho netoužil."Šokovaně několikrát otevřela a zavřela pusu. Chtěla mu něco odseknout, ale nešlo to. Rázem nevěděla co by mu řekla."Je to, ale škoda...chápeš, že tě teď budu muset nechat zabít.""Jsi ve vězení. Jak to chceš provést?""Já nemluvil o sobě.""Tak o kom?""O mě."Prudce se otočila a vytřeštila oči. To přece nemůže být pravda!"Natalie...co jsi to-?""Pro otce bych udělala cokoliv. Ta mrtvá zvířata..to byla moje práce. Oskar byl můj nápad, táta chtěl použít jinou kočku....""Proč jsi to, ale dělala?! Copak jsme s Lissou nebyli tvoje kamarádky?!"Všimla si, že zaváhala, ale nakonec se krutě usmála. "Na tom nezáleží.""Posloucháš se vůbec?!""Ty neposloucháš mě. Měla bys mi být vděčná. To díky mě jsi mohla s Dimitrijem prožít to po čem jsi snila.""Nic jsme spolu neměli. Bere mě jako svoji sestru.""Naivko.""To je jedno. To co jsi udělala to neomlouvá.""Nezáleží na tom. Dnes v noci odsud s otcem odejdeme a Lissu vezmeme sebou a nikdo nám v tom nezabrání. Ani ty ne."Rychle se podívala okolo, ale viděla jen samé mrtvé strážce, ale všimla si taky jednoho stříbrného kolíku, který ležel vedle jeho ruky. Aha, takže ho stihl vytáhnout, ale už ho nestihl použít."Víš, že ti to nedovolím, že ano?""Co bys mi tak ty mohla udělat? Nejsi vycvičená.""To si myslíš ty."Rozeběhla se proti ní a když se po ní ohnala, tak se vrhla k zemi, udělala kotoul a popadla kůl. Rychle se postavila do bojové pozice."Mojí povinností je chránit moroje a proto tě teď a tady zastavím! Použiju k tomu veškerou svou sílu a můj výcvik! Neprojdeš dál dokud budu dýchat!""To se dá napravit!"Snažila se s ní držet krok, ale byla rychlá a na čerstvě probuzenou strigojku i překvapivě silná. Sice se jí podařilo několikrát ji poranit, ale pořád byla proti ní v žalostné nevýhodě. Natalie jí vyrazila kůl a přišpendlila jí na zemi."Možná bych tě mohla udělat stejnou jako já, tak by jsme mohli být nejlepší kamarádky navždy a navěky."vzpomněla si na baterku, kterou jí dal Spiridon a sevřela kolem ní prsty. "Raději zemřu!" Zasvítila jí do očí a schodila jí ze sebe. Pokusila se znovu dostat ke kůlu, ale Natalie se vzpamatovala a mrskla s ní na zeď po které se sesunula k zemi. Kůl zarachotil o zem, ale Rose si ho rychle přivinula k hrudi a s pomocí stěny znovu vstávala."Pořád chceš bojovat?""Dokud budu dýchat. To už jsem snad řekla.""Tak toužíš po smrti, že ti tvoje přání splním..""Nejdřív se budeš muset dostat přeze mě."Natalie se překvapeně podívala na Dimitriho, který stál za ní. Rose využila její nepozornosti a podrazila jí nohy. Natalie spadla, ale už se nestihla bránit Dimitrimu, který ji rychle dorazil.Poslední, co zaslechla než jí nohy zradily byl Viktorův výkřik bolesti a smutku."Rozo, moje Rozo..."Omotala mu ruce kolem krku a nechala se odnést pryč. Přes jeho rameno sledovala Viktora, který s pohledem na tělo své dcery padl na kolena a dal se do pláče.Vyvázla z toho lehce, měla jen ruku v pásce, ale stejně z toho byl nesvůj. Kdyby ho babička nevarovala, tak...ani nechtěl domýšlet jak to mohlo dopadnout.Snažil se soustředit na svůj trénink a meditovat u toho, ale moc mu to nešlo. Pořád měl před očima, jak ji viděl opřenou o zeď, slabou, ale pořád připravenou bojovat."Ta je za Natalie, co? Vypadá...čerstvě.""Promiň, Rose. Musel jsem.""Omlouvám se. Váhala jsem. Už jsem ji měla, ale pak...""Rose, jsi tak odvážná, silná a drzá. Budeš mít ještě spoustu příležitostí zabít strigoje."Na tváři měla drobný úsměv než si zkousla spodní ret a zadívala se na něj."Lhal jsi o tom co ke mně cítíš.""Ano...lhal jsem.""Proč jsi to udělal?""Je v tom víc než můj věk a pozice na akademii..a taky. Nikdy jsem tě nedokázal brát jako svoji sestru....Naše loajalita k morojům...kdybych si dovolil milovat tebe. Nikdy bych se nevrhl do toho, abych chránil princeznu..ale vrhnul bych se před tebe."Sledovala ho lesklýma očima a na její tvářil byl drobný smutný úsměv. Věděl, že to chápe."To je směšné. Tvoje důvody, proč mě nemilovat, mě nutí milovat víc."Viděl, že se snaží neplakat a chtěl jí utěšit, ale věděl, že s tím se musí poprat sama."Chci, abys mě políbil. Bez přívěsku, který tě k tomu donutil.""To není dobrý nápad.""Prosím...poslední polibek..."Přistoupila k němu blíž a on si najednou řekl proč ne. Je to jen jeden polibek. Neublíží mu to víc než už si ublížil on sám. Lehce se otřel svými rty o její, ale než stihl polibek dokončit, tak použila jeden z chvatů co jí naučil a on byl na zemi. Ihned začala jásat."Ano, ano, ano!"Musel se začít smát. "Nepobavily jste se tím?"Zvedl se ze země zatímco se pořád smála. Miloval způsob jakým se smála, jak jí jiskřily oči...Chytila ho za zátylek a přitiskla mu rty na tvář. Poté se otočila a s veselým smíchem poskakovala zpátky ke škole. Nemohl se za ní na to zlobit. Možná to tak bylo lepší.Posbíral svoje věci a vydal se do svého pokoje. Stejně už na trénink neměl ani pomyšlení. Zvonící mobil ho vytrhl ze zamyšlení."Neměl jsi náhodou zavolat?"