VA-Osudové setkání

Osudové setkání 17

Ráno se pobalili a zase vyrazili na cestu. Rose od rána zářila jako sluníčko což mu dělalo obrovskou radost."Rozo, počkáš v autě? Já to tady jen dořeším a můžeme pokračovat v cestě.""Jasně."Vzala si svoji tašku a s broukáním písničky, co neznal se vydala k autu na parkovišti."Příjemná noc?"Za ten úlisný úsměv by mu nejradši vrazil, ale ovládl se. "Nestěžuji si."Podepsal papíry, předal klíček a dal se na odchod."Neváhejte i příště využít našich služeb."Je to jasné. Určitě v tom pokoji něco bylo a bylo mu jasné, že ten slizák se půjde podívat na natočený materiál. Jaká škoda, že uvidí jen jak spaly a nic jiného.V autě našel Rose, jak šteluje rádio."Rose?""Och, promiň. Pustila jsem rádio a tvoje stanice nešla, tak jsem hledala jinou. Zlobíš se?""Ne, to je dobrý."Hodil tašku do kufru a sedl si za volant. Co hraje si uvědomil až když byli zase na cestě. Překvapeně se podíval na rádio a pak na Rose, která se s červenými tvářemi otočila a dívala se z okýnka."Rozo, to jsi-""Já chtěla. Prosím nerozebírejme to."Volnou rukou jí zastrčil volný pramen za ucho a usmál se na ni než se zase věnoval řízení."Děkuju.""Kdykoliv."Cesta ubíhala rychle i přes několik zastávek na protažení. Několikrát ji přistihl, jak si při čtení jeho knížky pobrukuje melodii hrané písně. Takže opravdu má ráda hudbu, kterou poslouchá?"Jak to můžeš číst? Vážně. Vím, že jsem se na to ptala už několikrát. Ale jako vážně? Už od první kapitoly vím jak to dopadne.""Vážně?""Ti zlí prohrají, ty dobří zvítězí a hlavní hrdina získá srdce své dámy a společně odjedou do slunce západu.""Z tebe je hotový spisovatel.""Jen se mi směj. Napsala bych lepší kdybych chtěla.""Vážně?""Kdybych chtěla.""Ale ty nechceš, viď?""Neměla bych na to čas s mýma povinnostma a navíc by to bylo tolik práce..."Zasmál se a položil jí ruku na stehno. "Jsem si jistý, že bys to zvládla a že by to byl ten nejlepší příběh jaký jsem kdy četl."Se smíchem sledoval jak svoje červené tváře schovala za knihu dokud se neuklidnila. Poté odložila knihu a zadívala se na něj."Jak bych tedy měla pojmenovat hlavního hrdinu? Co takhle....?""Jonathane...""Jonathan?"Překvapeně se po ní podíval. Už několikrát se mu zdálo o dívce s dlouhými tmavými vlasy, která ho volala. Vždy ho oslovovala Jonathane. Nikdy jí neviděl do tváře, ale věděl, že ji musí chránit před vším zlým."Dimitri?"Znepokojeně ho sledovala. Řekla něco špatně?"To nic.""Promiň, že jsem něco řekla.""To nic, ty za nic nemůžeš."Jen přikývla, ale už se na něj nepodívala a po zbytek cesty mlčela. Když se blížili k Baie, tak Dimitri konečně promluvil. "Držíš bobříka mlčení?""Ne.""Rose, chtěl jsem se omluvit. Nezareagoval jsem jak bych měl...""Zapomeň na to.""Ale..""Zapomeň na to.""Ne! Rose, omlouvám se. Vůbec nevím, proč jsem zareagoval tak divně...""Nemluvme o tom. Co se stalo, stalo se."Pevně sevřel volant a než stihla zareagovat, tak prudce zabrzdil. Pás jí udržel v sedačce. Chystala se mu vynadat, ale než stihla popadnout dech, tak byl odpoutaný a nakloněný k ní."Dimitri, co to děláš? Vyděsil si mě k-"Víc ji říct nenechal a umlčel jí polibkem. Pokusila se protestovat, ale chytil jí za zápěstí. Snažila se mu vykroutit, ale nakonec její odpor zmizel a polibek mu oplácela. Chvilku jí ještě líbal než se nakonec odtáhl."Pojeďme."Koutkem oka sledoval, jak se snažila získat zpátky svoji rovnováhu a v duchu se culil. To se mu vážně povedlo. Před domem je všichni čekaly. Mu hnedka mohlo být jasné, že se to stane. Ještě ani pořádně nezastavil a Rose se už odpoutala a vyběhla z auta."Rozo!" Nereagovala na jeho volání a běžela k jeho sestrám. Jednoho dne ji asi přetrhne."Holky!""Sestřičko!"Když se konečně vyobjímaly, tak si konečně všimly i jeho. "Dimko!""Už jsem myslel, že jste na mě zapomněly.""Rose jsme neviděly celou věčnost.""Tak tu přece nebudeme stát venku. Pojďme dovnitř."Všem udělala čaj, kromě něho, ten měl kávu, aby ještě chvilku vydržel vzhůru. Rose jim vyprávěla, co s Lissou prožila, kde všude byla a co se jim přihodilo. Všiml si, že vynechala pravé události té noci, kdy unesli Liss a řekla jim jejich verzi, co nahlásili pro oficiální zápis. Pak jim chvilku vyprávěl jak ty dvě výtržnice hledali a události té noci kdy je chytili z jeho pohledu než je nakonec asi po třetím Rosiným zývnutí, neposlala jeho matka spát. Když se vrátil z koupelny, tak Rose už spala natážená na posteli, nepřikrytá a v jeho tričku. Chvilku jí sledoval než nakonec zalehl vedle ní, za pas si jí přitáhl k sobě a spokojeně usnul.Ráno se probudila jako první a chvilku si užívala, že nemusí vstávat a může odpočívat, když jí najednou došlo, kde je a co se děje. Podívala se na ruku, která jí za boky držela u pevného mužského těla a pak do Dimitriho tváře. Pořád spal a vypadal naprosto spokojený. Neměla to srdce vstát a nechat ho tam samotného a tak se mu opatrně zpátky stulila do náruče a využila času, kdy spal na to, aby si ho mohla v klidu prohlížet a kochat se pohledem na jeho tvář. Nakonec položila svoji hlavu na jeho hruď a tlukot jeho srdce ji znovu uspal.Poté se vzbudil Dimitri, který se vzpamatoval rychleji než ona a překvapeně se díval na spokojeně spící Rose, která měla svoji hlavu složenou na jeho hrudi. Chvilku váhal, ale nakonec jí omotal paže kolem pasu a pevněji ji na sebe přitáhl. Zaslechl jak spokojeně vydechla a pevněji ho sevřela svými pažemi. Byl to neuvěřitelný pocit a on si chvilku dovolil to užívat než ji opatrně sundal a uložil do postele ze které pomalu vyklouzl a začal se oblékat. Zapínal si zrovna pásek, když promluvila."Dobré ráno, soudruhu. Trénuješ na striptízové vystoupení nebo mám soukromou šou?"S úsměvem se na ni otočil a sledoval jak si ospale prohrábla rozcuchané vlasy. Natáhl na sebe košili a začal si jí oblékat. "To by se ti líbilo, že ano?""Soukromá šou? To by mohla být podívaná.""Oblékej se. Za chvilku bude snídaně a pokud nám to bude trvat, tak si pro nás babushka dojde."Vyskočila z postele, tak rychle až se díky dece skácela k zemi. Rychle, ale vyskočila jako kdyby nic a schodila ze sebe jeho triko. V tu chvíli tam byla do půl těla nahá a vůbec si nevšimla, co to udělalo s ním. Navlékla na sebe oblečení a rychle si prošísla vlasy než se otočila na stále šokovaného Dimitriho."Dimitri? Je ti něco?""Vůbec nic.""Jseš si jistý? Vypadás lehce mimo.""Ano, je mi dobře.""Jak myslíš."Společně se vydaly dolů, kde Rose okamžitě začala Oleně pomáhat v kuchyni. Sledoval ji a musel se usmívat. Přesně tam patřila, protože tam kde byla ona, byl doma. Bez ní to už ani u jeho matky v jeho rodném domě nebylo ono.U snídaně se vybavovala s jeho sestrama a společně si naplánovaly nakupovací výlet."A tentokrát se nevymluvíš, Karolino. Koupím ti ty šaty i kdybys nechtěla. Dlužím ti šaty do kterých se ti prsa vejdou.""Rose, nelam si s tím hlavu.""Smiř se s tím, že ti ty šaty koupit chci.""Tak dobře. Jsi hrozně paličatá."Rose se usmála a pak se dala do řeči s Viktorií. Neslyšel sice všechno, ale zaslechl dost, aby pochopil, že mají v plánu jít během lidské noci na diskotéku a společně se pobavit. Karolina ani Sonya nemohli kvůli dětem a Viky se těšila, jak si to krásně spolu užijí.Sice chtěl jít s nimi, aby na ně dohlídnul, ale Viky mu to nedovolila a Rose s ní souhlasila."Dimitri, díky tobě jsem nejlepší v ročníku. Nic se nám nestane. Děláš jako kdybych dovolila, aby se Viky něco stalo."Sledovala jak se vzdal, protože věděl, že ty dvě jsou na něj v přesile."Tváříš se jako zpráskaný pes, Dimitri. Bude to v pohodě. Jen mi věř.""Vždycky jsem ti věřil."S úsměvem se zvedla a líbla ho na tvář. "Super a teď musíme počkat než se dívky vypraví a ty nám budeš dělat šoféra. Jsi šťastný, že ano?""Ani nevíš jak."