VA-Osudové setkání

Osudové setkání 16

Dimitri si protřel vlasy ručníkem a spokojeně se svalil do postele. Byl šťastný, že Rose se z toho šoku oklepala. Dokonce natolik, aby měla ty svoje ztřeštěný nápady. Sněhová bitka? Něco takové udělali naposledy...asi tak...před osmi lety? Asi tak. Znovu si to přehrával v hlavě a na rtech měl úsměv. Už dlouho se takhle skvěle nebavil.Hnal se za ní chodbama, ale ty byli prázdné, takže nemuseli poslouchat žádné výkřiky pobouření od těch kolem kterých proběhli. Podařilo se mu ji chytit a přitiskl jí na první zeď poblíž. Spokojeně zasténala a nechala se políbit než mu v nestřežené chvilce proklouzla a znovu se dala s úsměvem na útěk."Tak pojď, Dimitri. Přece sis nemyslel, že tě nechám vyhrát tak snadno. Jestli chceš víc než polibek, tak mě příště nesmíš nechat, tak snadno proklouznout," řekla s mrknutím a utíkala dál."To se dá zařídit."Znovu se za ní rozeběhl a dohnal jí až venku, kde jí schodil do sněhu. Chtěla protestovat, ale umlčel jí polibkem a rukou jí vklouzl pod tričko, aby jí mohl pohladit po boku. Když se odtáhl od jejích rtů, tak zakňučela čímž mu vyvolala úsměv na tváři."Pořád chceš utíkat?""Přesvědčuješ mě, abych to nedělala, i když to pro oba byla zábava?""Znám lepší způsoby zábavy."Rukou jí přejel ve výstřihu a lehce pohladil obliny jejích prsou. Její tváře měly zase ten nádherný zarudlý nádech a její oči přímo sváděli ke hříchu a on věděl, že mu nic nezabrání v tom, aby neposlechl. Zvedl jí ze země a začal z ní oprašovat sníh, což ji rozesmálo."Oklepáváš ze mě sníh nebo využíváš příležitosti a ochmatáváš mě?""Obojí."Společně se vydali do tepla, aby se mohli usušit. Vzal jí do jeho pokoje a začal jí sušit vlasy než jí pomalu pomáhal z mokrého oblečení. Atmosféra zhoustla. Její pohled zajal jeho, ale její ruce se vydaly na pouť po jeho těle a pomáhala z oblečení i jemu. Během chvilky už se tiskly tělo na tělo, kůže na kůži. Užíval si každý její dotyk, polibek nebo sten. Bylo to úžasné a dechberoucí.Netrvalo dlouho a mezi nimi už nebyl ani kousek oblečení, který by jim bránil.."Rose..""Udělej to, Dimitri..."Pohledem se ujistil, že to myslí vážně a pak splnil její přání....Probudil se a lapal po dechu. Věděl, že bude mít divoké sny, ale tohle...tohle nečekal...bože jen za tohle byl měl skončit v pekle...Zvonící mobil ho probral z šoku. Zvedl ho s myšlenkou, že si pak bude muset dát ledovou sprchu.."Belikov.""Ahoj, Dimitri."Abe Mazur! Tak teď už tu sprchu nepotřeboval..hlas jejího otce byl účinější než sebevíc ledová sprcha..."Zdravím vás, Ibrahime. Stalo se něco?""Nemusí se pořád jen něco dít. Chtěl jsem se jen zeptat na moji holčičku. Jak to zvládá?""Chvilku byla docela mimo, což je pochopitelné, ale zdá se, že se z toho už oklepala. Včera dokonce už začala vymýšlet ztřeštěnosti.""To jsem rád, že jí v tom pomáháš. A co ten mladík? Mason?""Rozešli se.""To jsem rád.""Ibrahime, nerad vám do toho mluvím, ale...""Jen klid, Dimitri. Prostě jsem si nemyslel, že by se k ní hodil a doufal jsem, že si to brzy uvědomí. Ale Rose je mladá a musí zkoušet nové věci, aby si uvědomila ke komu skutečně patří.""Asi ano.""Slyšel jsem, že i ty si teď neměl štěstí.""Vám nic neunikne.""Věděl jsem, že i když ti Natasha Ozerová nabídla úžasnou nabídku po které by jiní skočili, že ty nakonec uděláš co je správné.""Tím si nejsem zase tak moc jistý.""Bude chvilku zklamaná, přeci jenom je to odmítnutá žena, ale dostane se z toho až pochopí, že ty jsi nebyl určený pro ni.""Už mluvíte jako babička.""No...i to je možné. Až přijedete, tak vás určitě navštívím.""Vy si Rose nevyzvednete jako vždycky?""Bohužel nemohu, ale s tebou bude v bezpečí, takže v tom nevidím problém. Nedovolil bys, aby se jí něco stalo.""Nedovolil.""Tak vidíš. Už budu muset jít, ale ještě jedna věc než půjdu.""Ano?""Nedovol jí, aby tě od sebe odehnala. To má po Janine. Raději obětuje svoje štěstí než, aby ona byla šťastná. Bude si myslet, že je to pro tebe nejlepší a že si zasloužíš někoho lepšího než je ona a podobné věci. Přesvěč ji, že se plete.""Promluvím s ní.""Dobře. Měj se, Dimitri.""Naschle."Zmateně koukal na telefon v jeho ruce. Tohle se tedy dělo? Rose si myslela, že pro něj bude lepší, když...Sakra! Vážně měl pocit, že něco z toho, co říkala jeho babička by mohla být pravda.ooOooČekala je cesta autem delší než pětatřicet hodin a tak se uvelebila a zavřela oči. Během chvilky usnula.Běžela za mužskou postavou třímající meč a její drobná ruka spočívala v jeho velké a teplé. Byla v bezpečí. Dokud bude s ním, všechno bude v pořádku..."Rozo...""Ehh?""Udělal jsem přestávku. Určitě se budeš chtít protáhnout."S menšími obtížemi vylezla a pořádně se protáhla. "Odpočinutá?""Jasně. Takže teď jseš na řadě ty.""Co?""Já budu řídit a ty si zdřímneš.""To teda ne," řekl se smíchem a vydal se na benzínku. Ihned se za ním rozeběhla."Proč ne?""Nemáš řidičák.""Mám a to ty víš moc dobře.""Máš americkej řidičák, který tady neplatí. V Americe můžeš řídit už od šestnácti, ale tady ne. Máš smůlu."Pobaveně sledoval, jak si dupla. "To není fér.""Život není fér.""Ale no tááááák! Fakt zase vytahuješ myšlenkové pochody budhistického zen mistra?"Pousmál se a podal jí její svačinu."Tys nezapomněl.""Jasně, že ne. Přece vím, co máš nejraději.""Ale...""Co je na tom k nepochopení? Za ty roky toho o tobě vím hodně stejně jako ty o mě.""Jasně. Třeba, že miluješ hudbu z osmdesátek za kterou sice nadávám, ale překvapivě se mi líbí. Miluješ kovbojky, protože tam vždycky ti dobří zvítězí. Piješ černou kávu s dvěma cukry. Každé ráno se nejdřív oholíš a až pak se osprchuješ. Každý si myslí, že tvoje sebeovládání je ocelové a nezničitelné, ale ne vždy je to pravda. Někdy je pro tebe těžké se ovládat a někdy ani nechceš..."Vyděsilo ho, jak moc dobře ho zná, ale po chvilce ten nával paniky zmizel a nahradlo ho zaujetí. Vážně přiznala, že jí nevadí jakou hudbu si pouští? Vždyť přece pořád na ni nadává."Rozo, neseď na té kapotě. Nastydneš."Zvesele zamávala nohama ve vzduchu, ale seskočila a sedla si do auta. Musel se usmát, když jí viděl za volantem."Rozo...""Ale no ták! Aspoň kousek.""Dostaneš pokutu a já taky, když jsme u toho.""No jo, nesmíme poskvrnit tvůj čistý rejstřík.""Správně, recidivisto.""To nebylo pěkný a teď jsi mě naštval, tak se odtud nehnu ani o kousek.""Jak chceš."Zvedl jí do náruče a i přes její protesty jí posadil na její sedačku, kde jí připoutal. Pak si sedl na svoje místo a nasupenou Rose ignoroval."Kdybych chtěla, tak s tím, cos mě naučil bych ti přerazila nos.""Pokud nepřestaneš zlobit, tak tě mrsknu na zadní sedačku a zapnu dětský pojistky.""To bys neudělal.""Chceš to riskovat?"Už to téma nevytahovala, ale místo toho si povídali. Dimitri jí vyprávěl, co se dělo během těch dvou let, co se neviděli a Rose mu vyprávěla na oplátku, co vyváděly na útěku. Když padla lidská noc, tak zastavily u motelu a Dimitri jim objednal pokoj. Slizkého pohledu, který směroval na Rose se snažil nevšímat, protože by neprospělo kdyby musel s policisty řešit proč tomu chlapovi zlomil čelist. Prošel celý pokoj, aby se ujistil, že tu není něco, co by tu nemělo být a až potom dovolil Rose zajít do koupelny. Poté ji vystřídal. Když vešel do pokoje, tak zamrzl na místě. Rose spala na posteli v jeho triku. Kde ho vzala? Podíval se pozorněji a usmál se. Bylo to to triko, co jí půjčil tehdy večer. Ostatní věci mu vrátila, ale triko mezi nimi nebylo. Tak aspoň už ví, co se s ním stalo. Zalehl vedle ní a zavřel oči. Ucítil jak se Rose k němu posunula a tak ji s úsměvem objal kolem pasu. To snad nebude vadit.Běžela jak jí to jen její šaty dovolovaly a postupně se blížila k mužské postavě, která k ní zatím stála zády. Najednou udělal krok bokem a otočil se, jeho plášť tím pohybem zavlál. Jakmile jí uviděl, tak rozevřel náruč a ona mu do ní padla. Přiblížily se obličeji těsně k sobě a...Posadila se do posteli a zrychleně dýchala. Co to bylo? Kdo to byl? Tušila, že ta dívka má být ona, ale na toho muže pořádně neviděla. Vypadal jako Dimitri, ale dokud mu neuvidí do tváře, tak si nemůže být jistá. Proč mu nevidí do tváře?Pohyb vedle něho ho probudil. Ospale se podíval na jeho spolunocležnici a překvapilo ho, že sedí na posteli a vypadá zmateně."Rozo?"Otočila se na něj, ale jako kdyby ho neviděla. Trochu se zamračil. To se jí zase zdálo o těch strigojích? Myslel, že už se přes to přenesla, ale třeba to byla jen přetvářka. Třeba to ještě není za ní. Pomalu, tak aby jí nevyplašil se posadil a objal jí."Je ti dobře?""Měla jsem divný sen.""Všechno je v pořádku. Pojď zase spát."Stáhnul si jí do náruče a jen co se uvelebily, tak kolem ní obtočil paže. "Je to lepší?"Neodpovídala a tak se na ni podíval a všiml si, že už spokojeně spí s nosem zabořeným do jeho hrudi. Taky možnost. Promluvit si mohou ráno.