VA-Osudové setkání

Osudové setkání 15

Překvapeně se podívala na Dimitriho, který stál opřený o zeď kousek od dveří. Poskočilo jí z toho srdce."Jsi v pořádku?""Ano. Ale jak jsi věděl-?""Že budeš tady? Nevěděl. Přišel jsem se podívat na Masona. Chtěl jsem mít jistotu, že tvůj kamarád se brzy uzdraví.""Bude v pohodě."Společně se vydaly chodbou pryč. "Stalo se něco? Zníš divně.""Rozešli jsme se.""To mě mrzí.""Nemusí. Nebylo to tak, že bychom..zkrátka je to tak lepší. Už mu nebudu ubližovat.""Ty? A ubližovat? Jak prosím tě?""Tím, že se s ním pokouším o vztah, i když jsme oba věděli, že to nemá budoucnost, když...to je jedno."Chtěla od něj odejít, ale nedovolil jí to. "Když co?""Nechceš to slyšet.""Rozo, prosím...""Co chceš slyšet? Odpověď znáš. Hele, Dimitri, nechci tě do ničeho nutit, tak se netvař takhle proviněně. Zvládnu to..tak jako všechno...přeci jenom. Oni mají přednost."Nechala ho tam samotného a cítila se z toho pod psa, ale musela to udělat. Nemohla ho nutit do něčeho, co sám nechtěl a měl by si najít někoho, kdo ho učiní šťastným, někoho kdo mu bude moct dát rodinu. Něco, co by ona nemohla udělat ani kdyby chtěla sebevíc. Pro něj i pro tetu Olenu, která se těšila na vnoučata, to tak bylo lepší. To jí, ale vůbec nepomohlo.Přidala do kroku a bylo jí jedno, co si budou lidi myslet. Nebylo jí vůbec dobře. Jen co přišla do pokoje, tak padla na postel a po dlouhé době se dala do pláče. O něco později se u ní pokusila stavit Lissa, ale poslala jí pryč, že se necítí dobře. Lissa se jí snažila utěšit, ale nakonec odešla."Rozo? Rozo, jsi tam? Vím, že mě slyšíš."Přešla ke dveřím, ale neotevřela je. Zlehka pohladila dřevo a opřela o ně čelo."Rozo, opravdu je ti dobře? Proč se mnou nechceš mluvit?""Prosím, chci být sama.""Rozo...""Jdi pryč, Dimitri.""Neměla bys být sama. Aspoň Lisse dovol, aby ti pomohla dostat se z toho. Ať už je to, co tě trápí cokoliv.""S tímhle mi nepomůže.""Tak jdi za někým, kdo ti pomůže. Prosím, mám o tebe starost.""Já vím.""Zítra příjde tatér kvůli tvým značkám.""Dobře.""Zkus se vyspat.""Zkusím.""Ať už tě trápí cokoliv, nestojí to za to."Slyšela, jak odešel a hlavou bouchla do zdi. Proč jí to dělal ještě těžší? Řekl jí, že nemůžou být spolu. Začal si s Tashou a mohl s ní založit rodinu, ale Tashu opustil. Slíbil jí, že jí udělá šťastnou. Ale to nemohla s klidným srdcem přijmout. Byl to jen zkrat, co vzešel z toho incidentu. Ve skutečnosti by toho za chvilku litoval a kdyby ji od sebe odehnal podruhé...to už by nezvládla. Raději si nebude dělat naděje. Budou kolegové a snad i přátelé. S ničím víc nemůže počítat a tak to i má být. Dělala si zbytečné naděje.Přešla k zrcadlu, aby si rozčesala vlasy než půjde spát a pohlédla na svůj zlomený odraz."To je hnus, jak umí být láska krutá, co?"Praštila s kartáčem o toaletní stolek a zakryla si obličej. Co komu udělala, že se musela zamilovat do někoho s kým nikdy nebude to pověstné "šťastně až na věky"?Rozbolela jí hlava a tak šla spát. Ráno jí probudila Lissa. Ona a všichni ostatní, kteří byli ve Spokane, kromě Masona byli nadšení z toho, že bude mít svoje první značky. Jen ona nebyla. Dřív si myslela, že bude nadšená až bude mít svojí první značku a jak bude šťastná a pyšná, ale nic z toho nepřišlo.Seděla a držela zatímco jí tetovaly. Kousla se do rtu, aby potlačila bolest, ale moc to nepomáhalo. Pak si všimla Dimitriho, jak tam stojí a pyšně se na ni dívá. Byl na ni pyšný? Ten pocit štěstí při tom pomyšlení přehlušil veškerou bolest. Pokud někdo jako Dimitri byl pyšný na ni...Sledoval jak tam sedí a snaží se držet zatímco se jí jehla bolestivě zabodávala do krku..rád by jí poskytl nějakou útěchu, ale tohle si musel vytrpět každý strážce. Po chvilce si ho všimla a zajala ho pohledem jejích očí. Nedokázal se pohnout, nedokázal od ní odtrhnout zrak a ona vypadala, že má stejný problém. Když jí řekli, že se může zvednout, tak vypadala lehce zmateně."Už?""No jistě.""Ehm...díky."Všichni jí gratulovali, z čehož byla v rozpacích a zase vypadala, tak strašně roztomile. Došel k ní a objal jí kolem ramen."Tvoje první značky a dokonce před složením slibu. Ani netušíš jak moc jsem pyšný."To jí zvedlo náladu a obmotala mu paže kolem hrudníku. "A to díky tobě. Kdybys mě necvičil, tak bych to nikdy nedokázala.""Ale dokázala. Abych nezapomněl, tak volala mamka. Máš jí zavolat hned, jak tady skončíš.""Dobře. Jdu na to."Zvesela kráčela pryč a když byla mezi dveřmi, tak provokativně zakývala jeho mobilem."Kdybys ho hledal, tak je u mě.""Kdy jsi-?"Vyplázla na něj jazyk a se smíchem utekla. Všimla si Dimitriho, který se jí vydal hledat a tak se schovala v jednom ze salónků a vytočila "Domov". Během chvilky to zvedla Olena."Ahoj, synku.""Ahoj, to jsem já, Rose. A jen tak mezi námi jsem dívka, ale splést se může přece každý.""Rose! Tak ráda tě slyším!""Já tebe taky, teto. Dimitri říkal, že chceš se mnou mluvit.""To ano. Dovol, abych ti jménem nás všech pogratulovala. Molnijské značky před složením slibu? Úžasné.""Ehm..děkuju, teto.""Už se to rozneslo po celé Baie a všichni o tobě mluví. Jsem si jistá, že až přijedeš, tak je všichni budou chtít vidět.""Přijedu?""Dimitri ti to neřekl?""Co mi měl říct?""To je celý on. Asi na to zapomněl. O jarních prázdninách přijedeš na týden k nám.""To jako fakticky? Já myslela, že mám ještě zaracha a ředitelka mě nikam nepustí.""Tvůj táta to domluvil. Takže se uvidíme až s Dimkem přijedeš.""Jasně.""A mám ti vzkázat od matky, že jste oba pitomci, kteří si brání ve štěstí a že bys s tím měla přestat. Rozumíš tomu?""Moc ne.""Já taky ne. Tak snad na to příjdeš.""Snad.""Všichni tě pozdravují, tak se opatruj, ano? Ahoj.""Jasně. Ahoj."Zavěsila celá zmatená. Mohla Yeva tušit, že-?"Rose! Vrať mi ten mobil!"Leknutím vypískla a dala se na útěk. Dimitri jí byl hned v patách."Zastav!""Ne-e!""Rose, já tě varuju!""Smůla! Teď fakt musíš litovat, že jsi mě tak často nutil běhat, co?!"Dimitri běžel za vysmátou Rose a cítil se šťastný. Konečně jí opustila ta truchlivá nálada a zase se smála. Co na tom, že na jeho účet? Provokativně mu mávala jeho mobilem před očima."Jestli ho chceš, tak mě musíš chytit!"Proběhla kolem skupinky morojek, která překvapením vyjekla. "Pardon!"Takhle to nešlo, byla fakt rychlá, ale on kvůli bezpečnosti znal tenhle hotel lépe než ona a tak jí nadběhnul. Skoro jí chytil, ale proklouzla mu doslova mezi prsty a vyběhla ven. Už, ale neměla takový náskok a tak se mu podařilo schodit jí do sněhu. Vypískla a snažila se mu vykroutit, ale natiskl jí svým tělem na zem a odmítal jí pustit."Vrať mi to.""Ne."Pak udělala něco čím ho naprosto šokovala. Schovala ten mobil do svého výstřihu."Jestli ho chceš, tak si ho vem.""Rozo....""Bojíš se, Dimitri?"Věděla, že to neudělá, ale bavilo jí provokovat ho. Jenže nepočítala s tím, že Dimitri přistoupí na její podmínky. Smála se dokud jí rukou nevklouzl pod tričko a nepohladil jí po boku. Ihned zmlkla a celá ztuhla. Dimitri pak posunul svoji ruku výš, s úsměvem jí pohladil po prsu a vzal si svůj mobil a ruku zpod jejího trička vytáhl. S úšklebkem sledoval zarudlou Rose, neschopnou slova ležící ve sněhu."Jsi nějaká rozpálená, Rose. Možná bych tě měl schladit."Než stihla pochopit význam jeho slov, tak měla sníh pod oblečením."To studí!"Tohle ho bavilo. Sice už oba nebyli děti a tak takové hrátky ve sněhu byli dětinské, ale ani jednomu to nevadilo.Rose se podařilo opřít mu ruku o břicho a schodit ho ze sebe. Nezaváhala ani chviličku a obkročmo si na něj sedla a rozhodla se mu jeho laskavost se sněhem oplatit. Nepočítala, ale s jeho silou a tak, když se vymrštil tak z něho spadla na záda. Jejich sněhová bitka však pokračovala a to, že skončili v docela pobuřující pozici jim ani trochu nevadilo."Vzdej to, Rose! Nepřepereš mě!""Myslíš?"Vzala do ruky hrst sněhu a mrskla mu jí do obličeje a když začal prskat, tak se rozesmála. To jí, ale nezabránilo házet po něm sníh dál, dokud jí nechytil za obě zápěstí a nepřišpendlil jí na zemi."Tak už to vzdáváš?""Nikdy!""To jsem chtěl slyšet."Rychlým pohybem se s ní zvedl a nesl jí k veliké hromadě sněhu, co byla poblíž."Dimitri, nedělej to!""Popros.""Popros? Jsem snad pes?!""Jak chceš."Zvedl jí a i přesto, že se ho snažila chytit kolem krku, aby jí do té závěje nehodil, jí držel ve vzduchu."Dobře, dobře! Vyhráls!""Díky, že jsi to uznala. Takže kdo je lepší?""Děláš si srandu?"Znovu jí zvedl a tak vykřikla: "Dobře, dobře! Jsi lepší!""Já vím."Než se nadála, tak jí pustil a ona s křikem padala, rychle se ho chytila kolem krku a stáhla ho sebou. Oba to tolik rozesmálo, že si ani jeden z nich nevšiml usměvavé Lissy, která to celé točila svým telefonem. Když si všimla, že se Rose začala klepat, tak se připravila na útěk, aby si jí nevšimly, ale teď ještě chtěla tohle natočit.I Dimitri si všiml, jak se Rose chvěje a tak jí pomohl na nohy a oklepával z ní sníh. Se smíchem mu laskavost vrátila a oba se vydali do tepla. Ani jeden z nich si nevšiml usměvavé Lissy, která ihned spěchala za Christianem.Když se rozdělily, tak se oba šli usušit. Když Rose fénovala vlasy, tak jí překvapila Lissa sedící na její posteli. "Tak to je ten tvůj tajemný muž?"Šokem pustila fén na podlahu a otočila se na culící se kamarádku, než nahodila strážcovskou masku a zvedla fén ze země, aby mohla pokračovat v předchozí činnosti."Neoklameš mě. Viděla jsem vás.""Nevím o čem mluvíš.""Dimitri tě naháněl po celém hotelu a oba jste se tomu smály jako malý děti. Pak jste měli moc krásnou sněhovou bitku jako kdyby vám bylo pět.""Když mě bylo pět, tak Dimitrimu dvanáct, takže...""Víš jak to myslím.""Vím.""Rose, co se děje? Někdy se na něj, tak zvláštně díváš a pak jsi celý den smutná. Jindy máš mrzutou náladu, ale pak se na tebe usměje a tebe to hned přejde. Myslíš, že jsem si toho nevšimla? Co bych to byla za kamarádku?"Vypla fén a svěsila ruku. "Kdy sis toho všimla?""Začala jsem si vás víc všímat po tom, co jste mě zachránili před Viktorem. Víš on měl takové divné řeči. Nejdřív jsem tomu nechtěla věřit, ale když jsem vás dva pak viděla....můžeš mi to říct, Rose. Nikomu to nepovím.""Miluju ho a někdy si myslím, že i on mě, ale to jsou jen hloupé sny malé holky.""To tě to po těch letech ještě nepustilo?""Cože?""Rose, básníš o něm od doby, co tě znám. Dimitri tohle, Dimitri tamto. Musím ti ukázat co mě Dimitri naučil. To bude Mason s Eddiem koukat až s nimi zase vytřu podlahu.""Zas tak hrozná jsem nebyla.""V každé druhé věte jsi řekla Dimitri. Minimálně dva týdny před tvým odjezdem do Ruska s tebou bylo k nevydržení. Nedokázala jsi ani v klidu sedět a vždycky, když ses vrátila, tak si zářila jako sluníčko. Proč myslíš, že se do tebe Mason, tak zabouchnul? Pokaždý, když ses vrátila, tak si zářila a on na tebe koukal jak na svatý obrázek.""To jsem nevěděla. Nikdy jsi mi to neřekla, ani on, když už jsme u toho.""Věděla jsem, že vám to dlouho nevydrží. Stejně jako Dimitrimu s Tashou. S Christianem jsme se jí snažili připravit na to, že by jí to s "Dimkem" nemuselo vyjít.""Taky se ti nelíbí, když mu říkají Dimko?""Zní to divně.""Že jo?""Rose, řekni mi co se děje. Pomůžu ti a nebudu tě soudit."Sedla si k ní a pustila se do vyprávění. Tohle bude ještě dlouhá noc.