VA-Osudové setkání

Osudové setkání 25

Pití mu nateklo do špatného otvoru a on se ihned začal dusit. Jak to ví?"Cítím z ní podivnou integritu a Oksana vidí její auru. Stahuje se kolem ní temnota. Měl bys dávat pozor. Temnota je záludná a udeří v tu nejvíc nevhodnou chvíli.""Pověz mi víc.""Bude nezvladatelná, vzteklá a útočná. Všechno jí poleze na nervy, hodně popudlivá a agresivní.""A to se může stát?""Stane se to. Pokud nepříjdeš na způsob, jak jí tý temnoty zbavit, tak se to stane a zničí ji to. To je daň za naše pouto. Kdyby nebylo nás, naši svěřenci by zešíleli nebo hůř. Dobrovolně by se stali démony noci.""To už jsem viděl.""Viděl?""Rosiina profesorka byla uživatelkou éteru. Používala ho ve velkém množství a temnota ji dostala. Začala bláznit a nakonec zabila doktora a strážce a utekla z akademie. Nikdo do dnes neví, kde teď je.""Měl bys na ni dávat pozor. Rose se sice nedokáže sama od sebe stát strigojkou a získat průzračnost její mysli, ale mohla by být sobě i okolí nebezpečná. Zvlášť s jejími bojovými schopnostmi.""Nedovolím, aby se to stalo.""Pevně v to věřím.""Čas na dárky!""Jdi. Jsi přeci oslavenec a nezapomeň na to o čem jsme mluvili.""Nezapomenu, díky."Už zapomněl jaké to je slavit doma a už dlouho se necítil takhle šťastný."Dimitri, pojď sem! Mám pro tebe dáreček!"Omluvil se rodinnému známému se kterým si povídal a přešel k Rose."Všechno nejlepší, Dimitri."Podala mu velký dárek zabalený v modrém dětském balícím papíru s kovboji."Hezké.""Viď? Věděla jsem, že oceníš můj výběr.""To jsi sama...?""Nechala zabalit? Ano. Znáš mě. S mým štěstím bych se svázala dárkovou stužkou."Na to si vzpomněl a jen ta vzpomínka ho rozesmála."Hej! Kdo ti dovolil smát se mi? A navíc se to stalo naštěstí jen jednou.""Dobře, nebudu se smát. Neměla sis dělat škodu. Jediný, co jsem chtěl už mám.""Co?! Někdo ti dal lepší dárek než já?! Kdo to byl?""Nejlepší dárek jsi mi dala ty.""Vážně? Vždyť jsi to ještě nerozbalil."Zlehka jí políbil na rty a věnoval jí úsměv. "Jediné, co jsem kdy chtěl, jsi byla ty."Zatahala se za svoje copánky a věnovala mu nervózní úsměv. "Tak si to rozbal."Nechtěl ji dýl trápit a tak ji poslechl. "Rose, to jsi..ty jsi neuvěřitelná."Vyndal černý kovbojský klobouk, který pasoval s tím, co si dala na hlavu. Vyplázla na něj jazyk a věnovala mu široký úsměv."Copak, kovboji? Nelíbí?""Líbí. Je krásný. Děkuju, Rozo.""To není všechno."Překvapeně se na ni podíval a vyndal dvě černá trička. "Nechápu.""Otoč je."Vzal tedy to první do ruky a podíval se na jeho záda.V případě nálezu vraťte mojí Roze.Otočil se na ni, ale to už mu ukazovala svoje záda. Já jsem jeho Roza.Začal se smát a nemohl přestat. Tak to nemělo chybu."Mám jestě jedno. To je taky do páru. "V případě nálezu vraťte soudruhovi Dimitrimu." Hezké, ne?""Teď si děláš srandu.""Jen se koukni."Zaváhal, protože si nebyl jistý jestli to chce vidět. Rose byla schopná všeho.Já jsem Dimitri."Rose..""Co je? Takhle ho můžu nosit na tréninky a nikdo nic nemůže říct.""Jestli ty budeš nosit tamto, tak já tohle.""Platí.""Už jsem se vážně bál, žes to tam nechala natisknout.""Chtěla, ale ten chlápek se na mě divně koukal.""Teď si děláš srandu.""Nedělám. Musela jsem mu vysvětlit, že je to takový náš vtip.""Ty jsi neskutečná."ooOooNakonec se vrátili na akademii kde z její zraněné nohy bylo velké haló. Obvzlášť proto, protože ji Dimitri vynesl v náruči až na její kolej, i když už se na tu nohu dokázala postavit."Tak jak bylo v Baie?""Až na tu moji nešťastnou nehodu dobrý. Co tady?""Děláš jako kdybys mě nehlídala poutem.""Dobře, hlídala. Ale jen pro jistotu. Když jsem viděla, že jsi v pohodě, tak jsem se zase hned stáhla.""Mason začal chodit s Miou.""To je dobře.""A nemrzí tě to trochu?""Proč by mělo?""Protože tobě to s Masonem nevyšlo.""Byla to oboustranná dohoda. Nehodili jsme se k sobě. Jako kámošům nám to jde lépe.""To jsem ráda. Bála jsem se, jak to vezmeš.""Dobře. Ne, vážně jsem za ně ráda. Vždyť jsem mu sama říkala, že Mia po něm pokukuje. Vůbec si toho nevšiml.""Ale co ty?""Co já?""Ty jsi zase sama.""Liss, co jsi s Christianem, tak trpíš utkvělou představou, že každý by měl někoho mít. Umím si někoho najít sama.""To netvrdím.""Dobře.""A je tu někdo kdo by se ti líbil?""Lisso!""No co je? Zeptat se můžu.""Dokud nebudeme u dvora, task z toho stejně nic nebude, tak se nevzrušuj.""Takže tu někdo je! Kdo je to?! Znám ho? Je hezký? Určitě je hezký. Je to dhampír? Moroj? Tak, Rose, odpověz!""To bys mě musela nejdřív nechat." Zasmála se."No jasně. Promiň.""Fajn, ale musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš. Za žádných okolností.""Ani Christianovi?""No tomu možná ano, ale nesmí to nikomu říct. Vůbec nikomu. Ani jeho tetě nebo tak.""Proč s tím tolik naděláš?""Protože by to byl pořádný průser.""Dobře. Slibuji. Tak kdo je to?""Dimitri.""Dimitri? No předpokládám, že mě to mělo napadnout.""Cože?""Ale no tak, Rose. Snad sis nemyslela, že bych na to nepřišla.""Ale..""Básníš o něm od malička. Nikdy jsi nikým nebyla nadšená tolik, jako z Dimitriho. To bylo pořád Dimitri sem, Dimitri tam, Dimitri tohle, Dimitri řekl....koukej, co mě Dimitri naučil. Když se nad tím člověk zamyslí, tak to vlastně svým způsobem dává smysl. Jsem docela zklamaná, že mi to nedošlo dřív.""Vážně?""Jo, mělo mě to napadnout.""No ty jsi asi na to přišla díky tomu, že se známe roky, ale ostatní to díky bohu neví. Byl by to hrozný průser.""Proč? Oficiálně není zaměstnanec školy. Jen tu pomáhá...""Dokud nevystudujeme. Pak budeme partneři..."Všimla si, že její tvář posmutněla a zakázala si, aby na ní viděla stejné zklamání."Aha. Třeba by s tím šlo něco udělat.""A co?""To já nevím. Mě je to líto, Rose.""Vždyť já vím."Rose se věnovala vybalování a doslova cítila, jak Lissa urputně přemýšlí. Tohle jejich pouto bylo občas na obtíž."A kdyby jste měli každý jiný přidělení? To by přece šlo ne?""No to asi ano, ale to už by jsme nebyli spolu. Podívej. Já budu tvůj strážce, to je jasné. Díky našemu poutu mě nemohou přidělit někam jinam a Dimitri...Dimitri je ten nejlepší strážce, kterého by ti mohli kdy dát a všichni vědí, jaký jsme dobrý tým díky našim společným tréninkům. Obávám se, že to asi nepůjde. A pokud by šel někam jinam....""Jasně, jasně. A co kdyby strážil někoho kdo je mi blízko?""Jako koho?""Christiana přece...""No to by...to by asi šlo...musela bych se ho zeptat, jak si to představuje dál.""To jo, ale nejdřív budeš muset na trénink. Začíná ti za patnáct minut.""A to mi říkáš až teď? Lisso!"Začala na sebe házet oblečení a ignorovala smích svojí kamarádky."Nemusíš se snažit vypadat krásně. Dimitrimu by ses líbila i bez toho.""Lisso! Musíš si dávat pozor na jazyk! Co kdyby tě někdo slyšel?""Jasně, promiň. Už mlčím.""Tak já letím.""Dávej na sebe pozor.""Ano, mami.""A užij si to.""Velmi vtipné."Vyběhla na chodbu, ale pak se otočila. "Pak si ještě promluvíme. Nikomu o tom neříkej!""Neboj."Běžela do tělocvičny a překvapeně zastavila. Dimitri tam nebyl sám. Vedle něho stála Tasha Ozerová."Ahoj, Rose.""Ahoj, Tasho. Co ty tady?""Chtěla jsem s Dimitrim oslavit jeho narozeniny. Určitě je přes svoje povinnosti ani nestihl oslavit. Ostatně jako vždycky.""Už oslavu měl. Doma v Baie.""Dimko? Proč jsem o tom nevěděla? Přece spolu chodíme, ne?"